Oneshoot 3 MAGIC SHOP

ความรักอยู่เหนือทุกสิ่ง

          Lego   
         Nesnášel jsem to, musel jsem skrývat kdo ve skutečnosti jsem, protože, jsme pro ně byli nepřátelé. I když jim můj lid, nikdy nic neudělal nesnášeli nás. Nechali je všechny pozabíjet, jen já zvládl utéci, a to kvůli mé matce, která mi obarvila vlasy, aby zakryla naše přírodní modré. Nesnášel jsem to, ve své zemi jsem byl následník trůnu, ale oni vyhladili můj lid, pro nic. Pro to jsem se cítil mizerně, když mě zajali a udělali ze mě sluhu na císařském dvoře. Nejhorší bylo to, jak jsem si musel neustále barvit vlasy, ale musím přežít, musím pomstít svůj lid. 
Byl tu den kdy si princ vybíral své sluhy, musel jsem se taky účastnit. Myslel jsem si že na to nemám zkušenosti, aby si mě vybral, proto jsem byl celkem v klidu, i když pomsta by se dala uskutečnit i díky tomu. Proto zde všichni teď stojíme v řadě a čekáme až si nás princ prohlédne. Připadal jsem si jako na trhu s masem, prohlíželi si nás, jakoby si nás kupovali. Měl jsem sklopenou hlavu k zemi a nehodlal jsem ji zvednout. Když v tom ke mě někdo přistoupil. Zvedl mou hlavu k němu. Předemnou stál sám princ a koukal na mě. Byl celkem pohledný, to jsem musel uznat. Nakonec mou bradu pustil a já hlavu zase sklopil. 
,,Dobře beru si jeho.'' řekl princ, a mě popadli dvoje silné ruce a strčili mě k zemi. Já jen zvedl vytřeštěné oči k princi. ,,Hej hej co blbnete má být můj sluha ne vězeň.'' křikl princ a oni mě pustily. Já se skácel k zemi. Princ však ke mě natáhl ruku a pomohl mi vstát. Nakonec jsem ho následoval. ,,Tady je jídelna tak mi zajdi pro jídlo a přines mi ho do paláce Yuning od kuchyně půjdeš jen rovně a pak zahneš do prava.'' řekl a já na souhlas jen kývl. Taky jsem tak udělal. Vyzvedl jsem jídlo, a nesl ho princi. Zaklepal jsem na dveře a čekal až mě vyzve abych vstoupil. Tak se i po chvíli stalo, a já mu donesl jídlo. 
,,Dám si koupel napust mi tedy vanu Lego a pak mi pomoc se svléknout.'' řekl Princ Hong a já tak udělal. Ano už jsme si sdělili i jména. Já tak udělal. Napouštěl jsem vanu, pomohl jsem princi a nakonec mu pomohl i se umýt. Jeho tělo je vážně kus to jsem musel uznat. Je vidět že na sobě pracuje. 
             Už jsou to asi tři měsíce, s princem jsem si celkem sedl, dnes jsme měli vyrazit na lov, měl být 3 dení, protože jde i o nějakou sešlost. Moc se mi tam nechtělo, ale musel jsem následovat prince. Proto jsme vyrazili, on jel na koni a já šel za ním. Nakonec jsme dorazili na místo. Princ se pozdravil s jeho bratry a rodinou, já odnesl jeho věci do stanu, a odvedl koně. 
Lov mohl začít, následoval jsem prince a sledovali zvěř. Princ vypadal celkem spokojeně. Už i pár zvěře chytil, když v tom jsem si všiml někoho za stromem jak míří na Honga, proto jakmile onen člověk vystřelil skočil jsem před prince, aby ho šíp nezasáhl. Místo něj zasáhl mě, a já padl bolestí a s výkřikem k zemi. ,,Lego no tak, hlavně nezavírej oči. Pomoc, pomoc.'' křičel princ. Po chvíli k nám přiběhli vojáci. Ale já už nic nevnímal až na ostrou bolest. 
            Hong
           Skočil předemne, zachránil mi život, místo toho ohrozil ten svůj. Byl jsem z toho vyděšený ale i překvapený. ,,Odneste ho ke mě do stanu a zavolejte lékaře, nesmí zemřít.'' říkal jsem strážcům a ti tak udělali. Odnesli ho ke mě a po chvíli přišel i lékař. Šíp mu vyndal, a ránu ošetřil. ,,Musí odpočívat pane, ale bude v pořádku.'' ,,Děkuji ti, můžeš jít.'' řekl jsem. On se jen poklonil a odešel. ,,Děkuji, děkuji ti Lego zachránil si mi život.'' šeptal jsem mu. ,,Hongu jsi v pořádku.'' vběhl mi do stanu matka i otec. ,,Jsem v pořádku Lego mě zachránil.'' řekl jsem. ,,A jak je na tom?'' optali se mě.  ,,Bude v pořádku, spíš našli jste toho kdo to byl.'' otec však v nesouhlas zakýval hlavou. ,,Tak hledejme dál, třeba se o to pokusí znovu.'' pronesl jsem a rodiče nakonec odešli. 
           Lego
         Probral jsem se, a byl zmatený, byl jsem v princově stanu na jeho posteli. Má hruď mě stále bolela, ale musel jsem se vykoupat. Proto jsem se pomalu zvedal z postele, když v tom do stanu vešel on. ,,Co to vyvádíš Lego měl by jsi odpočívat.'' říkal Hong. ,,Ale princi potřebuji se vykoupat.'' říkám a koukám mu do očí. ,,Tak tě tam vezmu, ale ty musíš odpočívat.'' říkal a vyhoupl si mě do náručí a nesl mě k jezeru, s horkými prameny. Sakra mé vlasy, ta barva jakmile se namočí zmizí. Bál jsem se jeho reakce, zabije mě? Jenže to už jsem byl položen do vody. Myslel jsem že odejde, ale on si vlezl za mnou. ,,Byl jsi tak statečný, když jsi mě zachránil. Jsem ti neskutečně vděčný, zachránil si mi život.'' říkal ale já se neskutečně bál. On si mě přitáhl k sobě, ale má hlava, klesla pod vodu. Vynořil jsem se, a začal kašlat. Když jsem se na něj podíval, měl vytřeštěné oči. ,,Ty ty, máš modré vlasy.'' vykřikl překvapeně. Kdybych mohl utíkal bych, ale rána neskutečně bolela. Proto jsem jen sklopil hlavu a na tváři cítil slzy. Mé tělo se začalo otřásat pod náporem vzlyků. ,,Ne ne nechtěl jsem tě rozplakat. Neplač je to v pořádku.'' říkal a já se na něj překvapeně podíval.
,,Nejsem jako můj otec, neublížím ti, zachránil jsi mi život, a nemyslím si že modrovlasý jsou špatní.'' říká a já na něj překvapeně zírám. Nakonec jsme se umyli, on mě zase odnesl do stanu. 
              Rána se pomalu zacelovala, lov skončil a my se zase vraceli zpět. Myslel jsem si že mě Hongův otec zabije, když zjistil že jsem modrovlasý, ale Hong mu domluvil, a on mě nechal na pokoji. 
Od lovu utekl měsíc, rána se zacelila, a mi s Hongem jsme se více a více přátlili, ale oba jsme mezi sebou cítili chemii. Nemohli jsme tomu zabránit, ale zamilovali jsme se do sebe, a i když jeho rodiče nesouhlasili, bylo nám to jedno. Bylo nám spolu dobře, jenže vše se mělo pokazit. 
               Dnes jsme měli mít společný jídlo s bratry a rodiči Honga, i já byl pozván. Proto jsme se oblékli a vydali se do hodovní síně. Usedli jsme a čekali co se bude dít. Dovnitř vstoupili i nám neznámí hosté. ,,Milí synovéHongu představuji ti tvou snoubenku Eliz z jižního království.'' řekl jeho otec a mi na něj vytřeštili oči. Mysleli jsme že už nás začali brát, proto mě pozvali, ale tak to nebylo. ,,Otče to nemůžeš, mám Lega.'' řekl Hong a já na něj se slzami v očích zíral. ,,To je mi jedno, vezmeš si ji a basta.'' řekl jeho otec. Hong se naštvaně zvedl a odešel, následoval jsem ho.
,,Proč Lego?'' plakal mi Hong v náručí. ,,To nevím.'' říkal jsem upřímě a líbal ho na krku. ,,Nesu vám jídlo vaše vísosti.'' řekl někdo za dveřmi. Zvedl jsem se a šel pro něj. ,,Nemám hlad ale ty jest Lego.'' řekl a já se do jídla pustil. Když v tom jsem začal cítit že je něco špatně. Začal jsem kašlat, dusil jsem se a začal jsem vykašlávat i krev. Padl jsem na kolena,  nemohl jsem dýchat. ,,Lego, Lego co se sakra děje.'' slyšel jsem hlas toho koho miluji. ,,Sakra kde je lékař, volejte lékaře.'' křičel. Ale já už upadal do temnoty. 
           Hong
          Lékař přiše, ale už i já jsem věděl, že je pozdě. ,,Je mi to líto vaše výsosti.'' pronesl lékař a s úklonem odešel. Byl jsem neskutečně naštvaný. Proto jsem se sebral a nmířil jsem si to k otci,věděl jsem že někdo z nich za to může. Rozrazil jsem dveře a vstoupil dovnitř. Stále byli u jídla. ,,Nevěděl jsem že jsi něčeho takového schopen. Věděl jsem že jsi zabil jeho lid, pozabíjel jsi, je ale že zabiješ někoho, kdo zachránil tvého syna a nástupce na trůn, to jsem nečekal.'' křičel jsem naštváním. ,,O čem to mluvíš.'' řekl zmateně. ,,Nehraj si na neviného. Mezi vámi je vrah. Jídlo bylo pro mě a Lega, kdybych ho snědl i já jsem mrtev též.'' říkal jsem a koukal na všechny přítomné. ,,Obviňuješ mě?'' řekl otec. ,,Nevím kdo z vás to byl, kdo zvás touží po moci, nebo nechce abych byl šťastný, ale já končím. I když budu nejchudší k této rodině se nevrátím.'' řekl jsem a odešel. Udělal jsem pro lega svatyni v lese, a do paláce se už nikdy nevrátil.  

Snad se tento příběh bude líbit. Je trochu delší snad nevadí.