Keep Calm&Love Senpai

17. kapitola

Ehh, ano, já vím, jsem hrozná, že přidávám kapitolu až teď xD tak snad mi to odpustíte a já snad zítra, tedy dneska, přidám další kapitolu v rozumnější dobu.  

Nevěřícně jsem zůstal stát a koukal na něj, jako na nějaký přízrak. O-On mě vážně políbil? Byl jsem z toho totálně mimo a nevěděl, jestli to nebyl jenom sen. Když jsem se ale ujistil, že jsem plně při vědomí, přitáhl jsem si ho znovu k sobě a sám si stoupl na špičky. Své rty jsem opět spojil s těmi jeho a tentokrát si to hodlal více užít.

Chvilku byl zaražený a já se začal bát, že jsem to udělal blbě, ale pak si mě stáhl k sobě a políbil mě sám. Pevně, ale opatrně jsem ho chytil za boky a vyzvedl si ho, abych nemusel být tak nepohodlně sehnutý a aby ke mně Yuu měl lepší přístup. Abych s ním nespadl, raději jsem se zády opřel o zeď. To líbání se mi opravdu líbilo a já Yuuovi vycházel vstříc i přes to, že mě ret občas docela zabolel.

Sevřel jsem nohy k sobě, abych se ho zachytil a nesjel dolů, když mě vytáhl do vzduchu. Ruce jsem mu obmotal kolem krku a naprosto si tento okamžik užíval. Pořád jsem nemohl uvěřit, že se to opravdu děje. Bál jsem se, že je to jen překrásný sen, ze kterého se během chvilky probudím a zjistím, že jenom oslintávám polštář (mmm, jak sexy xD). Pro moje štěstí se tak nestalo, a tak jsem se po chvilce od něj odtáhl, přilísal se k němu a nasál jeho vůni. "A co Mia?" špitl jsem a měl téměř zatajený dech, když jsem čekal na odpověď.

Bylo to úžasný. Nemohl jsem přestat, dokud se Yuu sám neodtáhl od mých rtů. Přitulil se a zeptal se na Miu. "Díky tobě jsem dnes viděl, jaká ve skutečnosti je. Zachránil jsi mě." Pořádně jsem ho na sobě držel, aby se nezatěžoval a doufal jsem, že nepřetížil tu ruku.

Usmál jsem se a nasál jeho vůni se spokojeným zamručením. "Neuděláme si něco k jídlu? Bys mě mohl rovnou něco naučit." Vjel jsem mu rukou do vlasů a pohrával si s jeho prameny.

Usmál jsem se. "A co bys r-ooohhh..." ani jsem nedokončil větu, protože si začal hrát s mými vlasy a to já miluju. Málem se mi z toho podlomila kolena, jak to bylo příjemný.

Musel jsem se nad jeho reakcí uchechtnout, je úplně jako Iseri. Nechal jsem jeho vlasy si proklouznou mezi prsty a podíval se mu do tváře."Nevím, něco jednoduchýho. Třeba špagety." plácl jsem první jídlo, co mě napadlo.

"Tak teda budou špagety." usmál jsem se, políbil ho a pak položil, abych s ním nespadl.

Spokojeně jsem se usmál a cupital za ním do kuchyně, kde začal vyndavat různé suroviny, nádobí a zkrátka všechno, co bude potřeba na přípravu. "Co jsi dělal, že jsi takhle dopadl?" zeptal jsem se a posadil jsem se na volný kousek linky.

"Řekněme, že jsem potkal staré známé." Moc jsem se k tomu nechtěl vracet. Teď už mi bylo dobře, takže tohle bylo nepodstatné. Už za chvilku jsem mu začal vše vysvětlovat a ukazovat.

Vše jsem pozorně sledoval a pokoušel se celý postup zapamatovat. Občas jsem mu něco podal, nakrájel nebo promíchal a za chvíli se kuchyní linula krásná vůně téměř hotového jídla.

Ani jsme se nenadáli a bylo hotovo. Nandal jsem nám a položil porce na stůl. "Dobrou chuť, Yuu." popřál jsem mu.

"Dobrou chuť." oplatil jsem mu a namotal si špagety na vidličku. "Jak... jak to teď bude se školou? Mia říkala, že mě nechá vyloučit." zeptal jsem se opatrně. Nechtěl jsem se k tomu už vracet, ale zeptat jsem se musel.

Jen jsem se na něj podíval a usmál se. "To zařídím. Buď po dobrém a nebo zažije bývalého poldu." Pak jsem se taky pustil do jídla.