Oneshoot 3 MAGIC SHOP

Painful love? Not anymore

           Timmy
               ,,Kde jsi?'' křičím, ale kolem mě ozvěna vrací jen má slova. Nikde tě nevidím, odešel jsi? Nechal jsi mě tu? Mé myšlenky jsou černé. Nevidím světlo na konci tunelu, protože ty jsi mé světlo, jsi jím dál nebo už jsi odešel? Copak to nevíš, nevíš jak moc tě potřebuji ve svém životě? Slíbil jsi že mě nikdy nenecháš samotného. Věděl jsi jak mizerný je můj život, že kromě tebe nemám nikoho, tak kam jsi sakra odešel. Křičel jsem tvé jméno, ale jen ozvěna mi ho vracela. Bylo to deprimující, proto jsem se zvedl na své rozklepané nohy a došel ke dveřím. Snažil jsem se je otevřít, ale byli zamčené a to zvenku. Nemohl jsem se dostat ven, zamkli mě ve vlastním bytě. Proto jsem přešel k oknu, otevřel jsem ho a podíval jsem se dolů. Nebylo to tak vysoko, proto jsem si sedl na parapet a vyskočil z okna. Dopadl jsem špatně na nohu, ale i tak jsem se rozutekl pryč. 
Nemohl jsem zůstat v bytě, který byl náš, protože mi tě tak moc připomínal. Proč jsi mě tam nechal, proč jsi mě zamkl a odešel. Došel jsem do parku, kde jsem samím vysílením a zoufalstvím padl na kolena. Brečel jsem, třásl jsem se, ale lidi na mě jen civěli. Mysleli si že jsem cvok. Proto jsem se urychleně zvedl a snažil jsem se dostat pryč, nepotřebuj aby zavolali do nemocnice či do psychárny. Protloukal jsem se městem, které jsem pořádně neznal. Přestěhovali jsme se sem kvůli tobě. Nedával jsem pozor na cestu a do někoho jsem vrazil. Jen jsem se na něj podíval svýma ubrečenýma očima, a on na mě koukal zmateně. ,,Jste v pohodě?'' optal se mě, a já zakýval hlavou v nesouhlas. Už nedokážu lhát o tom jak mi je. ,,Můžu ti nějak pomoc?'' optal se mě a já znovu zakýval v nesouhlas. ,,Vezmu tě na kafe, aspoň trochu se uklidníš?'' říká a já se na něj nechápavě a zároveň překvapeně koukal. ,,Normálně zveš ubrečené kluky na kafe?'' ptám se potichu. ,,Ne jsi první, ale kdybych tě tu nechal bůh ví co by se stalo.'' říká a já chápavě kývu. Nakonec s ním přeci jen jdu. Usadíme se v útulné kočičí kavárně a on mi objedná kafe. Já si mezitím hladím jednu kočku, co si na mě vyskočila. 
          Předemne postavil Cafe caramela ve velkém hrnku a já se na něj vděčně usmál. ,,Povíš mi co se stalo?'' optá se mě a mě se chce znovu brečet. ,,Omlouvám se nechtěl jsem tě znovu rozplakat.'' říká a já se na něj usměji. ,,Tehdy mi bylo 14 mí rodiče měli autonehodu po tom co jsme se pohádali, kvůli tomu že jsem si naše přítele. Nepřijali že je jejich syn gay. Oba zemřeli a já nechtěl do dětského domova, proto jsem se zašil u mého přítele. Jemu to nevadilo, byl starší a miloval mě. Tedy asi jen ze začátku, protože potom mi začal nadávat a zesměšňovat před jeho přáteli, dělal si ze mě sluhu, zakázal mi chodit do školy, protože žárlil. A po roce mě začal i mlátit, donutil mě se s ním sem přestěhovat, i když já stejně neměl kam jinam jít. Dneska jsem se probudil nahý v pokoji zbitý a on nikde, dveře byli zamčený a tak jsem utekl oknem. No a pak jsem do tebe vrazil.'' říkám a po tvářích mi tečou slzy. 
,,To mě mrzí, tohle jsi si nezasloužil.'' říká a já se na něj podívám. ,,Jinak děkuji za kafe bylo skvělé, ale měl bych asi jít hledat nějaké místo ke spaní.'' pronesu a už se zvedám. ,,Nemusíš nic hledat, pokud budeš chtít můžeš jít ke mě. Mám tam volný jeden pokoj, pomohu ti postavit se na své nohy co ty na to?'' optá se mě a já se na něj usměji. ,,Jinak jsem Jake.'' řekne a usmívá se. ,,Timmy.'' pronesu. Nakonec mě vezme vážně k sobě. Je to útulný byt. Dá mi nějaké oblečení a ukáže mi sprchu. Pak už se jdu umýt. Když se umyji v kuchyni na mě čeká Jake i s jídlem. ,,Děkuji.'' pronesu a usadím se k němu. Jídlo bylo vážně úžasné. ,,Je to moc dobré.'' pronesu. 
Nakonec si ještě povídáme a pak už si jdeme lehnout.
           Za tento měsíc co jsem u něj jsem si našel vysokou školu, kam mě vzali a našel jsem si i brigádu. Jake mi hodně pomáhal. Byl jsem mu neskutečně vděčný. Učil jsem se co nejvíce jsem mohl, docházel jsem na brigádu, která byla v oné kavárně, a pak jsem trávil čas s Jakem. Hodně jsme si rozuměli. On byl úplně jiný než můj bývalí a já začínal pociťovat zvláštní pocity, kdykoliv jsem byl s ním. Začal jsem se toho bát, bál jsem se že bude stejný. Že když ho začnu milovat, přestane si toho vážit a začne mě být. Proto jsem se mu začal vyhýbat. Do školy jsem odcházel brzy, dlouho jsem byl v práci a pak jsme vždy zalezl do pokoje. Bolelo to, ale strach byl větší než bolest. 
Jake
             Nechápal jsem proč se mi začal Timmy vyhýbat, ale párkrát jsem po večerech slyšel z jeho pokoje pláč. Měl jsem chuť za ním jít a utěšit ho, říct mu že vše bude dobré. Ale nedovážil jsem se, radši jsem jen tiše poslouchal jak pláče. 
Dnes jsem se na něj rozhodl počkat. Musíme si promluvit. A i když přišel až v devět večer, pořád jsem seděl na gauči. ,,Jsi doma.'' pronesu vlídně. ,,Oh co tu děláš?'' ptá se mě zmateně. ,,Chci si promluvit.'' pronesu. ,,Ale nemáme o čem přeci.'' říká lehce nervózně. ,,Vážně ne? Tak proč se mi vyhýbáš? Ani nevíš jak mě to mrzí, myslel jsem si že spolu vycházíme tak proč tohle?'' ptám se ho zmateně. ,,Já, já.'' koktal a viděl jsem na jeho tvářích slzy. ,,V klidu dýchej.'' pronesu tiše a rozejdu se k němu. ,,Nemusíš plakat. Jen mi to řekni dobře. Mám tě rád a nechci aby jsme se vyhýbali sobě navzájem.'' pronáším jemně a stírám mu slzy palci. ,,Bál jsem se, bál jsem se že budeš jako on, když ti ukážu že tě miluju že toho později využiješ a budeš mě urážet a bít mě jako on.'' říká a já na něj vytřeštím oči. ,,Přeci víš že bych ti nikdy neublížil mám tě rád.'' pronáším. ,,Taky tě mám rád.'' pronese do ticha a já se mu přitisknu na rty. Nakonec láska vyhrála nad minulostí a já byl šťastný stejně tak i Timmy.