Keep Calm&Love Senpai

155. kapitola

Okamžik pravdy je tady, tak si ho užijte :D

Už jsem byl na cestě a během pár minut jsem dojel na místo. Yuu nikde. Mhh, třeba se zdržel, pomyslel jsem si, a tak jsem si otevřel okénko, abych nemusel mít zapnutou klimošku.

To už jsem v klidu samozřejmě nevydržel a odstrčil ho.
"Co děláš ty debile?" zvýšil jsem na něj hlas, ale jemu se na tváři roztáhl úsměv. "Jen ti prokazuju službičku. Tak nedělej fóry." Jen co to dořekl, už jsem ho měl zase u sebe. Jednou rukou mi nad hlavou chytil ruce, zatímco druhou mi začal jezdit po těle, ale já si to rozhodně nechtěl nechat líbit a protože jsem měl víc síly, nežli on sám, opět se mi ho podařilo odstrčit. To mu ale už napomohli jeho kumpáni a já se ocitl zády k němu přilepený na stěně s jeho kolenem v rozkroku, čímž mi takřka bránil v jakémkoliv pohybu, ale přesto mi opět chytil ruce nad hlavou.
"To bez těch svých imbecilů nic nezvládneš? Bojíš se, že bych vohnul já tebe, co?" rozesmál jsem, i když jsem věděl, že provokovat ho není zrovna dvakrát dobrý nápad. Nevěřil jsem, že by byl schopný tohohle, nejspíš si se mnou jen tak hraje a chce mě vyděsit, ale u něj člověk nikdy neví.
"Drž hubu!" zasyčel a mně se úsměv o to víc roztáhl.
"Copak? trefil jsem se, co?" ušklíbl jsem se, ale to už mi kolenem začal drtit rozkrok a já bolestně zaskučel.
"Řekl jsem, že máš držet hubu." přecedil opět mezi zuby a konečně tlak na mé nádobíčko ustal, ale místo toho ze mě začal volnou rukou servávat kalhoty.
"Aleee... co to tady máš?" zakřenil a prstem mi přejel po jedné půlce, načež jsem se začal ošívat, protože se mi vážně nelíbilo, kam to zachází, ale to se na mě už nalepil tělem a opět mě přitiskl na zeď. Nejdřív jsem nechápal, co tím myslel, ale pak jsem si to uvědomil. Ten cucflek. Iki mi udělal na zadku cucflek a v tuhle chvíli, kdy jsem si to uvědomil, by se ve mně člověk krve nedořezal.
"Takže s někým šukáš, jo? No, popravdě nedivil bych se, kdyby jsi dělal jen nějakou levnou děvku, ale... že to děláš s tou gorilou?" zašeptal mi tiše do ucha a bylo slyšet, že má na tváři úsměv.
"Že šukáš s tou gorilou?" řekl už o něco hlasitěji a zasmál se.
"Drž hubu!" zařval jsem na něj, protože jsem najednou prostě nevěděl, co na to říct, ale na to se on blbě usmál.
"Takže jsem se strefil. Uvidíme, co bude říkat na to, když si tu tvojí prdel na chvilku půjčím." zavrněl mi do ucha, které mi silně skousl a já znovu bolestně zaskučel.

Čekal jsem a čekal... on nikde. zkusil jsem jít do zverimexu, ale už bylo zamčeno, tak jsem zkusil zavolat. Nebyl dostupný... "Sakra! Kde je?" šeptl jsem pro sebe a opřel se o auto. Třeba si někam zašel a za chvilku se vrátí.

"Ty zkurvenej hajzle! Pusť mě!" zařval jsem na něj a začal sebou škubat, co jen jsem mohl, ale nepomohlo to ani o mák.
"Nemrskej se tak, však se dočkáš." usmál se a rukou mi přejel po stehně až na zadek.
"Seš nechutnej!" zařval jsem vztekle, ale to už mi nacpali do pusy nějaký kus hadru.
"Nějak moc ti to mluví." řekl tiše. Rukou už doputoval k rozepínání svých kalhot a já brzy cítil tu jeho ohavnost u svého vstupu. To ne, to prostě nejde! Iki, prosím... modlil jsem se v duchu, i když mi bylo víc než jasné, že není žádná šance, aby přišel.

Začal jsem nervózně poklepávat nohou. Zaslechl jsem něco z uličky, ale jak jsem přemýšlel nad tím, kde může být, tak jsem to vlastně téměř nevnímal, ale začal jsem mít nepříjemné tušení. Určitě mu nic není, uklidni se, za chvilku přijde, říkal jsem si.