Oneshoot 3 MAGIC SHOP

Forgiveness? Accepted.

              Sebastian
          Bylo mnoho nevyřčeno, a to už tak navždy zůstane. Stojím tu nad tvým hrobem a říkám si proč? Je mnoho otázek proč, na tolik věcí bych se tě rád zeptal, ale už bohužel nebudu mít šanci. Nikdy jsem tě neměl šanci poznat, když jsi se tu po tolika objevil, nic jsem nechápal. Nevěděl bych kdo jsi kdyby jsi mi to neřekl. Pamatuji si to, jakoby to bylo včera. A přes to již je to rok od toho kdy jsi zemřel a dva roky od toho kdy jsi se znovu objevil, v mém životě. Nenáviděl jsem tě, to jsem však nevěděl že tě tak brzy po tvém návratu ztratím.
             Max
          Vždy jsem chtěl dítě, a s mou manželkou jsme se o něj snažili. Jenže když jsme se konečně dočkali mého syna, musel jsem odejít. Zapletl jsem se do špatných věcí a nemohl jsem dopustit aby se mé rodině něco stalo. Proto jsem Sebastiana viděl jen jednou a pak jsem musel odejít. Cítil jsem neskutečnou bolest a litoval jsem toho. Ale byli tak v bezpečí a to bylo hlavní. Avšak měl jsem dobrého kamaráda, kterého jsem poprosil aby jim pomáhal. Nemohl jsem je nechat samotné. Dával mi o nich věděl a já mu byl neskutečně vděčný. Obča mi poslal fotku. 
Přestěhoval jsem se do Ameriky a snažil jsem se žít normálním životem, ale tížilo mě to že nemám rodinu kolem sebe. Bylo to tak těžké nezbalit věci a nevrátit se zpět. Měl jsem z toho i noční můry, pokaždé jsem se budil s tím, že kdokoliv může zabít mou rodinu, ale věděl jsem že se o ně Marek postará. Slíbil mi to. 
              Sebastian
              Vyrůstal jsem jen s matkou, můj otec nás prý opustil. Nikdy jsme ho nepoznal. Viděl jsem pár jeho fotek, ale nebyl tu. Celé mé dětství se mi smáli, že nemám tátu, ale mě to bylo jedno. Zvládali jsme to s mamkou a s pomocí Marka. To byl prý tátův kamarád. Vždy mi o něm vyprávěl, ale já to nechápal, proč pokud byl tak hodný a skvělí proč nás opustil. Byl jsem naštvaný a nechtěl jsem to poslouchat, proto jsem to začal ignorovat. Vychodil jsem střední, jenže v tu dobu mamka onemocněla a já tak musel začít pracovat. Avšak zemřela dva roky na rakovinu. A já tak zůstal sám, s Markem jsem se nestýkal, pořád jen mlel o tátovi. Ale i tak jsem věděl že na mě dává pozor. 
              Max
        Když mi Marek napsal že má žena zemřela hned jsem se musel vrátit do země. Nemohl jsem nechat Sebastiana samotného. Věděl jsem že musím zpět, ať to stojí cokoliv. Když jsem se vrátil do země odvezl jsem si věci k Markovi, jelikož jsem tušil že se nemohu hned vrátit. A pak jsem šel na hřbitov k jejímu hrobu. Položil jsem na něj květinu a nakonec se slovy omlouvám se jsem odešel. 
        Nevěděl jsem jak to  mám udělat. Jak mám přijít k Sebastianovi a říci mu že jsem jeho otec, kterého tak dlouho neviděl, který ho opustil když se narodil. Byl jsme na sebe stále naštvaný, ale bylo to pro jejich dobro. ,,Jak to mám udělat Marku?'' optal jsem se svého nejlepšího kamaráda. ,,S tím ti moc nepomohu kamaráde. Měl by jsi prostě za ním jít a snažit se mu vše vysvětlit, i když nevím zda bude chtít poslouchat.'' řekl smutně. A já jen na souhlas kývl. 
Nakonec jsem se vážně k tomu odhodla a teď stojím před mým bývalím domem. Zaklepal jsem a čekal až někdo otevře. To se po chvíli stane. Stojí v nich Sebastian, byl mi celkem dost podobný. ,,Co tu chcete?'' optal se mě zmateně. ,,Mohu dál, potřebujeme si promluvit.'' řekl jsem. Nevypadal na to že by mě chtěl pustit dovnitř. A vážně to tak bylo, jelikož mi zabouchl dveře před obličejem. Čekal jsem, ještě několikrát jsem zazvonil. Ale nakonec jsem to vzdal a odešel. 
Takto jsem to dělal skoro každý den. Ale odpoledne, jelikož jsme si musel hledat práci. 
                Dnes to však bylo jiné, Sebastian otevřel a nechal mě vejít dovnitř. ,,Tak co chceš už mě vytáčíš.'' říkal napruženě. ,,Vím že mě nesnášíš protože jsem vás opustil, ale věř mi, kdyby to nebylo nutné, nikdy bych to neudělal.'' řekl jsem a sklopil zrak. ,,Tak mi řekni proč jsi odešel, proč si nás tu nechal. Proč nás Marek pořád otravoval.'' prskal na mě. ,,Tehdy jsem se zapletl se špatnými lidmi, musel jsem odejít, bál jsem se že by vám ublížili. Proto jsem odešel, odešel jsem abych vás ochránil. A Marek vás hlídal abych věděl že jste v pořádku a nikdo o vás neví.'' říkal jsem a přitom mu koukal do očí. Byla to pravda a i mé oči to potvrzovali. ,,Mohli jsme to zvládnout společně, nemusel jsi odcházet.'' řekl. ,,Byl jsi ještě dítě teprve jsi se narodil, tvá máma se o tebe musela postarat, nemohl jsem vás ohrozit.'' řekl jsem pravdu. 
            Trvalo to, ale viděl jsem na Sebastianovi že mi začíná věřit že mě nakonec přijímá. Trávil se mnou čas dobrovolně, bral jsem ho ven a snažil se mu vše vynahradit. Jenže já asi nemám právo na štěstí se svým synem. Jednoho večera, když jsme se vraceli z restaurace procházeli jsme ulicí když v tom někdo křikl. ,,Myslel jsi si že zdrhnout do zahraničí ti pomohlo. Pleteš se vrátil jsi se na smrt.'' říkal hluboký a mě známí hlas. V tom jsem ucítil silnou bolest. Slyšel jsem jen výkřik mého syna a zhroutil se na zem. ,,Mrzí mě to.'' řekl jsem než mé tělo ochablo.
          Sebastian
        Konečně jsem začal cítit že mám tátu, a stalo se něco takového, hned jsem volal 112, přijeli jak policisté tak i sanitka. Pachatele ještě chytli, a mého tátu vzali do sanitky. Já měl rozklepané ruce, od krve mého táty, seděl jsem vedle něj v sanitce a vše sledoval. Nakonec tátu odvezli na sál. A já musel čekat. Asi po 3 hodinách vyšel doktro, ale nijak se netváří. Přijde ke mě a pronese něco co mě zamrazí. ,,Upřímnou soustrast.'' já se sesunul k zemi a rozbrečel se. Přišle jsem o dalšáho rodiče. A i když jsem neměl takový vztah ničilo mě to. Zavolal jsem Markovi a ten hned přijel. Utěšoval mě a snažil se dostat co se stalo. Vše jsem mu řekl a on mě jen pevně objal. 
Pomohl mi uspořádat pohřeb, a já pak ještě musel k soudu. Onen střelec půjde do vězení, ale to mi tátu nevrátí.