Keep Calm&Love Senpai

54. kapitola

Ahoj, takže... omlouvám se, že se můj dluh zase navýšil, ale nějak nebyl čas *skrytě doufá, že nikdo neprokoukne, že byla jen líná a nechtělo se jí*... no nic, každopádně zde máte další kapču a pokusím se dnes trochu máknout, abych to zase dohnala, ale přes tento týden mou moc velkou aktivitu nečekejte, píšeme jeden test za druhým x_x

Přetočil jsem se po chvilce na bok tak, že jsem ho uvěznil mezi sebou a opěradlem. Chvilku jsem mu koukal do očí, ale pak jsem se mu přitulil k hrudi a poslouchal, jak mu bije srdce. Jemně jsem ho objal a nepouštěl. "Na chvilku si s tebou vyměním roli. Teď se tulím já." zavrněl jsem a zavřel oči.

"Jistě." uchechtl jsem se a pohladil ho po vlasech. Bylo příjemné a hezké vědět, že i on se rád přitulí. "Kdy se zítra vrátíš ze školy? Musíš byt po škole ještě s těmi poškoláky?" zeptal jsem se po chvíli ticha.

"Měl bych se vrátit kolem třetí. Jak to ale bude s poškoláky se dovím až zítra, takže kdybych se zdržel, mám je na krku." zamumlal jsem mu co nejsrozumitelněji do hrudi. "Mmmh... udělám ti na zítra oběd. Co by sis dal?" zeptal jsem se po chvilce, když jsem zvedl hlavu, a zadíval se na něj.

"To je jedno, nemám na nic chuť. Jenom něco lehkýho." pokrčil jsem rameny a podíval se na něj. Nevím proč, ale zase jsem se na něj musel usmát a jemně jsem ho zatahal za černý pramen vlasů, který mu přepadával do obličeje.

Lehce jsem se uchechtl a přivřel jedno oko, když mě zatahal za pramen vlasů, ale i přes to jsem mu věnoval sladký úsměv. "Tak já ti udělám třeba lívance." navrhl jsem.

Chtěl jsem mu zkusit dát ten neposedný pramen za ucho, ale byl příliš krátký, takže stejně mu skončil zase v obličeji. "Tak jo." přikývl jsem s úsměvem, ale pak jsem o něco zvážněl. "Mohl bych jít zítra za tím Hotakem?" zeptal jsem se trochu váhavě.

Uchechtl jsem se, když se pramen vlasů vrátil na stejné místo, jako předtím. "Ano, můžeš. Ale měj u sebe prosím mobil." povolil jsem mu a začal se pomalu zvedat, abych mohl jít připravit Yuuovi jídlo na další den.

Byl jsem rád, že mi to dovolil. Konečně Hotaka zase uvidím, toho starého dobrého Hotaka... tedy, aspoň doufám. "Jo, neboj." usmál jsem se a posadil se. "Chci ti pomoct, co mám dělat?" zeptal jsem se ho, když už jsem byl zase vedle něho a mířil s ním do kuchyně.

"Můžeš mi pomoct udělat těsto." usmál jsem se na něj a začal vyndavat na linku potřebné věci. Příprava není vůbec složitá, takže se to Yuu může taky naučit.

"Dobřee." poposkočil jsem si radostně a pozoroval, co všechno se na lince přede mnou objevuje. Pak už jsem jen poslouchal instrukce, které přicházeli z Ikiho strany a za chvíli bylo těsto na světě, ovšem bez ztrát se to neobešlo, takže to, co mělo být v misce, se objevilo i na lince.

Bordel jsem prozatím přehlédl a vzal si Yuua před sebe ke sporáku, kde jsem mu dal do ruky naběračku a společně jsme nalévali těsto do speciální pánve ve které byli čtyři prohlubně. Ze začátku jsem ho držel za ruce a přesně mu ukázal, jak těsto nalít, což není těžké, ale těžší už bylo mu ukázat, kdy lívanec otočit, aby byl dozlatova a přesto hotový. Když už jsem viděl, že se do toho dostal, pustil jsem jeho ruce a chytil ho za ramena. Sice už práci odváděl takřka sám, ale občas přeci jen potřeboval mou pomoc. Netrvalo zas tak dlouho a měli jsme hotovo.