Oneshoot 3 MAGIC SHOP

Half Alive With You

            Aiden
             Nemohl jsem mu to říc, věděl jsem že ho tím zraním, ale prostě jsem nemohl. Tohle by mu ublížilo, proto jsem si to nechal sám pro sebe. Nemohl jsem mu říct že umírám, byl jediný koho jsem měl. Nechtěl jsem ho zranit. Proto jsem mu nic neřekl.
Ten den jsme se pohádali. Řekl jsem mu tolik krutých slov, které si nezasloužil. Chtěl jsem, aby byl na mě naštvaný. Protože potom to nebude bolet tolik. Nakonec jsem odešel, mířil jsem do nemocnice. Nesnášel jsem nemocnice, věděl jsem že umřu tak proč tu musím být? Můj čas se krátil a já to cítil. Věděl jsem že za chvíli zavřu oči a už je nikdy neotevřu. 
           Nash
         Nechápal jsem to co jsem udělal špatně, že na mě tak vyjel? Proč proběhla takováhle stupidní hádka? Co se vlastně stalo? Kam odešel? Vrátí se? Tyto otázky mi neustále běhali hlavou, ale on se nevracel. Nevím kam šel, nevím zda je v pořádku. Nic jsem nevěděl. Dokud mi jednoho dne nezazvonil telefon s neznámím číslem, a já se začal bát co se stalo. A měl jsem proč se bát. Zvedl jsem telefon a čekal co se ozve. ,,Dobrý den jste Nash Roods?'' optal se neznámí ženský hlas. ,,Ano to jsem.'' řekl jsem. ,,Je mi to líto pan Nashi ale váš přítel Aiden Fond zemřel. Upřímnou soustrast.'' jakmile to dořekla upustil jsem telefon. Ne ne ne on nemůže být mrtvý. Rychle sem si vzal bundu a vyrazil do nemocnice, a doufal jsem že to bylo jen nedorozumění. 
Doběhl jsem na recepci a tam jsem zastavil. ,,Dobrý den, hledám Aidena Fonda.'' řekl jsem. Ona se na mě jen smutně podívala a poslala mě za nějakým doktorem. Našel jsem ho a zastavil. ,,Dobrý den pane doktore mám otázku ohledně Aidena Fonda.'' řekl jsem. ,,Oh ano vy jste jeho přítel že. Nash?'' říkal doktor a já na souhlas kývl. ,,Toto mi pro vás nechal.'' řekl a podal mi obálku. ,,Ne neříkejte mi že je to pravda. Nemůže být mrtví.'' vyšiloval jsem. ,,Je mi to líto Nashi.'' řekl a smutně se na mě podíval. ,,Byl vážně nemocný a věděl že brzy umře. Nechtěl aby jsme dávali komukoliv vědět.'' řekl doktor smutně. ,,Byl jsem jeho přítel.'' řekl jsem tiše a zničeně. ,,Mohu ho vidět?'' optal jsem se a doktor jen kývl. Zavedl mě za ním. Bledý bez života ležel na lehátku. A i přes to byl nádherný. Doufal jsem že otevře ty své nádherné zelené oči. Ale nestalo se tak. 
            Bylo tak těžké pořádat pohřeb. I když vlastně jsme tam byl jen já, ale i tak to bylo neskutečně těžké. Ale stále jsem měl pocit jakoby byl se mnou. Jakoby mě od někud sledoval a dával na mě pozor. Měl jsem pocit jakoby stále pokládal jeho ruku na mou tvář. Bylo to zvláštní, ale byl jako můj stín. Jakoby se odemne nikdy neoddělil, a já byl za to neskutečně rád. 
           Aiden
          Bylo těžké vidět ho tak zničeného ale neustále jsem byl s ním. Stal jsem se jeho stínem, jeho součástí, která ho nikdy neopustí. Dával jsem na něj pozor a držel ho v náručí, i když mě nikdy neviděl. Neopouštěl jsem ho, a věděl jsem že to tuší. Miloval jsem ho, a to se nikdy nezmění. 

Láska je věčná, miluješ li správně, vždy s tebou zůstane. Nezahazuj to.