Keep Calm&Love Senpai

46. kapitola

Když jsem se ráno probudil, měl jsem zase chuť z postele vystřelit, ale zarazil jsem se při vzpomínce, co jsem si na sebe včera vzal. Takže dnešní ráno jsem se zklidnil a udělal vše v normálním tempu. Zabalil jsem Yuuovi nové věci na sebe, aby nemusel být v nemocničním tričku a taky přibalil chleba s máslem a salámem, kdyby měl hlad. V nemocnici jsem rovnou podepsal všechny papíry, aby mohl Yuu hned jít se mnou a když bylo vše vyřízeno, namířil jsem si to do jeho pokoje.

Spal jsem překvapivě dlouho a probudil jsem se až jen pár minut před tím, než přišel Iki. "Ahoj." pozdravil jsem ho rozespale, ale s úsměvem na rtech.

"No ahoj. Tady nám někdo ještě spinkal." usmál jsem se a přišel k němu. "Dovezl jsem ti nové věci." oznámil jsem mu a vytáhl je z batohu.

"Děkuju." usmál jsem se na něj. Opatrně se posadil a začal se převlékat do svého oblečení. Nevím, co to se mnou bylo, ale měl jsem asi nějakou mazlící náladu, protože hned, jak už jsem byl převlečený, jsem se k němu začal prostě a jednoduše lísat. Asi mě tady přes noc něčím nadopovali.

Bodlo mě u srdce, když jsem viděl stehy na jeho břiše. Moc dobře jsem věděl, že k tomu nemuselo vůbec dojít. Raději jsem očima uhnul, ale najednou se na mě Yuu začal lepit a já jsem se musel lehce zasmát. "Co to vyvádíš tak najednou?" uchechtl jsem se a dal mu pusu na čelo. "Chvilku to vydrž. Doma se můžeme mazlit, jak budeme chtít." snažil jsem se mu to prozatím rozmluvit, aby nás nenačapali.

Musel jsem se usmívat. Asi ho to trochu překvapilo, ale nebyl jediný, taky nevím, co to do mě tak najednou vjelo. "Umm... tak jo." pohladil jsem ho po boku a ještě se natáhl pro polibek. "Tak asi můžeme jít, ne?" zeptal jsem se a naklonil hlavu lehce na stranu, když už jsem po sobě ustlal postel, i když jsem věděl, že ji stejně budou muset převlékat.

Polibek jsem mu s radostí oplatil a počkal, až ustele postel. Bylo to milý. "Jasně, že můžeme." Dal jsem mu ruku na záda, kdyby byl náhodou problém a šel s ním konečně z nemocnice.

Cesta autem ubíhala rychle a my už byli doma. "Ahoj Iseri." vzal jsem do náruče malého kocourka, který nás přišel přivítat. "Půjdeme připravit tu kachnu?" zeptal jsem se s úsměvem a drbal přitom Iseriho na bříšku.

"Myslel jsem, že jí udělám sám, protože je pro tebe za to, že jsi zas doma, ale jestli chceš pomáhat, nebráním ti." usmál jsem se a konečně ho zas pořádně políbil. "Jen se mi nenamáhej. Když bys potřeboval něco z výšky nebo jsi v břiše ucítil tlak, hned mi dej vědět." ("v břiše ucítil tlak".... on je těhotný!!! xD )

Do polibku jsem se s radostí zapojil. "Jo, neměj starosti." usmál jsem se a položil Iseriho na zem. "Tak pojď. Ale musíš mi říkat, co mám dělat." uchechtl jsem se a za ruku ho už vlekl do kuchyně, kde jsme společně začali připravovat náš oběd.

"Jasně, že ti budu říkat, co a jak." Spokojeně jsem se nechal odvést a v kuchyni už jsme začali společně připravovat kachnu. Popsal jsem Yuuovi, co má dělat a musím říct, že to zvládl na výbornou. Vše šlo rychle, a tak už vlastně jen čekáme, až se to dopeče. Krásně to voní. "Těšíš se?"

S Ikimovo instrukcemi to bylo docela lehké, ale sám bych to v životě nedal. Kachna už byla v troubě a pomalu začala nádherně vonět. "Jo, moc." přikývl jsem a bez jakéhokoli ostychu se uvelebil u něj na klíně. "Už to je dlouho, co jsem měl naposledy kachnu, ale rozhodně byla od Hotakovo mámy. Potom za ní určitě budu muset někdy zajít, jistě na tom teď není nejlíp." přemýšlel jsem nahlas.