Keep Calm&Love Senpai

15. kapitola

Čekal jsem na Yuua, než bude hotový, já už měl všechno připravené. Když Yuu dorazil, podal jsem mu krabičku se svačinou, a pak si všiml, že už na ruce nemá sádru. "Ty jsi tu sádru úplně rozštípal?!" zeptal jsem se překvapeně a lehce naštvaně. Sakra, co když mu to sroste blbě? je normální?

"Říkal jsem, že mě to štve." Vážně ho to ještě překvapuje? Vzal jsem si od něj svačinu a uložil ji do batohu. "Nebudu tu ruku zatěžovat, buď v klidu." Nechápal jsem, proč dělá z komára velblouda.

Jen jsem dlouze vydechl a nechal to být. Není můj syn, ale jestli si s tím něco udělá, tak mu to ještě vybarvím. "Tak už běž prosím tě, jinak přijdeme pozdě." Rozešel jsem se a cestou po něm nenápadně pokukoval a snažil se luštit, co se mu asi honí hlavou.

Po celou cestu nepadlo jediné slovo. Ani jsem nevěděl, jestli za to jsem nebo nejsem rád, nevím, co by bylo lepší. Každopádně když bylo ticho, musel jsem zase přemýšlet nad tím, nad čím už od včerejška dumám. Nechtěl jsem si připustit, že bych se do něj zamiloval, vždyť to je můj učitel. Jenže všechno tomu nasvědčovalo a to mě dost znervózňovalo. Ve škole jsem na něj jen na rozloučenou mávnul a vydal se do třídy.

Celou cestu bylo ticho. Bylo mi to nepříjemné, ale myslím, že by ho moje mluvení teď spíš otravovalo, protože bych ho poučoval o té sádře. Ve škole na mě jen mávnul, což jsem mu oplatil, ale to on už neviděl. Šel jsem do svého kabinetu, kde jsem si vše připravil, když v tom vrzly dveře. "Yuu?" otočil jsem se, ale stála tam Mia. Bylo to zvláštní, ale zklamalo mě to. "Ahoj Mio." pozdravil jsem jí. "Co tě ke mně přivedlo?" lehce jsem se usmál. "Ahoj. Přece ty, Ikimo." přistoupila ke mně. "Nezajdeme si i dnes někam? Moc jsem si to s tebou užila." s tím mi věnovala sladký úsměv. "No, já nevím, jestli budu mít čas, ale ozvu se ti." úsměv jsem jí oplatil. "Tak dobrá." dala mi pusu na tvář a já jí pusu rád oplatil. Potom odešla na svou hodinu a já taky.

První hodina matika, to bude zase opruz. Je pravda, že mi docela tento předmět jde, i když nedávám pozor, tak by se nemusel jevit tak zle, ale když ona nás učila taková stará ježibaba. Druhou hodinu jsme měli Ikima, takže normálně bych se možná i těšil, ale vzhledem k situaci to tak nebylo.

První hodina mi utekla jako voda. Celá třída byla vzorná, což mi ulehčilo práci. Na druhou hodinu jsem měl bohužel připravené testy. Byly lehké, ale víme, jak se žáci vždy tváří. Cestou jsem zase potkal Miu, která se na mě usmála, a když procházela kolem, rukou mi přejela přes bok. Ten dotek byl tak elektrizující, ale nedal jsem to najevo. Jak je to dlouho, co se mě někdo dotýkal podobně?

Vyšel jsem na chodbu a kousek přede mnou šel Ikimo. Šel jsem zrovna za ním, jestli nechce zase něco vzít do třídy, jenže když jsem ho chtěl dojít, prošla kolem něj Mia a pohladila ho boku. A o tom jejím přeslazeným úsměvu ani nemluvím. Ihned jsem se otočil a vrátil se do třídy. Ještě si dají spicha v kabinetu a já nemám zapotřebí být toho svědkem.

Těsně po zvonění jsem došel do třídy, pozdravil žáky, zapsal docházku a ještě před testem jsem si s nimi látku zopáknul. Pak už jsem jim testy dát musel a zatímco psali, já koukal z okna a stále mě jaksi brněl bok z toho pohlazení. Sakra, už fakt někoho potřebuju!!

Test, skvěle, opřel jsem si hlavu o ruku a snažil si z opakovaní toho zapamatovat co nejvíce. Pro moje překvapení jsem ale většinu z toho znal a uměl, takže i samotný test byl docela brnkačka. Opět jsem si zapřel hlavu a koukal dopředu, přímo na Ikima. Přemýšlel jsem nad vším, co se stalo během několika předešlých dní a tím, jak se náš vztah pomalu přetvářel. Všichni to se mnou už dávno vzdali, ale on to přes to všechno chtěl se mnou zkusit, pomoci mi. Jak jsem na něj tak koukal a přemýšlel, konečně jsem si to uvědomil. Sakra, vždyť já jsem se do něj zamiloval až po uši. Jenže pak jsem si vzpomněl na to jeho včerejší rande a to, co jsem před pár okamžiky viděl na chodbě. "Už to mám hotoví, můžu jít na záchod?" zeptal jsem se a přitom se koukal na desku své lavice, protože by se mi z očí asi začaly valit slzy, které se mi dařilo držet jen tak tak.