Oneshoot 3 MAGIC SHOP

Rescued love

,,It was the kind of love that hurts more than it heals.'' - Rupi Kaur

         Niall

      Úvod

      Tehdy jsem si myslel že je to láska, myslel jsem si že mi způsobuješ bolest, protože mě miluješ. Bral jsem tvé urážky, protože jsem si myslel že nejsem dost dobrý. A i když mi mé okolí říkalo, že je to špatné, já tě miloval. Nedokázal jsem tě opustit, i přes to že jsem ztratil svou rodinu a své přátelé. Dokud mi nezachránil život. 

 Chceš to slyšet?

           Příběh

          ,,Nialle ty děvko, jakto že není uklizeno, víš že mají přijít mý kamarádi a slavit mé narozeniny.'' křikl na mě můj přítel Andrew. ,,Už mi zbývá jen obývák, musel jsem ještě navařit lásko.'' řekl jsem mu lehce se smutným úsměvem. ,,To máš jediné štěstí ty buřtíku a teď to dodělej a zmiz v pokoji. Opovaž se vylézt.'' řekl a hrubě mě chytl za bradu. Sykl jsem bolestí, měl jsem ji citlivou od minulé rány. Jen jsem lehce kývl. Začal jsem uklízet obývák, nešlo to moc rychle bolelo mě celé tělo. Když už jsem to měl odešel jsem do pokoje.

Ubíhali hodinu a já ze zdola slyšel smích a opilé řeči Andrewa přátel. Když v tom se otevřeli dveře, v nich stál Andrew. ,,Zvedej se kurvičko mí kamarádi tě chtějí poznat.'' řekl a strkal mě do obýváku. ,,Ale ale copak je toto za prdelku?'' optal se jeden z nich oplzle. Necítil jsem se pohodlně, mezi těmito opilími chlápky. Když v tom jsem se vyskytl pod jedním z nich. Bránil jsem se, kopal jsem a pak jsem se i trefil. Zvedl jsem se a začal utíkat. Utekl jsem z bytu, po tvářích mi tekli slzy a nedával jsem pozor. Chtěl jsem přeběhnout selnici, kdyby mě někdo nezachytil, spíše než přeběhnutí selnice by mě srazilo auto. Vyděšeně jsem se podíval na osobu co mě zachránila. Přede mnou stál hnědovlasý kudrnatý mladík s hnědýma očima. Avšak byl jsem na tolik vyčerpaný že jsem mu omdlel do náruče. 
          Probral jsem se v cizím domě, v cizím pokoji v cizí posteli. Rozhlédl jsem se kolem sebe, nakonec jsem se zvedl z postele, a vydal jsem se pryč z pokoje, došel jsem do obýváku kde seděli čtyři kluci. Mezi nimi i ten co mě zachránil před smrtí. Odkašlal jsem si a tím strhl pozornost na svou osobu. ,,Jsi v pořádku?'' optal se mě jeden z kluků byl to krátkovlasý brunet s hnědýma očima. Jen jsem kývl na souhlas, i když jsem v pořádku vůbec nebyl. ,,Nevypadáš tak'' pronesl brunet s modrýma očima. ,,Už musím jít.'' řeknu spěšně a snažím se dostat ven. ,,Počkej.'' slyšel jsem ještě hlas toho bruneta s hnědýma očima. Nezastavoval jsem, věděl jsem že budu mít problém, neměl jsem nikam chodit, sakra. 
Doběhl jsem k Andrewově bytu, otevřel jsem dveře. ,,Tak ty jsi se rozhodl vrátit ty děvko. Ty jsi zranil mého kamaráda, a ještě se vracíš.'' křičel a blížil se nebezpečně ke mě. Pak jsem pocítil facku na své tváři. ,,Nejsi dobrý na nic, chtěl jsem tě představit kamarádům a ty mě takhle ztrapníš.'' říkal a dával mi dlaší facky. Pokračoval dál neskončilo to jen u facek, ale padlo i pár pěstí do břicha. Nakonec mě však odtáhl do postele kde mě svázal. Bylo to poprvé kdy použil bič. Odpadl jsem bolestí.
            Probral jsem se až další den ráno. Andrew zde nebyl, proto jsem se rychle oblékl, sbalil jsem si oblečení a základní věci, a odešel jsem. Už se nehodlám vrátit. Procházel jsem městem kapucu jsem měl na hlavě aby nebyli vidět modřiny. Když v tom jsem zase do někoho vrazil. Tentokrát jsem však padl na zem, z hlavy mi spadla kapuce. Vyděšeně jsem se podíval na onu osobu. Byl to ten brunet. Vyděšeně jsem se na něj díval, a on vypadal podobně. ,,Jsi v pořádku?'' optal se a natahoval ke mě ruku. Já se schoulil více k sobě. Bál jsem se ho, bál jsem se že mi taky ublíží. ,,Neboj se mě, nechci ti nic udělat.'' pronesl a já se na něj překvapeně podíval. Nakonec jsem ho nechal aby mi pomohl. 
Vedl mě do onoho bytu. Když jsme vešli byli tam zase ti kluci. ,,Ahoj, copak ty tady?'' optal se kudrnka. Nic jsem neříkal jen jsem sklopil zrak. ,,Pojď dám ti oblečení a nechám tě prospat.'' řekl brunet a já ho tedy jen následoval do pokoje. Nakonec my dal oblečení a pak odcházel. Začal jsem se převlékat a nakonec jsem si lehl do postele, a po chvíli jsem usl. 
        Liam
        Nemohl jsem odejít, všiml jsem si těch modřin na tváři, proto jsem chtěl zjistit víc. A tak jsem ho pozoroval. A když jsem viděl krvavé rány na zádech nejspíš od biče a modřiny na břiše zatajil se mi dech.  Kdo by to tomuto roztomilému blonďákovy dělal? Odebral jsem se za klukama do obýváků. ,,kde jsi ho našel?'' optal se mě Louis. ,,Narazil jsem do něj cestou zpět domů, byl vyděšený bál se mě. Měl modřiny na tváři a po těle je má taky.'' říkal jsem a oni na mě jen překvapeně sledovali a poslouchali. 
Když se probudil, věděl jsem že mu rány musím ošetřit, proto jsem k němu přišel i s lékárničkou. ,,Budu ti muset ošetřit ty rány na zádech je to v pořádku?'' optal jsem se. On mě jen pozoroval, bylo vidět že váhal. Nakonec si ale sundal triko. Já ho začal ošetřovat. ,,nevím co se ti dělo, ale s námi jsi v bezpečí, někdo ti už neublíží.'' pronesl jsem a čekal na jeho reakci. On mě nakonec obejmul. 
          Niall už je u nás 3 měsíce, už se nebojí vý že je s námi v bezpečí a nikdo už na něj nemůže. Ale já k němu začal postupem času něco cítit, bojím se ho zeptat zda bude můj přítel. Ale dnes to udělám. 
Niall byl v obýváku. Přistoupil jsem k němu a on se na mě podíval. ,,Víš Nialle už když tě sem Harry přinesl jsi se mi líbil, a když jsem tě viděl v tom parku věděl jsem že ti musím pomoci. A už jsi tu tři měsíce a já k tobě začal něco cítit a proto se tě ptám. Budeš můj přítel.'' pronesl jsem a čekal na jeho souhlas. On mě však jen políbil, a já věděl že je uuž jen můj.