Keep Calm&Love Senpai

159. kapitola

Konečně... konečně jsme byli doma. "Už nikdy víc." prohlásil jsem, když jsem si zouval boty. Sice to nebylo tak strašný, ale stejně to bylo utrpení.

"Souhlasím." oddechl jsem, sundal si boty a šel uklidit všechen nákup. Hned potom jsem se rozvalil na gauči.

Než jsem stihl jakkoli zareagovat, Iki už ležel na gauči a tak jsem prostě a jednoduše si z něho vzal příklad a já se rozvalil pro změnu na něm. "A to budu muset jít ještě do práce." zakňoural jsem, když jsem si ten hrozný fakt uvědomil.

"Oohh lásko... to bude dobrý." Objal jsem ho a políbil.

"Umhh..." zamručel jsem mu spokojeně do rtů. "No, ale už mě tolik nebolí ten zadek, tak aspoň nějaké pozitivum." uchechtl jsem se.

"To je dobře. Aspoň tě přes něj budu moct plácnout." uchechtl jsem se a po zadku ho pohladil. "Yuuu? Zavři oči." Uculím se.

Jen jsem s úsměvem zakroutil hlavou, ale už na to nic neřekl. "Proč? Chceš mě plácnout po zadku?" uchechtl jsem se, ale stejně oči zavřel, jak po mně chtěl.

Uchechtl jsem se a z kapsy vytáhl krabičku s řetízkem. "Na to bych nepotřeboval, abys měl zavřené oči." broukl jsem a nasadil mu řetízek. "Můžeš."

Už jsem se jen usmíval a čekal, až budu moct oči zase otevřít. Stejně jsem moc nechápal, proč jsem je měl vůbec zavírat, možná nějaký jeho žert? přemýšlel jsem, ale v tom mě něco zastudilo na krku. "Iki!" vytřeštil jsem hned oči, když jsem uviděl se na mém krku lehce pohupovat stříbrný řetízek. "Vždyť... to muselo být drahý. Nemáš kvůli mně tak utrácet." káral jsem ho, ale přitom si rukou přidržoval řetízek tak, abych na něj viděl.

Jen jsem se usmál a ucítil jak mi lehce zrůžověly tváře. "Jen chci, aby jsi měl ode mě něco hezkého a přitom nenápadného."

Povzdechl jsem si a objal ho kolem krku. "Je nádherný, děkuju." zašeptal jsem mu do ucha, na které jsem ho následně políbil.

Na oplátku jsem ho políbil na krk a stiskl ho v objetí. "Miluju tě. Koupil bych ti snad cokoliv."

"Já tě taky miluju." oplatil jsem mu, ale pak si povzdechl. "Ale ty ode mě nic nemáš." řekl jsem posmutněle.

"To nevadí. Mám tebe. A já si klidně počkám až budeš pracovat." uchechtl jsem se a políbil ho.

I já se uchechtl, polibek mu oplatil a opřel se svým čelem o to jeho. "Moc tě miluju." usmál jsem se a díval se mu do těch jeho úžasných modrých očí.

"Já tebe ještě víc." zavrněl jsem a stejně jako on, i já mu koukal do očí. Byl celý tak krásný.

"To bych se tedy hádal." uchechtl jsem se a přitulil se k jeho krku.