Keep Calm&Love Senpai

158. kapitola

Pomalu jsem se začal probírat a protahovat, ale stejně chvilku ještě trvalo, než jsem alespoň pootevřel oči. Podíval jsem se na hodiny, které Iki v kabinětu měl a zjistil, že každou chvilkou bude zvonit. To jsem si to ale hezky načasoval, pomyslel jsem si, ale ještě na tu chvilku zavřel oči.

"Tak. Za chvilku už bude zvonit, takže bych poprosil, aby jste uklidili třídu a zvedli židle než odejdeme." usmál jsem se a celá třída začala uklízet. Se zvoněním se zvedli poslední židle, a tak jsem žáky propustil domů, zatímco jsem se sám vydal do kabinetu za Yuuem. Když jsem vešel, stále byl uvelebený v mé židli, zachumlaný v mé mikině... byl tak sladký.

Uslyšel jsem tiché vrznutí, tak jsem pootevřel oči a podíval se směrem ke dveřím, kde už stál Iki. Začal jsem se protahovat a usmál se. "Ahoooj. Tak jak to šlo?"

"Šlo to dobře." usmál jsem se, zavřel za sebou, přistoupil k němu a pohladil ho po vlasech. "Jak se ti spalo?"

"Mmhh... dobře, ale u tebe se spalo líp." uculil jsem se a pomalu se začal zvedat. "Jo a málem jsem zapomněl... Eriko by si chtěla vzít jedno kotě. Mohla by se pro něj stavit už dnes po práci?" koukl jsem na něj.

"Jasně, že mohla. Budu jen rád." Políbil jsem ho, mikinu mu srovnal na ramenou a zapnul mu ji ke krku. "Housenko moje."

Usmál jsem se a taky ho políbil. "Dííky." poděkoval jsem vděčně a vyhrnul si trochu rukávy. "Tak asi můžeme jít, ne?" zeptal jsem se a ještě se porozhlédl, jestli jsem si tu nic nenechal. "Počkat, musím si vlastně skočit ještě pro batoh do třídy." uvědomil jsem si najednou, když mi došlo, že mi vlastně něco chybí.

"Dobře. Já si zatím poklidím a můžeme jít." usmál jsem se a nechal ho si jít pro batoh.

"Jasně." broukl jsem a už vycházel na chodbu, kde byl již relativně klid. V naší třídě už nikdo nebyl, ale zamčeno naštěstí ještě nebylo, tak jsem si vzal tašku a šel pomalým krokem Ikimu napřed.

Když jsem si zabalil, vyšel jsem na chodbu a kabinet zamknul. Pak už jsem jen čekal na Yuua, který byl během chvilky u mě. "Tak jdeme, spáči." usmál jsem se a málem ho chytil za ruku... ach jo.

Jen jsem se uchechtl a společně jsme vykročili k hlavním dveřím školy. Náhodou jsem si všiml, jak mě chtěl chytit za ruku. Ach, jak já se těším, až se za tu ruku budeme moct chytit, aniž bychom museli řešit naše okolí.

Vyšli jsme ven a nasedli do auta. Během chvilky už jsme byli na cestě, ale místo domů jsem odbočil na křižovatce směrem do města, abych mohl nakoupit.

Koukal jsem z okýnka a cestu moc nevnímal, ale jakmile jsme odbočili jinam, než jsme měli, trochu jsem zbystřil. "Kam jedeme?" podivil jsem se a podíval se na Ikiho. Nějak jsem si neuvědomoval, že mi vlastně chybí doklady a mobil, což jsou docela podstatné věci a bylo by dobrý si je znovu obstarat.

"Nakoupit. A obstarat ti nové věci." usmál jsem se. Rozhodl jsem se mu koupit hodně nových věcí. Taky proto, že jsem za tu dobu, co jsem s ním postřehl, že nemá zrovna moc oblečení a jeho boty jsou už taky hodně ošoupané. Navíc, zítra je vysvědčení. Měl by mít něco slušného.