Keep Calm&Love Senpai

116. kapitola

Tak jak už jsem se omlouvala u jedné povídky, omlouvám se i zde. Škola mě vytěžuje, tak nemám moc čas (ale na koně si čas najdu xD). No nic, tak hezké počteníčko a dnes můžete čekat samozřejmě ještě jednu kapču, když jsem nepřidala ve čtvrtek ;)

Když jsem se velmi brzy ráno probudil, Yuu byl stále v posteli. Nechtěl jsem riskovat, že bych ho vzbudil a tak jsem tiše odešel z ložnice. V koupelně se upravil a oblékl. Už hotový jsem vyrazil na nákup.

Usnul jsem téměř okamžitě, ale neustále se mi zdály nějaké noční můry, který můj spánek nenechaly klidný. Když jsem se ráno probudil, zrovna dvakrát vyspaný jsem nebyl, ale moc jsem to neřešil. Víc mi vadil pohled na jiný pokoj a hlavně to, že vedle mě není Iki. Okamžitě se mi zase sevřelo srdce a na povrch se dostalo několik slz. Vstal jsem z postele a rychlým krokem došel do koupelny, kde jsem si umyl obličej ledovou vodou, abych se trochu probral a zároveň uklidnil. Jak jsem jen o chvilku později zjistil, Aoma nebyl doma, tudíž jsem tu byl sám. Ani nevím, jestli jsem byl rád nebo bych byl radši, kdyby tu byl.

Byl jsem zvyklý nakupovat jen pro sebe, ale teď, když jsem měl doma Yuua, nakoupil jsem mnohem víc a dokonce i různé mlsání, brambůrky, oříšky a ovoce. Prostě to, co se u mě doma nacházelo jen velmi vzácně. Trošku jsem to s tím nákupem nevychytal a domů se táhl se třemi plnými taškami. Když jsem konečně dorazil a tašky v kuchyni položil na linku, myslel jsem že mi upadnou ruce, ale to mi nezabránilo v úklidu nákupu tam, kam patří. Snažil jsem se, aby tady měl vše, co by mohl chtít, i když jsem věděl, že to, co si určitě přeje, mu já dát nemůžu. Ale možná čas ano. Snažil jsem se věřit a doufal jsem, že Iki to zvládne.

Mezitím, co byl Aoma pryč, trochu jsem si omrkl jeho dům. I když byl o něco menší, byl pěkný a vlastně i docela útulný, ale samozřejmě bych teď byl raději v jiném domě, kdyby to bylo možné. V kuchyni jsem objevil kočičí žrádlo, tak jsem rovnou nakrmil Sayuri a Iseriho, který se taky uráčel zvednout z postele. Když si spokojeně dlabali, došel jsem se převléct a jen co jsem za sebou zavřel dveře, zaslechl jsem, že nejspíš přišel Aoma. "Ahoj. Chceš s něčím pomoct?" zeptal jsem se, když už jsem vcházel do kuchyně. Snad mu nebude vadit, že jsem mu začal tykat, ale přijde mi divný mu teď vykat. Navíc i on začal Ikimu hned druhý den sám od sebe tykat.

Trošku mě Yuu překvapil, ale usmál jsem se. "Ahoj. Můžeš mi pomoct douklidit nákup. A kdybys něco chtěl, nestyď se a klidně si dej." ujistil jsem ho, že na něj nebudu brát metr a že má takovou tu určitou volnost.

"Jo, dík." odpověděl jsem a začal uklízet to, co jsem věděl kam a zbylé věci Aomovi podával. "Mohli bychom se stavit za Ikim?" zeptal jsem se po chvíli potichu. Věděl jsem, že to pro mě asi nebude úplně nejlepší, ale já ho prostě musím vidět.

Trochu víc jsem se nad tím zamyslel. "No.... pokud to opravdu chceš." koukl jsem na něj a ještě pouklidil těch pár posledních věcí.

Trochu jsem začínal mít strach, že to nebude chtít dovolit. Už jsem cítil, že se začínám pomalu vracet k sobě, takže pokud by to nedovolil, asi bych dnes už začal protestovat, ale tak se nakonec ani stát nemuselo. "Jo, chci." ujistil jsem ho.