Keep Calm&Love Senpai

101. kapitola

Tak konečně zase o něco delší kapitolka, snad se bude líbit :D

Po nějaké době přemýšlení a hledání odpovědí na mé otázky, jsem se zvedl a odhodlal prostě jít za Ikim. Nebudu se mu nijak vyhýbat, protože když mi za to bude chtít vynadat, udělá to tak jako tak, takže nějaké schovávání se před ním by nemělo smysl. Udělal jsem kravinu, a tak se následkům prostě musím postavit čelem, vyšel jsem s touto myšlenkou ven z koupelny. Iki byl v kuchyni ještě společně s Iatem a něco tam společně kuchtili. "Ahoj. Chcete s něčím pomoct?" zeptal jsem se, když jsem k nim došel.

Už jsme měli skoro hotovo. Mně zbývalo dosmažit pár posledních řízků a Iato dělal kaši. Koukl jsem na Yuua a lehce se usmál.
"Už to máme skoro hotové, tak můžeš rovnou zůstat u stolu." Hned na to jsem se zas rychle otočil k řízkům, abych je mohl obrátit. Za pár minut už jsme seděli u stolu všichni a jedli výborný oběd.
"Já to umeju." ohlásil se Iato a když viděl, že chci protestovat, pokračoval. "Musím být taky užitečný, když už mě máte na krku." usmál se.
"No tak fajn." uchechtl jsem se a pak koukl na miláčka. Za tu dobu u plotny jsem se uklidnil a tak jsem svou ruku položil na tu jeho. "Pak to v klidu vyřešíme, jo?" šeptl jsem tak, aby mě slyšel jen on.

Měl jsem srdce snad až v krku, když se Iki ke mně otáčel, ale pro mé překvapení se usmál. Sice jen mírně, ale usmál a i hlas měl klidný, takže se mi dost ulevilo. Sedl jsem si tedy ke stolu, kde jsme brzy už všichni hodovali na kuřecích řízcích. "Fajn." odvětil jsem Ikimu stejně tiše, když mi položil ruku na tu mou. Krátce jsem se na něj podíval, ale pohledem jsem rychle zase uhnul, i když už nebyl naštvaný a jasně mi řekl, že to probereme v klidu. Byl jsem prostě z toho pořád dost nesvůj, protože jsem ho musel svým chováním a jednáním zklamat... zase.

Nechci, aby to mezi námi bylo napjaté a tak mě trošku zamrzelo, když uhnul pohledem. Dal jsem mu lehkou pusu do vlasů, dal svůj talíř do dřezu čímž jsem ho přenechal Iatovi a zamířil do obýváku. "V klidu se najez." broukl jsem cestou na Yuua. Nechci, aby se mi udusil řízkem.

Přikývl jsem a pomalu svou porci dojídal. Pak i já svůj talíř předal Iatovi a zamířil za Ikim do obýváku, kde jsem se posadil vedle něj na gauč a čekal, co se tedy bude dít.

Chvilku jsem na něj koukal a přemýšlel nad tím, co se mu asi honí hlavou, ale pak jsem ho objal a natiskl na sebe. Takhle jsem si ho nějakou tu chvilku držel, než jsem promluvil a při tom ho pohladil po rameni. "Proč jsi nenapsal ani čárku do toho testu? Vždyť ti to šlo." zašeptal jsem mu.

Přivinul jsem se k němu a přivřel oči. "Chtěl, aby jsme psali na téma rodina." odpověděl jsem prostě, i když jsem nevěděl, jestli pochopí, kde tam byl pro mě ten problém.

Tady už jsem chápal problém a musel se lehce pousmát. "Dobře, chápu tě. Ale musíš si to opravit. Napsal bys to na jiné téma?" zeptal jsem se a prohrábl mu vlasy.

"Ale já za Aomem nechci dolejzat." zaprotestoval jsem trochu, ale moc jsem na svá slova nedával důraz, aby si nemyslel, že se z toho chci nějak vykecat. Prostě jen tak, aby věděl, že se mi to nelíbí.

"Už když za mnou přišel jsem ti domluvil opravu. Jen si řekneš slušně o jiné téma. Jistě to pochopí. A víc pokusů nemáš." oznámil jsem mu a byl rád, že tomu nebylo tak, že by chtěl dělat problémy.

"No jo, fajn..." zabručel jsem, ale pak si povzdechl. "Díky." dodal jsem ještě, abych nevypadal jako nějaký nevděčník. Nebyl jsem teda vůbec nadšený z toho, že budu muset jít za Aomem, ale tak asi mi nic jiného nezbývá.