Keep Calm&Love Senpai

36. kapitola

Vyčerpaně jsem zůstal nehybně ležet, pouze hruď se mi zvedala při každém nádechu. Musel jsem zamžourat, když mi stáhl šálu a temnota, kterou jsem do té doby viděl, se zcela rozplynula. Ruce jsem musel taky rozhýbat, abych do nich získal znovu cit a zbavil se toho pocitu stálého svázání. Přitulil jsem se k němu, sjel mu rukou po paži a propletl jsem si s ním prsty. "A to jsi tohle zpočátku nechtěl dělat." uchechtl jsem se nad vzpomínkou, jak se toho obával a já ho k tomu musel ještě pobízet.

Taky jsem se lehce uchechtl a stiskl ho. "Stále se toho trochu bojím, ale... jde na tobě vidět, že se ti to líbí. Tak proč ti to nedopřát? navíc mi došlo, že já se k tobě v tomhle směru chovám úplně jinak, než... ty víš kdo." usmál jsem se a zavřel oči. "Miluju tě, ty rošťáku."

Musel jsem se usmát. "Taky tě miluju." oplatil jsem mu a stejně, jako on jsem zavřel oči. To ale nemělo dlouhého trvání, protože jsem cítil, že ze mě začne za chvíli vytékat nyní již vychladlé sperma a nechtěl jsem to tu zbytečně znovu ušpinit, takže ač nerad jsem musel tento okamžik přerušit. "Jdu se vykoupat."

Nechtěl jsem ho pouštět, ale nemohu ho držet. "Tak dobře." neochotně jsem ho pustil, ale usmíval jsem se, protože jsem věděl, že se dříve či později vrátí.

Vstal jsem, rovnou sesbíral své rozházené oblečení a zamířil do koupelny, kde jsem okamžitě vlezl pod sprchu. Začal jsem se mýt a postupně ze sebe vymýval bílé pozlátko, kterým mě Iki obdařoval. Vylezl jsem ven, osušil se a s ručníkem okolo pasu zamířil pro svoje domácí oblečení.

Když mě Yuu opustil, řekl jsem si, že bych mohl něco rychlého ukuchtit, a tak jsem vstal a namířil si to rovnou do kuchyně, kde jsem začal smažit vajíčka a k tomu slaninu.

Vzal jsem si na sebe již roznošené oblečení a chtěl zamířit hned zpátky do ložnice za Ikim. Když jsem ale otevřel dveře na chodbu, praštila mě do nosu vůně slaniny a tu jsem následoval až do kuchyně. "To vonííí." zavrněl jsem mu do ucha, když jsem ho objal kolem pasu a stoupl si na špičky. "Mám něco udělat?" zeptal jsem se a přes rameno mu koulal na vajíčka se slaninou, která už chytala tu správnou barvu.

Trošku mě překvapil, ale usmál jsem se. "Můžeš připravit talíře a dát mi jako odměnu velkou pusu." Bylo celkem příjemné, když se tiskl na mé téměř nahé tělo.

Úsměv se mi roztáhl po tváři a já si stoupl na špičky ještě o něco více, abych na něj pořádně dosáhl a dlouze ho políbil. "Pozor, ať to nespálíš." ušklíbl jsem se a připravil talíře, na které jsem každému ukrojil ještě krajíc chleba.

Uchechtl jsem se a nandal nám tu dobrotu. Oboum jsem dal talíř na stůl a přisedl. "Dobrou chuť, Yuu." popřál jsem mu a pustil je do toho.

"Dobrou chuť." oplatil jsem mu a také začal jíst. Mňam, tohle mi fakt bodlo. "Zítra už asi do školy nepůjdeš, viď?" zeptal jsem se a snažil se, aby to neznělo moc sklesle. Nechtěl jsem, aby tam chodil jenom kvůli mně a myslel si, že bez něj nedám už ani ránu. Asi na tom něco pravdy bude, ale nechci, aby si myslel, že jsem malé dítě, které si bez jeho doprovodu nedokáže samo dojít ani na záchod.

Zkoumavě jsem se na něj zadíval a pak se pousmál. "Do školy už nepůjdu, ale můžu tě doprovázet." To by mě opravdu zajímalo, CO budu dělat doma. Z úvah mě ale vytrhl Isery, který se začal u mé nohy dožadovat pozornosti. "Ale no jo, ty koule chlupů." podrbal jsem ho na hřbetu.

"Tak jo." pousmál jsem se. "A kdy si půjdeme znovu zastřílet?" rozzářily se mi oči v naději, že by jsme brzy mohli znovu vyrazit do lesa.