Keep Calm&Love Senpai

65. kapitola

Tak po několika dnech přináším další kapitolu. Já vím, jsem opravdu strašná s tím přidáváním :D  Co jsem koukala, tak vám dlužím sedmnáct kapitol, takže doopravdy jsem zvědavá, kdy vám to stihnu všechno vynahradit. No, o prázdninách se snad dočkáte xD

Hodinu jsem přežil a pak jsem záhadným způsobem přežil i další, ale to už jsem rozdával dokonce poznámky, což nedělám často. Žáci se chovali spíš jako neandrtálci a ke konci hodiny se rozpadla jedna lavice. Pochybuji, že jen tak, a tak jsem si to zkontroloval a zjistil, že byly vytažené šroubky, ale nikdo z mé třídy to neudělal, takže budu později muset mluvit se třídou, která zde byla předtím. Proč se v pátek všichni chovají jako magoři?

Po zbytek hodiny jsem už jen tiše seděl v lavici. Nechtěl jsem tu ježibabu moc provokovat, sice v ropuchu by mě nezaklela, ale mohla by mi klidně přičarovat rovnou dvojku z chování, toho je ona schopná. O přestávce ke mně opět přišla Megumi a tentokrát tvrdila, že jsem to nemusel takhle brát na sebe, ale s tím jsem nesouhlasil. Přeci jen jsem za to mohl, takže bych pak měl výčitky, že to za mě odnesla i Meg. O odpolední pauze jsem se rozhodl vydat za Ikim a to si samozřejmě Megumi nemohla odpustit nějaké své poznámky. Zaklepal jsem na Ikiho dveře a s jeho pozváním vstoupil.

Sepisoval jsem zrovna papíry ohledně té rozbité lavice, když někdo zaklepal. "Dále." vyzval jsem osobu čekající za dveřmi a pro mé překvapení to byl Yuu. "Ahoj, děje se něco?" zeptal jsem se, když jsem si všiml jeho výrazu.

Byl jsem rozhodnutý mu to říct, ale když se mě zeptal, odvaha, kterou jsem nasbíral, se náhle vytratila. "Ahoj. No... nic. Co to děláš?" zeptal jsem se, abych odvedl pozornost od sebe.

Nemohl jsem si nevšimnout té drobné, ale náhlé změny jeho postoje, ale nechal jsem to být. Nemůžu z něj věci páčit. "Sepisuju dokument o poškození školního majetku." odpověděl jsem stručně a prohrábl si vlasy, ale po chvilce jsem se stejně zeptal. "Je vše v pořádku?"

Pokýval jsem hlavou a přistoupil jsem blíž k jeho stolu. Nechtěl jsem si sedat, takhle jsem byl klidnější, alespoň mi to tak připadalo. Stejně jsem ale o něco víc znervózněl, když mi položil otázku, na kterou bych mu měl nejspíš popravdě odpovědět. "No... co by jsi říkal tomu, když by jsem se posunul z nižšího postu na vyšší?" pokusil jsem se chodit chvíli kolem horké kaše. Třeba to nebude nakonec tak řešit.

Šlo vidět, že je nervózní, tak jsem na něj nechtěl tlačit, ale moc jsem ho teda nechápal. Lehce jsem se na něj usmál. "Nooo... já hlavně nevím, jak to myslíš. Takže netuším." pokrčil jsem lehce rameny.

"Noo... protože dnes jsem se z třídní důtky posunul na ředitelskou." řekl jsem se zabodnutým pohledem do stolu.

Chvíli mi trvalo, než jsem ta slova tak nějak pobral. Už jsem se nadechoval, abych ho pokáral, ale uvědomil jsem si, že mi to přišel sám oznámit a navíc mu to není příjemný a tak jsem jen vydechl, přistoupil k němu a dal mu ruce na ramena. "Co se stalo?" zeptal jsem se ho s konejšivým hlasem, aby věděl, že ho za to nechci sežrat.