Keep Calm&Love Senpai

122. kapitola

Vzbudil jsem se dost pozdě ráno, ale dřív, než Yuu, což mě dost překvapilo, ale nijak jsem to neřešil. Vstal jsem tedy z postele, převlékl se a šel nám udělat snídani v podobě chlebů s nutelou a k tomu teplé mléko.

Probudil jsem se zrovna ve chvíli, kdy Aoma vycházel z ložnice a zavíral za sebou dveře. S širokým zívnutím jsem se pořádně protáhl a taky se z postele vykopal. Hodil jsem na sebe ještě nějaké tepláky a zamířil za Aomem do kuchyně, kde zrovna dodělával chleby. "Dobré. Chceš ještě s něčím pomoct?"

"Dobré ráno. Už si sedni ke stolu. Mám to hotový." usmál jsem se a na stůl nám položil talíře a hned na to i konvičku s horkým mlékem a hrnky. "Dobrou chuť." popřál jsem mu a sedl si ke stolu.

"Dobrou chuť." popřál jsem i já a nalil si do hrnku mléko. "Jo a odpoledne jdu na tu brigádu, jak jsem ti o ní včera říkal." oznámil jsem mu a zakousl se do prvního krajíce. Mňaaam, nutellaaa!!

Nalil jsem si mléko do hrnku a taky začal jíst. "Jo. Do kolika to vlastně máš? A co to je za brigádu?" zajímal jsem se a zvedl k němu oči.

"Ve zverimexu. Kousek odsud. A budu tam od čtyř do šesti, abych to stíhal, až zase bude škola." odpověděl jsem mu a zapřemýšlel jsem, jaký asi bude první den. Snad tam budou lidi v pohodě.

"Snad tě tam nic nesežere." uchechtl jsem se a dojedl. Nádobí jsem umyl a pak si ke stolu dotáhl pár učebnic. Už se musím zas na tu školu připravovat.

"No jo, snad." taky jsem se uchechtl a dál se věnoval snídani. I já jsem po sobě talíř s hrnkem umyl, ale jakmile přinesl Aoma nějaké učebnice, raději jsem se dal urychleně na ústup. Ještě by po mně snad chtěl, abych se učil, ne?

Nejdřív jsem nechápal, proč tak urychleně vycouval z kuchyně, ale pak mi to došlo a já se musel nahlas zasmát.

Snad se nesměje mě, zamračil jsem se pro sebe a následně zapadl do ložnice, kde jsem po sobě ustlal postel, do které jsem se ale následně svalil i s Ikiho košilí v náruči. Jak mně se po něm stýská.

Po svém pobavení jsem se začetl do učebnic a opakoval si. Jo, jako malý jsem si myslel, že učitelé ví úplně všechno a neučí se... heh, jak naivní.

Ještě nějakou dobu jsem tam takto ležel, ale pak jsem košili složil a uklidil ji pod polštář, který jsem ještě načechral a i peřinu srovnal. Pak jsem zamířil do koupelny, kde jsem spáchal ranní hygienu.

Po chvilce jsem si k tomu učení udělal i čaj. A jak jsem tak upíjel a učil se, kočičáci asi začali mít hlad, a tak jsem jim dal jídlo.

Jak jsem později zjistil, bylo už relativně dost hodin a tak jsem se převlékl. "Jdu do nemocnice." stavil jsem se ještě v kuchyni, abych to oznámil Aomovi. "A pak asi půjdu rovnou do toho zverimexu, takže se vrátím až večer.

"Jo dobře. Pozdravuj ho i za mě. Zítra tam ale už zas příjdu osobně." Zvedl jsem k němu oči a usmál se. "A vzkaž tomu obrovi, že ve škole poslední dobou chybí hodně učitelů, tak ať mákne." uchechtl jsem se a už ho nechal jít.