Keep Calm&Love Senpai

42. kapitola

Taak! jelikož jsem nepřidala kapču včera, jak jsem měla původně v plánu, tak jsem si na dnešek připravila kapitolky dvě, takže během dneška tady můžete očekávat ještě jednu a jelikož zítra nejspíš z ničeho nepíšeme, tak dnes bych měla mít čas se vrhnout na pokračování a zítra by jste ho tu měli ^^
Přeji příjemné čtení :3

Postupně jsem se oblékl i když s tím, jak má Yuu v oblibě mé věci rozhazovat, to trvalo déle. "Jdu se do sklepa podívat, jestli mám vůbec nějaký míč." oznámil jsem mu a vyšel z ložnice směr zahrada a pak do sklepa.

"Jasně." houkl jsem na něj a počkal u dveří vedoucí na zahradu. Bylo pěkné počasí, tak by byla docela škoda, kdyby jsme toho nevyužili a zůstali zavření doma.

Zašel jsem do sklepa a prohraboval se tím harampádím, dokud jsem neuviděl zeleno-černý míč mezi spoustou trubek. "Ten bude muset stačit." řekl jsem si nahlas, sehl se pro něj, ale když jsem ho chtěl vytáhnout, o jednu trubku jsem zavadil a ta shodila i ostatní. Byl to děsný rámus a všude byl prach, který mě nutil kašlat. Naštěstí mě ani jedna trubka netrefila, a tak jsem se s míčem téměř poslepu vydrápal ze sklepa.

Trpělivě jsem čekal a pohupoval se na patách, když v tom jsem zaslechl hrozný rámus. "Iki? Jsi v pohodě?" zavolal jsem do temnoty, když jsem došel ke dveřím vedoucí do sklepa. V tu chvíli jsem zaregistroval dole nějaký pohyb a za okamžik stál Iki už proti mně. Měl jsem co dělat, abych se mu nesmál, protože byl úplně celý od prachu, ale cukání koutků jsem nezabránil. "Ty teda vypadáš. Pojď sem." stáhnul jsem si ho níž, abych na něj pořádně dosáhl a smetl z něj všechen prach.

Musel jsem se usmívat, když ze mě dostával prach. Tvářil se tak soustředěně a do toho se usmíval. Jen jsem očima tiknul ze strany na stranu, jestli náhodou nejsme pozorováni. Když jsem se ujistil, že ne, rychle jsem vtiskl Yuuovi polibek na koutek.

Už byl skoro čistý, když mi od něj na koutku přistála pusa. Usmál jsem se a sklepal z něho poslední zbytečky prachu. "Tak, hotovo. A teď se předveď." krátce jsem se zasmál a stoupl si na jednu stranu zahrady.

"Děkuju Yuu." zavrněl jsem a pak došel na druhou stranu zahrady. "Nekopal jsem do míče sakra dlouho." přiznal jsem a první kop jsem poslal raději po zemi.

"Heh, já si jen občasně zakopal s Hotakem, takže taky neočekávej žádnou slávu." odpověděl jsem taky popravdě a míč si zastavil. Taky jsem ze začátku na to chtěl jít zlehka, tak jsem mu míč nazpět taky hned neposílal vzduchem.

Tentokrát jsem mu míč zkusil kopnout rovnou zpět, ale stále jsem to držel u země. Překvapivě mi to vyšlo. "Možná to oba dopilujeme." zasmál jsem se.

"Třeba jo." taky jsem se zasmál a teď už si míč ani já nezastavoval. Nyní jsem dal už trošku prudší ránu, že se míč odlepil od země. Pořád to ale nebylo nic, co by se nedalo v pohodě odehrát.

"I když je větší šance, že mi s tím dřív urazíš hlavu." prohodil jsem s úsměvem a zas mu přihrál, podobně, jako on mně.