Keep Calm&Love Senpai

125. kapitola

Letěl jsem jako šílený a po chvíli se mi podařilo to moje menší zpoždění dohnat, takže jsem mohl zvolnit a dojít tam v klidu.
"Ahoj." pozdravil jsem s úsměvem Eriko, která dodávala zrovna do regálu nějaké krmení pro hlodavce.
"Ahoj." oplatila mi pozdrav zároveň s úsměvem a já pokračoval dál k místnosti pro personál.

Teď, když jsem byl doma sám, opět, měl jsem čas na přemýšlení. Samo sebou mi do hlavy vlezl rozhovor s Yuuem. Že dříve či později si snad někoho najdu. Lehce se mi sevřel žaludek při pomyšlení, že se budu muset od znova seznamovat a to právě za účelem dotyčnou sbalit... to jsem neměl moc rád. Pro mě bylo vždy lepší, když se láska vyvinula náhodně z čistého kamarádství, ale to trvá hodně dlouho.

Díky tomu, že jsem měl domluveno opravdu jen takto pár hodin denně a navíc bylo tak nějak pořád co dělat, utíkalo to rychle, takže než jsem se nadál, už jsme zase zavírali s Eriko krám. Byla vážně fajn a jsem rád, že si tady se všemi zatím rozumím, tak snad budou tak v pohodě i ti, se kterými jsem se ještě nepoznal. "Tak ahoj." rozloučili jsme se a každý vyrazil svým směrem.

Nakonec jsem přemýšlení nechal a raději si vyčistil hlavu studenou sprchou, po které jsem si to v domě štrádoval jen v teplácích. Líbilo se mi, když jsem mohl na hrudi cítit chladivý vzduch.

Z vesela jsem vešel do dveří a jako vždy se ohlásil. "To se mě už doopravdy snažíš sbalit?" zeptal jsem se pobaveně s povytaženým obočím, když jsem narazil na polonahého Aoma.

Trochu jsem se ho lekl, ale usmál jsem se. "Právě, že ne. Normálně si tady chodím jen ve spodním a nebo úplně nahý, takže na tebe vlastně beru ohled." uchechtl jsem se. "Tak co práce?" zajímal jsem se.

"No jasně, jdeš na mě pomalu, co?" uchechtl jsem se. "Jo, dobrý. Lidi tam jsou v pohodě, práce v pohodě, takže si nemám na co stěžovat." usmál jsem se a rozvalil se na gauči. Na talíři na stole zbyl ještě poslední toust, tak jsem se po něm hned natáhl. "Chceš půlku?" nabídl jsem mu.

"No. To víš. Nechci tě odradit, jen navnadit." uchechtl jsem se. "Tak to máš dobrý. Líbilo by se ti to třeba do budoucna? Na trvalo?" zajímal jsem se a mávnutím ruky toust odmítl. Jen ať si dá.

Zakousl jsem se do toustu a než jsem sousto spolkl, abych mohl mluvit, trošku jsem nad tím zauvažoval. "No, to nevím. Ale nehodlám mířit nikam vysoko, tak by mi to asi nevadilo. Ale bude to pořád dokola se opakující, tak nevím. Ještě si to musím rozmyslet." pokrčil jsem nakonec rameny a znovu si z toustu kousek ukousl.

Pokýval jsem chápavě hlavou. "Na začátek to bohatě stačí. Áááá já už si asi půjdu lehnout." Protáhl jsem se pořádně u čehož se mi trochu prokřupala záda a já úlevně vydechl.

"Jasně, klidně běž. Já se asi ještě mrknu, co je v televizi." odvětil jsem a s těmito slovy se natáhl pro ovladač a začal projíždět jeden kanál za druhým.

"Jasně. Tak dobrou." popřál jsem mu předem a odklidil se do ložnice, kde jsem se ihned zachumlal do postele. Chvíli jsem zas přemýšlel nad blbostmi a u toho nakonec usnul.