Oneshoot 3 MAGIC SHOP

รักนิรันดร์จากบาร์ ตอนที่ 1

            Est
          Láska o které mluví ostatní, zní tak jednoduše. Ale pro mě nikdy nebyly jednoduchá, byla spíše dost bolestivá. Přál jsem si být šťastný, spíše jsem ale zažil smutek a bolest. Na poprvé, s mým prvním přítelem jsem si myslel že mě miluje. Nosil mi kytky, psal mi zamilované esemesky. Trávili jsme spolu mnoho času, jenže pro něj bylo důležité jen to, že za něj udělám práci, která ho potom dostane navrchol. Zradil mě, stal se ředitelem jedné firmy, a já pracoval pod ním. Řekl mi abych pro něj udělal logo a další takovéhle věci. Jenže když přišlo na skládání díků, děkoval sobě, sponzorům a ostatním, na mě se ani nepodíval. Když jsem s ním chtěl mluvit ignoroval mě. A nakonec mě odkopl skrz esemesku. 
Toho dne jsem si řekl že se nikdy nesmím zamilovat, nechtěl jsem zažít znovu tu bolest, ze zrady. Proto jsem se radši ponořil do práce, a na svůj osobní život začal kašlat. Začal jsem vytvářet, videa a spoty pro různé reklamy a firmy. Bavilo mě to, a lidi kolem mě si toho začali vážit. Stával jsem se známnějším. A to mi dělalo neskutečnou radost. 
       Jednou mě jeden z mých kamarádů vytáhl do baru. Nechtěl jsem, dost jsem protestoval, ale nakonec jsem stejně šel. Setkali jsme se před luxusně vypadajícím barem a vešli jsme dovnitř. V baru nebylo až tolik lidí, jak jsem později zjistil byl rozdělen na hlučnější a klidnější část, proto tam nebylo tolik lidí. Nechtěl jsem mezi opilé tancující lidi, proto jsem si sedl na bar v tomto klidném místě. Drake si sedl vedle mě a začal rozebírat nějakou holku, kterou potkal. Moc jsem ho nevnímal. Vlastně jsem nevnímal skoro nic, než na tižší hudbu, která zde hrála. Když v tom se předemnou objevila ruka, se skleničkou v ruce. Nic jsem si neobjednal, tak co to je. Pomyslím si a zvednu hlavu k barmanovi, který se na mě usmívá. Musel jsem mu úsměv opětovat, vypadal vážně hezky. Koukali jsme si do očí, bylo to jakoby se svět kolem nás zastavil.  Po chvíli jsem se ale rychle vzpamatoval a převzal si od něj pití. Nakonec barman odešel za jiným zákazníkem. Jeho úsměv jsem měl ale stále před sebou. 
Nemohl jsem na něj přestat myslet, ale už jsem byl natolik unavený že jsem se rozhodl jít domů. Drake stejně zmizel do houfu tancujících lidí a mě tu nechal, tak jsem mu jen napsal esemesku. Cesta domů byla delší, ale tím ze mě vyprchal alkohol, a já si už jen procházkou čistil hlavu. Pořád jsem ale v mysli měl obraz toho barmana s kouzelným úsměvem. Nedokázal jsem ho dostat z hlavy. Sakra co to se mnou je, řekl jsem že už nikdy nebudu milovat, láska jen bolí. Nechci být znovu zraněný. 
          Myslel jsem si že z mysly rychle zmizí. Ale tak se nestalo, nedokázal jsem na něj přestat myslet. Dokonce jsem nemohl ani pracovat. Viděl jsem ho prostě všude. Jakoby mě pronásledoval na každém kroku. Ať jsem šel kamkoliv, jakoby tam byl i on.  Co to se mnou je? Musím se vzpamatovat. Ne ty ho chceš znovu vidět. Řeklo mi mé podvědomý. Vážně bych měl jít? Ale co když je zadaný? Co když není gay? Samé otázky a žádné odpovědi. V tom mi pípl telefon ,,P'Est nechceš jít do baru ThamePo máš narozeniny, tak co kdybych tě pozval?'' blikala mi esemeska od Drake. ,,Jasně proč ne.'' odepsal jsem a snažil se skrýt nadšení že mám důvod proč jít do onoho baru a zase vidět toho barmana. 
Hned jsem se začal chystat, což obsahovalo sprchu, umytí vlasů, a nakonec jejich styling jakmile uschly. Pak jsem na sebe vzal košili a kalhoty a čekal až Drake přijede. Tak se i po chvíli stalo a mi se jeho autem vydali k baru s názvem ThamePo. Vešli jsme dovnitř a usadili se na stejná místa jako minule. Drake objednal a já se rozhlížel kolem sebe. Prohlížel jsem si interiér, když můj pohled zavýtal na onoho barmana. Zase měl ten krásný úsměv. Podal nám pití a vzdálil se. 
              Po nějaké chvíli se Drake odebral zase na parket a já musel na záchod. Když jsem k němu došel do někoho jsem vrazil. Podíval jsem se kdo to byl a byl to onen barman. ,,Jsi v pohodě?'' optal se mě s úsměvem. Já jen omámeně kývl. Nakonec jsem ho obešel a vešel na záchody. Po vykonání potřeby jsem si umyl ruce a vrátil se na bar. Po chvíli jsem zjistil že Drake mě tu nechal a odešel s nějakou holkou. Sakra to je teda kamarád. 
Nakonec jsem pil, protože jsem si přišel osamělý, a takový jsem byl. Byl jsem prostě sám.  Vůbec se mi nechtělo domů, a tak jsem si ustlal  na baru. Probudil mě čísi dotek na mé tváři. Leknutím jsem sebou škubnul, ale když jsem uviděl tvář onoho barmana, jen jsem se usmál. Pak jsem se zvedl, oblékl jsem si své sako a odcházel jsem. Doufal jsem však v to že mě nenechá odejít a že mě zastaví, a konečně mi sám řekne své jméno. A když jsem uslyšel za sebou kroky prudce jsem se otočil. Kdyby mě ona osoba nezachytila spadl bych. Sakra co to dělám. Pomyslím se a podívám se komu jsem vlastně vděčný za to že mě chytil. A byl to vážně onen barman. ,,Měl by jsi si dávat pozor.'' říká mile s úsměvem. ,,Jo to máš pravdu, omlouvám se.'' říkám. ,,V pořádku. Jinak jsem William lidi mi říkají různě.'' pronáší a já se na něj usmívám. ,,Jsem Est.'' říkám při červenání. ,,Nechtěl by jsi někam zajít?'' optá se mě. ,,Nevím zda je to dobrý nápad.'' říkám sklesle. ,,Proč?'' ptá se mě. ,,Nechci se znovu spálit láskou.'' říkám upřímně. ,,Láska je něco co není lehké, ale slibuji že ti neublížím. Líbíš se mi od první chvíle kdy jsem tě viděl.'' říká a já na něj vykuleně zírám. ,,Dobře můžeme to zkusit.'' říkám nakonec, do ruky mu vtiskávám lísteček s mým telefoním číslem, a pak už odcházím z baru. 
A jaké bylo rande? A skončili jsme spolu? To se dozvíte v pokračování...