Keep Calm&Love Senpai

82. kapitola

Tak se po dlouhé době hlásím konečně s další kapitolou :)  Včera jsme s Dezzinem dohráli tu potřebnou část, takže konečně mohu znovu začít vydávat nové kapitoly, hurá! :D  Snad si je tedy užijete a... to je asi vše :D
Příjemné čtení ^^

Jen jsem přikývl a když Iato odešel, vlezl jsem si k Ikimu a přikryl nás oba peřinou. Lístek jsem ještě dal do šuplete nočního stolku, abych ho neztratil, kdybych náhodou doopravdy Iata musel zavolat, ale z hloubi duše jsem doufal, že Iki rozum opravdu dostane i bez toho. Přivinul jsem se k němu a objal ho. Obklopovalo nás trochu trapné ticho, ale opravdu jsem teď nevěděl, o čem bych se s ním měl bavit, a tak místo toho, abych plácal jen samé nesmysli, jsem raději mlčel.

Prostě jsem ležel a sledoval strop. Bylo mi líto, co jsem zavinil a tak jsem se po pár minutách toho hnusného ticha Yuuovi z objetí vykroutil, ale pak si lehl tak, že jsem ho objímal opatrně kolem břicha a hlavu jsem schoval k jeho krku. "Promiň..." špitl jsem a zavřel oči. Cítil jsem, jak chtějí všechny moje svaly i mysl větší zátěž, která by je unavila, ale byla by osudová. Začal jsem trochu rychleji a zhluboka dýchat jak jsem se přemáhal, abych z té postele nevystřelil.

Nechal jsem ho mě obejmout a prohrábl jsem mu vlasy. "To nic." ujistil jsem ho a pohrával si s jeho prameny, které jsem občas nechal mezi prsty proklouznout a znovu mu vlasy prohrábl. Nemohl jsem si nevšimnout toho, jak začal zrychleně dýchat, a tak jsem usoudil, že by bylo lepší ho zaměstnat. Proto jsem se od něj o kousek odtáhl a začal ho alespoň líbat.

Začal jsem tiše, ale spokojeně mručet, když mi prohraboval vlasy, ale dech jsem nezvládal nijak uklidnit, dokud mě nezačal líbat. Nejdřív jsem byl zaskočený, ale rychle jsem se přidal, položil mu ruku na tvář a palcem ho hladil.

Trochu se uklidnil, což jsem byl rád, protože přesně toho jsem chtěl dosáhnout. Dál jsem tedy pokračoval a rukou mu z vlasů přejel po paži až k ruce, kterou měl na mé tváři a nechal jsem ji na jejím hřbetu přiloženou.

"Mmmhhh..." zavrněl jsem a začal líbat trošku vášnivěji. Až po chvilce jsem si uvědomil, že to vlastně nebylo trochu vášnivější, ale že jsem ho začal líbat opravdu hodně a tak jsem se odtáhl, protože... já začínal mít problém a nechtěl jsem mu přitížit. Raději jsem tedy schoval tvář do jeho hrudi. "Děkuju." špitl jsem. Byl jsem rád, že se snažil mi pomoct.

Polibky začaly být brzy hodně vášnivé a poněkud dravé, ale nevadilo mi to a já je stejně tak opětoval. Když se ale odtáhl, bylo mi naprosto jasné, proč to udělal, a tak jsem ho jednou rukou objal kolem ramen a obličej mu zabořil do jeho vlasů. "Jestli chceš, můžeme zajet do té nemocnice na vyndání stehů. Dnes mi je stejně měli už vyndat. A pak bychom už mohli." Sice mi nebylo ještě úplně dobře, ale věděl jsem, že zrovna tohle by mu mohlo pomoct a já věřil, že bych to pro něj zvládl udělat i ve svém stavu.

Lehce jsem zčervenal. Bože, proč jsem se nezvládl ovládnout?! Trošku víc jsem se na něj natiskl a zakroutil hlavou. "To ti neudělám... ale jestli se chceš zbavit těch stehů, klidně můžeme jet." řekl jsem a snažil se myslet normálně.