Keep Calm&Love Senpai

89. kapitola

Juhůů, pokračování je zde, tak si ho užijte :D

Chvíli jsem tam ležel, ale pak jsem zaslechl, jak někdo běží po chodbě tam a za okamžik zase nazpět. Zvedl jsem se tedy a rychlejším krokem došel do obýváku, kam kroky původně směřovaly. "Ježiši, co se stalo?" zeptal jsem se starostlivě a prohlížel jsem si pomláceného Iata.

"Hej, Iato, prosím tě co je?" ptal jsem se, protože mi docházelo, že nebrečí kvůli tomu, že by ho něco bolelo. Na chvilku si zakryl oči a prostě popotahoval, když v tom přišel Yuu.
"To zatím nevím." odpověděl jsem mu a Iatovi dal jeden kapesník, který posmrkal, aby si uvolnil nos.
"T-Toru a Shi-ro..." řekl jména dvou policistů. Tedy, už jen jeden z nich byl polda. Druhý, podle toho co vím, skončil kvůli úrazu před měsícem.
"Co je s nimi?" zeptal jsem se, ale trpělivě vyčkával, až promluví ve chvíli, kdy se na to bude cítit.
"Oni... jsou mrtvý. Ň-ekdo hhh.. někdo je zabil..." vysoukal ze sebe polohlasem a já tomu nemohl uvěřit. Jak jako mrtvý? Kdo to udělal? jsou svědci? rozjel se můj mozek tak, jak byl dřív zvyklý.

Přistoupil jsem ke gauči a litoval chudáka Iata, mezitím co jsem v hlavě vymýšlel teorie, co se asi tak mohlo stát. Chvíli sice trvalo, než odpověděl, ale to vzhledem k jeho stavu mu nemůže nikdo vyčítat. Když ale řekl příčinu, krev v žilách mi snad doslova ztuhla. Hned mi došlo, že to mohl způsobit někdo, kdo se jim chtěl pomstít a že Iato nejspíše může patřit na jejich seznam. Nejen Iato, ale třeba i Iki. Při tom pomyšlení se mi okamžitě nahrnuly slzy do očí, ale podařilo se mi je zahnat, když jsem několikrát rychle zamrkal. Nebyl jsem teď schopný slova, tak jsem jen prostě čekal, jestli nám neřekne ještě nějaké podrobnosti. Ani jsem si to neuvědomil, ale chytil jsem Ikiho za ruku a pevně ji stiskl.

Iatovi se po tvářích začaly kutálet další slzy, které ani nestíhal utírat. Věděl jsem, že ti dva pro něj byli v práci bezvadní kámoši a parťáci. Yuuovo ruku jsem taky lehce stiskl, když mě chytil. Poznal jsem, že Iato ze sebe dnes už nic nevysouká a tak jsem mu dal volnou ruku na rameno. "Iato, pojď si lehnout. Potřebuješ to." řekl jsem tiše a pomohl mu vstát z gauče. "A nechceš něco? pití, jídlo?" zajímal jsem se. Možná to v tuhle situaci vypadalo doslova blbě, ale aspoň malá odbočka.

Bylo mi na nic, opravdu na nic. Iato jen zakroutil hlavou, když mu Iki nabídl jídlo a pití. Nejspíše už ani na to neměl pořádně sílu odpovědět, a tak jsme ho prostě dovedli do pokoje a uložili do postele, aby se pořádně prospal, protože v tuhle chvíli mu nic jinýho nepomůže.

Když jsme Iata uložili a nechali ho v klidu, posadil jsem se na gauč. Bylo mi příšerně. Ještě nikdy jsem ho neviděl v takovém stavu. Až po chvilce jsem zvedl zrak od země, abych se podíval na Yuua.

Iato už byl v posteli a my se vrátili zpátky do obýváku, kde jsme se posadili na gauč. Zužovala mě nervozita z toho všeho, co se teď během toho okamžiku stalo. Nejdříve je všechno skvěly, ale najednou se všechno v mžiku změní. Vůbec jsem nevěděl, co mám říct. Stejně by ale v tomto okamžiku nic nepomohlo, a tak jsem prostě dál mlčel, i když se na mě Iki podíval. Jen jsem ho objal a zabořil mu hlavu do ramene.