Keep Calm&Love Senpai

57. kapitola

"Děkuji a na shledanou." řekl jsem přeslazeně té dámě a šoupl k ní vyplněné papíry. Jen se nervózně usmála a na zpět mi šoupla platební kartu, kterou v osmnácti svěřím Yuuovi. Pak už jsme šli zas domů. "Nechtěl by ses ještě někde stavit? třeba na zmrzku?" navrhl jsem a usmál se na něj.

"Jo, klidně, jestli chceš." usmál jsem se a spokojeně si vedle něj vykračoval.

Usmál jsem se a dal mu ruku na záda, aby věděl, že jdu do zatáčky. Šli jsme ještě pár metrů, než jsme dorazili ke stánku se zmrzkou. "Jakou si dáš?" zeptal jsem se, zatím co jsem si prohlížel druhy.

Došli jsme ke stánku se zmrzlinou a já pohledem přelítl všechny příchuti, co byly v nabídce, i když jsem měl už jasno, kterou si dám. "Čokoládovou." odpověděl jsem bez rozmyslu. Čokoláda u mě jasně konkurovala, ať už šlo o tabulkovou čokoládu, zmrzliny, jogurty nebo něco jiného.

"Dobře." usmál jsem se. Já rád zkoušel chutě, které jsem ještě neměl, takže jsem si vybral jejich novinku. "Takže jednu čokoládovou a já bych zkusil tutti-frutti." objednal jsem, zaplatil a pak jsme se zmrzkou šli zas dál. "Mmmm... mňam" pochválil jsem zmrzku, když jsem si poprvé lízl. Tropické ovoce mám rád.

"Dííky." usmál jsem se na Ikiho a lízl si zmrzliny, která se mi v puse začala hned roztékat a já si mohl vychutnat tu lahodnou čokoládovou chuť, která je prostě bezkonkurenční.

"Není za co." usmál jsem se. "Chceš ochutnat? je dobrá." nabídl jsem mu svojí zmrzku.

"Tak jo." kývl jsem a lízl si trošku z jeho zmrzliny. "Hm, je fakt dobrá, ale já se stejně nadále budu držet svojí oblíbené klasiky." uchechtl jsem se. "Chceš taky ochutnat?" nabídl jsem mu na oplátku zase já tu svou.

"Mně chutná asi nejvíc jahodová." sdělil jsem a trošku se sehnul, abych si lízl. "Děkuju, je moc dobrá." pochválil jsem a dál si vychutnával tu svou, dokud jsem jí nespořádal.

Dojedl jsem poslední zbytek zmrzliny a olízl jsem si rty, kdyby náhodou mi tam ještě trochu zbylo. Začínalo se pěkně šeřit, ale naštěstí jsme už byli doma, kde nás uvítali obě chlupaté kuličky, které se začaly bez váhání lísat. "No jo, už jsme doma." uchechtl jsem se a začal je hladit, mezitím co jsem se zouval.

Doma jsem se zul a taky párkrát pohladil ty dva mňoukající živly. Pak mi pohled padl právě na Sayuri. Opatrně jsem jí vzal, posadil si jí na klín a začal hladit, aby byla v klidu zatím co jsem si prohlížel její bříško. Musel jsem se usmívat. Vypadá to, že by mohla do dvou až tří týdnů porodit.

Přidřepl jsem si vedle usmívajícího se Ikiho a pohladil vrnící Sayuri. "Co myslíš, kolik jich bude mít?" zeptal jsem se, i když jsem věděl, že mi nemůže dát moc jistou odpověď.

"Jo, tak to nevím. Ale má podle mě velké bříško, tak těch šest by to být mohlo." řekl jsem svůj odhad a začal naší dámu drbat pod bradou. "Zajímá mě, jak budou ta koťata vypadat" uchechtl jsem se.