Oneshoot 3 MAGIC SHOP

Neko

               Niki
              Má rodina mě nenáviděla. Proč? Protože jsem neko, proto si adoptovali toho kluka. Všichni ho milovali, i mí bratři, kterým jsem se snažil pomáhat. A já byl horší než pes, pokoj jsem měl ve sklepě, byl jsem tam zavřený, kdykoliv přišla rodina, či jiná návštěva. Já jsem jim byl dobrý, pouze jako sluha. Nikdy jsem nechápal co je na mě špatně, a vše jsem tedy jen trpěl, taky co jiného mi zbývalo. 
Jednou se mi povedlo i utéci, bylo to děsivé, ale běžel jsem co to jen šlo. Když jsem do někoho vrazil. Podíval jsem se na onoho muže. Byl tak pohledný, držel mě v náruči a já se na něj neustále díval. On mi do očí koukal též, když v tom mě postavil na nohy a odstrčil od jeho teplého těla. Byl jsem zmatený, ale rychle jsem se sebral a začal utíkat. Nechtěl jsem se k nim už nikdy vrátit, ale rodiče byli nejspíš rychlejší. Jelikož mě chytli policajti a odvedli zpět domů. Ten den jsem dostal poprvé bičem. Neskutečně mě boleli záda a cítil jsem krev jak mi po nich stéká. Jenže to neznamenalo že bych byl uvolněn z práce. Ten den jsem si uvědomil že nejsem nic jiného než otrok. Od toho útěku jsem dostával už jen bičem.
          Harry
         Neustále jsem musel myslet na toho kluka, na toho neka, sice už je to měsíc, ale z hlavy jsem ho prostě nedokázal vyhnat. Byl tak roztomilí a jeho vzezření mám neustále před očima. Kdo je? Jak se asi jmenuje? Běhalo mi neustále hlavou. Ty jeho oči jsem výdal ve snech, ouška která měli barvu havraních křídel a jeho ocásek, mi běhal hlavou. A to jak rychle utekl, jakoby ho někdo honil. Prostě jsem se ho v mysli nemohl zbavit. 
Dnes mi bylo oznámeno že jedeme do domu mého snoubence, abychom se poznali. Nechci si brát nějakého rozmazleného kluka, nesnáším takovýto typ lidí. Ale nemohl jsem nic dělat. Proto teď sedím v autě a jedeme směr jejich dům. Vystoupili jsme před velkými dveřmi, za kterými byl slyšet křik. ,,Co si myslíš že děláš? Návštěva je tu za chvíli, tak zmiz, tvůj trest přijde večer.'' křičel mužský hlas, pak jen slyším jak někomu byla dána facka, a pak už jen vzlyky a tiché kroky. 
Vešli jsme dovnitř, celá rodina stála v obýváku, a pak se jeden k nám otočil. ,,Ohh vítejte pane Rodesi.'' řekne žena a usmívá se, já ale neustále přemýšlím nad tím, ke komu se takto asi chovají. Musím to zjistit. V polovině jídla jsem se omluvil že musím na záchod a rozešel se směrem kam mě poslali. Avšak jsem zase uslyšel tiché vzlyky a tak jsem je následoval. Vedlo to ze sklepa. Tiše jsem tam tedy došel a otevřel dveře. U prostřed místnosti na staré matraci sedělo klepající se tělo. Seděl ke mě zády a já si na jeho zádech všiml krvavých šrémů. Potichu jsem k němu došel se zděšeným výrazem a položil mu svou ruku na jeho klepající se rameno. On se na mě prudce otočil. Dokonce by vykřikl, kdybych mu nezakryl pusu. A on na mě tedy jen vytřeštil oči. ,,Hlavně nekřič.'' šeptnu a on jen na souhlas kývl. Dal jsem svou ruku z jeho pusy a díval se mu do očí. ,,Kdo jsi?'' šeptnu k němu. On ale neodpovídá a jen sklápí oči. ,,Neboj se mě nechci ti ublížit.'' říkám. ,,Niki.'' šeptne potichu. ,,proč jsi tu Niki?'' optal jsem se ho. ,,Protože si to zasloužím.'' říká, a já na něj vytřeštím oči. ,,Proč si to myslíš zlatíčko?' ptám se ho znovu ,,Protože jsem pro tuto rodinu špatný.'' říká. ,,Ty máš s nimi něco společného?'' optám se ho. ,,Jsem jejich syn.'' a já už měl otevřenou hubu překapením. Jak by to mohli udělat toto svému synovi. Nepobíral jsem to. ,,A kdo ti udělal to na zádech Niki?'' optal jsem se ho. On už neodpovídal. ,,Budu muset jít Niki, ale brzy budeš pryč, vezmu tě sebou.'' říkám mu přesvědčeně. 
              Vrátil jsem se zpět do jídelny. Usedl jsem ke stolu a na všechny se podíval. ,,Souhlasím s tím že se naše rodiny vezmou, ale nevezmu si jeho.'' řekl jsem a ukázal na toho namyšleného kluka. ,,Ale to je náš syn.'' řekla žena. ,,Tak ať, ale jeho nechci, chci vašeho pravého syna.'' říkám a oni na mě všichni vytřeští oči. ,,On je náš pravý syn.'' pronáší otec. ,,Myslíte si že jsem idiot, myslíte si že nevím, že váš syn je neko, kterého týráte, nenechám ho být tady s vámi, buď mi dáte Nikiho dobrovolně či si ho prostě vezmu.'' říkám tvrdě, a oni na mě  jen třeští oči. ,,Fajn tak si ho vem.'' řekne žena nabroušeně.
Hned se vydávám do sklepa a odnáším ho do auta. Jedeme domů. Doma jsem mu ošetřil záda a nechal jsem ho odpočívat. ,,Tady už ti nikdo neublíží Niki'' pronáším a usmívám se na něj.