Keep Calm&Love Senpai

123. kapitola

Lehce jsem zakroutil hlavou, prošmejdil špajzku a pak šel za ním s nějakými bonbóny, které jsem při svém posledním nákupu pořídil. Opatrně jsem nakoukl do ložnice a usmál se. "Promiň. Jen rád provokuju." omluvil jsem se mu a hodil vedle něj bonbóny. "Dej si, jestli chceš. Nakoupil jsem to kvůli tobě. Já sladké moc nejím." vysvětlil jsem, i když asi nebylo proč.

Má něco proti gayům? Je snad homofób? ptal jsem se sám sebe v duchu. Je snad tohle ten důvod, proč jsem ho neměl rád, protože jsem to nějak podvědomě vycítil? Jakmile vešel do místnosti, lehce jsem ztuhl. Nechtěl jsem, aby si ze mě zase v tomhle směru utahoval, ale naštěstí žádná narážka nepřišla. "Nemám chuť." odvětil jsem a snažil jsem se do toho moc nezapojovat emoce, ale nejsem si jistý, jestli se mi to povedlo.

Jo tak tady jsem asi udělal chybu. "Chápu, že teď není dobré vtipkovat o tobě a Ikim a... no, raději půjdu. Kdybys něco chtěl, budu v obýváku." oznámil jsem a zas zmizel za dveřmi, kde jsem se plácl do čela. Že ty si to provokování nikdy nedokážeš odpustit, nadával jsem sám sobě a sedl si na gauč.

Ještě chvíli jsem tam jen tak mlčky seděl, ale pak jsem se na postel svalil a znovu vytáhl Ikiho košili. Když jsem nad tím tak přemýšlel, tak jsem ani nebyl naštvaný, spíš mě to mrzelo. Už to vypadalo, že bychom si přeci jen mohli rozumět, ale z toho nakonec asi stejně nic nebude, jestli má domněnka je správná. I když bylo teprve něco kolem půl osmé a já nebyl ani převlečený, docela rychle jsem usnul.

Stejně, jako téměř vždy jsem si zapnul televizi a koukal na ní až do deseti. To už jsem byl dost unavený a tak jsem všude pozhasínal a šel si lehnout. Překvapilo mě, když už Yuu spal. Převlékl jsem se do spacího a přišel k jeho posteli. Chvíli jsem na něj tak koukal... a váhal... ale nakonec jsem ty bonbony, které se ani o kousek nepohnuly, dal na noční stolek a jeho opatrně nadzvedl, abych z pod něj vytáhl peřinu, položil ho zpět a přikryl. Naštěstí se nevzbudil a tak jsem se nemusel bát, že by si snad o mě mohl myslet, že jsem mu chtěl něco udělat nebo že jsem divný... známe puberťáky. Když už jsem si chtěl lehnout, zavadil jsem nohou o tu košili která Yuuovi asi musela vypadnout z rukou když jsem s ním tak manipuloval. Lehce jsem se pousmál, košili zvedl a dal mu jí do rukou. Pak už jsem šel konečně spát.

Spal jsem nerušeně po celou noc a snad se mi nezdál žádný sen. Ráno jsem se probudil přikrytý, což měl na svědomí asi Aoma. Ještě chvíli jsem se válel v posteli, ale pak jsem potichu vstal, protože Aoma stále ještě spal a došel jsem do kuchyně tentokrát připravit snídani zase já. Stále se mě držela nálada ze včerejšího večera, což jsem moc nechápal, protože ještě nedávno jsem ho nenáviděl, tak proč mě teď mrzí, že hrozí, že si dál zase nebudeme rozumět? Asi jsem v poslední době nějaký přecitlivělý, došel jsem k závěru a na rozehřátou pánev rozklepl několik vajec.

Nevím, kolik bylo, když jsem se probudil, ale z postele mě vytáhla lákavá vůně. Bez převlékání do normálního oblečení jsem vyrazil po čuchu až do kuchyně, kde Yuu připravoval něco dobrého. "Dobré ráno." popřál jsem mu a posadil se ke stolu, kde jsem si zívl. "Moc pěkně to voní." pochválil jsem a zas natáhl vzduch nosem.

Snídaně byla už téměř hotová, když přišel Aoma. "Dobré." oplatil jsem mu. "Jsou to míchaná vajíčka s paprikou, šunkou a jarní cibulkou." sdělil jsem mu, ještě trochu to na pánvičce promíchal a už nandaval na talíře. "Dobrou chuť." popřál jsem, když už měl každý svou porci míchaných vajíček a dva krajíce chleba.