Oneshoot 3 MAGIC SHOP

Alcohol X Love? Love Wins

Andrew měl pocit, že celý život nese těžký kříž. Každý den, každý okamžik, cítil tíhu něčeho, co se zdálo být neoddělitelnou součástí jeho existence. Alkohol byl jeho společník, jeho ochrana před světem, který byl pro něj příliš bolestivý. Pocházel z rodiny, kde byly problémy ukryté za sklenkou, kde byly skryté bolesti, kterým se nikdo nechtěl postavit čelem. A on, jako mladý chlapec, si tuto tradici přijal. Alkohol byl jeho způsobem, jak čelit svým vnitřním démonům, jak utíkat před zklamáním, které provázelo jeho dětství, jak se vyhnout konfrontaci s bolestí, kterou nikdy nevyjádřil.
Každý večer, když se vrátil domů, jeho ruka automaticky sahala po láhvi, která ho uklidnila, která mu poskytla úlevu, kterou tolik potřeboval. Každý doušek byl jako útěk, jako proměna ve chvílích, kdy svět okolo něj přestal mít smysl. Cítil, že s každou sklenkou je silnější, že dokáže čelit všemu, co ho čeká. Byl to jediný způsob, jak se vyrovnat sám se sebou.
             Ale pak přišel Adam. Adam byl jiný než všichni ostatní. Nevadilo mu, že Andrew měl problémy s alkoholem. Neviděl ho jako ztraceného, ale jako někoho, kdo má potenciál se změnit. Byl klidný a vyrovnaný, a především měl v očích něco, co Andrew nikdy předtím neviděl – naději. Naději, že všechno může být jiné. Adam ho přitahoval nejen svou laskavostí, ale i tím, že ho přijal takového, jaký je, bez odsudků, bez snahy ho okamžitě změnit.
„Myslíš, že je možné žít bez alkoholu?" zeptal se Andrew jednou, když seděli spolu v parku a mlčeli. Adam se na něj podíval a usmál se. „Je to těžké, ale je to možné. Můžeš to zvládnout, pokud opravdu chceš. Ale musíš si to uvědomit sám."
To bylo přesně to, co Andrew potřeboval slyšet. Po letech, kdy se cítil ztracený a sám, mu Adam ukázal cestu. Bylo to, jako by mu někdo otevřel dveře, které byly celé roky zamčené. Byl odhodlaný změnit svůj život, odhodlaný přestat pít a přestat běžet od své bolesti. Adam byl tou jedinou osobou, která mu ukázala, že to stojí za to. Že existuje jiný způsob, jak žít.
              A tak se Andrew rozhodl. Rozhodl se přihlásit do léčebny, i když to byla jedna z největších výzev v jeho životě. Když poprvé vstoupil do léčebny, cítil strach, stud a pochybnosti. Když zavřel dveře za sebou, byl si jistý jedním: Byl to ten nejtěžší krok, který kdy udělal. Ale zároveň věděl, že je to krok správný.
První dny v léčebně byly pro Andrewho těžké. Každý den byl boj. Jeho tělo toužilo po alkoholu, jeho mysl se vzpíral, když nemohl utéct do známého světa zapomnění. Cítil, že se ztrácí. Bylo těžké vzdát se něčeho, co pro něj bylo celé roky oporou. Alkohol byl jeho způsobem, jak čelit všem těžkostem, jak uniknout. Teď, když byl bez něj, se cítil nahý, zranitelný.
Jednoho dne, při skupinové terapii, se Andrew poprvé opravdu otevřel. Byl unavený z předstírání, že má vše pod kontrolou. Po několika týdnech, kdy se uzavíral do sebe a zůstával zticha, se konečně zhroutil. Všechno, co držel uvnitř, vybuchlo. Slzy mu začaly stékat po tvářích, a on nevěděl, jak zastavit ten příval emocí, který se na něj valil. Cítil se jako malý chlapec, který se bojí světa kolem sebe.
„Proč bych měl vůbec pokračovat?" zeptal se, skoro beznadějně. „Proč bych měl bojovat? Mám si věřit, že se můžu změnit? Vždyť jsem vždycky jen takový, jaký jsem."Terapeut, který seděl naproti němu, se na něj podíval a pak položil otázku, která mu změnila pohled na všechno, co zažil.
„A co kdyby ten kříž, který si nesl celý život, nebyl vůbec tvůj? Co kdyby to byl jen příběh, který ses naučil žít, ale teď máš možnost napsat svůj vlastní příběh?"
Andrew se zamyslel. Vzpomněl si na Adamovy oči, na jeho laskavost, na to, jak ho Adam vždycky viděl jako člověka, který si zaslouží lásku a šanci. V té chvíli si Andrew uvědomil, že alkohol nebyl jeho skutečným osudem. Byl to jen nástroj, jak se vyhnout skutečné bolesti, ale neřešil ji.
„Chci změnu," řekl Andrew konečně s rozhodností, kterou ještě nikdy necítil. „Chci žít bez toho kříže. Chci být s Adamem. A chci být šťastný."
Tato slova pro něj byla jako zjevení. Byl si jistý, že pokud chce opravdu žít, musí se zbavit závislosti a přijmout život takový, jaký je – bez úniků, bez zábran. A především – musí se otevřít lásce, kterou mu Adam nabízel.
          Když Andrew opustil léčebnu, byl jiný člověk. Nejen, že se zbavil alkoholu, ale především se zbavil strachu. Už necítil tíhu kříže, který nosil roky. Už věděl, že pokud chce být šťastný, musí se rozhodnout pro lásku, pro podporu, kterou našel v Adamovi. A jak si Adam stál u jeho dveří, otevřené náruče a úsměvem na tváři, Andrew věděl, že už nikdy nebude muset nést těžký kříž sám. Byl připravený na nový začátek. A to, co cítil v srdci, byla pravá svoboda – svoboda od alkoholu, svoboda od minulosti, a hlavně svoboda milovat.

Měl jsem náladu psát, proto vydávám příběh sem, další ale nejspíš vyjde až 31.12 do adventním kalendáři a pak zase přejdu sem. Snad se vám tento příběh bude líbit.