Keep Calm&Love Senpai

90. kapitola

Je tu dnešní dávka pro závisláky, tak si ji užijte ^^

Když jsem se probudil, Iki vedle mě už neležel. Zprvu jsem se hrozně vyděsil, protože jsem se lekl, že jeden z těch snů byl skutečný, ale když jsem na nočním stolku uviděl snídani se vzkazem, oddechl jsem si. Možná bych měl přestat tak přehánět, vždyť to třeba vůbec nemusí mít s Ikim žádnou souvislost. Ti dva, co zemřeli, nemuseli být ani jeho bývalí kolegové, jen prostě známí. Jenže pořád tu byl ten Iato a i o toho jsem měl strach. Když jsem dojedl, vyhrabal se z postele a došel do kuchyně, která byla prázdná, tudíž byl Iki u Iata. Umyl jsem špinavé nádobí a chvíli přemýšlel, jestli tam mám taky jít nebo raději počkat, ale starost o Iata byla příliš velká, a tak jsem za chvíli už ťukal na dveře pokoje, kde Iato přes noc spal. "Ahoj." pozdravil jsem je oba a pokusil se alespoň o lehký úsměv.

"Odpočatý?" zeptal jsem se ho.
"Jo. Děkuju za snídani." řekl prostě, trochu se usmál a odložil talíř i sklenici po snídani na noční stolek. Chvilku na to vešel Yuu.
"Ahoj." řekli jsme jednohlasně a já poklepal vedle sebe, aby se taky posadil na okraj postele.
"Omlouvám se za ty přidělané starosti." řekl tiše Iato.

Posadil jsem se na postel, jak mi Iki naznačil a pozornost stočil k Iatovi. "Nemáš se za co omlouvat. Vždycky ti rádi pomůžeme, když to bude v našich silách." odpověděl jsem mu na to. Nechtěl jsem a nechtěl to určitě ani Iki, aby si Iato myslel, že nás tím snad nějak obtěžuje. Je to náš společný přítel a přátelé si mají pomáhat.

"Pako přerostlý, takhle nemluv." podpořil jsem Yuua a povzbudivě se usmál. Bylo fajn, když se Iato lehce uchechtl.
"Zrovna ty máš co říkat." oplatil mi s úsměvem.
"No jo no." usmál jsem se.
"Jste zvědavý, že jo. Asi bych to měl vysvětlit." koukl lehce do země.
"No... zvědavý určitě jsme, ale nemusíš se do toho nutit. Klidně ještě počkáme." položil jsem mu ruku na rameno.

Byl jsem opravdu rád, že je na tom už lépe, jak včera, protože to vypadal opravdu hrozně. "Jo, jestli se na to necítíš, tak to teď nech být a řekneš nám to popřípadě později." potvrdil jsem Ikiho slova. Rozhodně by pro něj nebylo dobrý, kdyby se do toho nutil, ještě by se z toho mohl znovu zhroutit a to rozhodně nikdo nechce.

Na to jen lehce pokýval. "Chceš tu zůstat i dnes nebo chceš za Arady?" zeptal jsem se ho. "Arady je na týden u rodičů, ale obtěžovat vás tady nebudu. Půjdu domů, stejně to tam potřebuju poklidit." řekl.
"No tak to prr. Neobtěžuješ a neříkej hlouposti. Samotného tě doma nenechám, takže... vítej dočasně u nás." uchechtl jsem se a dloubl ho prstem do ramene.
"No, ale... ah. Tak jo. Děkuju." snažil se z počátku vykroutit, ale nakonec to vzdal.
"Hodnej. Dojdu ti pro led na to oko. Vůbec to nevypadá dobře." oznámil jsem a šel do kuchyně.

Musel jsem se taky uchechtnout, ale byl jsem rád, že nakonec dál neprotestoval, protože by pro něj rozhodně nebylo teď dobrý zůstat samotný. Takhle se alespoň trochu odreaguje no a my snad taky. Iki zapomněl vzít do kuchyně nádobí, tak jsem ho vzal a donesl ho tam a rovnou umyl.

Vzal jsem led, který jsem dal do pytlíku a ten ještě zabalil do utěrky. Chvilku po mě přišel i Yuu a umyl nádobí, na které jsem zapomněl. "Ježiš. Děkuju brouku." usmál jsem se na něj, políbil ho lehce na krk a pak odnesl led Iatovi, který si ho přiložil na oko.