Oneshoot 3 MAGIC SHOP

불멸의 사랑

               YoonGi
             Je těžké být jiný a zapadnout, do normální společnosti. I já měl dříve problém, dokud jsem nepoznal své přátelé. Byli jsme nerozluční nás sedm vždy spolu. O to těší to začalo být později. Ale nepředbíhejme. 
          Tehdy mi bylo 17 když jsem přešel na uměleckou školu. Ve třídě jsem se poprvé setkal s Kim NamJoonem a Jung Hoseokem všichni tři jsme rapovali, a NamJoon se věnoval skladbě stejně jako já. Hobi skládal ale především tančil. Stali se z nás kamarádi. Jednou na jídle jsme poznali Jina, na poprvé byl hrozná histerka, ale kdo by nebyl, kdyby na vás někdo vyklopil jídlo. No jo NamJoon je hold nešika. Později k nám Hobi přivedl Jimina, kterého potkal na tanci a prý i zpívá. Což jsme si mohli i později ověřit, a zpíval vážně skvěle. No potom jsem poznali i TaeHyunga, byl to zvláštní kluk, ale byla s ním sranda. A na posled náš maknae JungKook. Toho jsme potkali ve zkušebně, zrovna zpíval něco od Justina Biebera a měl krásný hlas.
Tak vznikla naše skupinka, kterou jsme nazvali BTS. Všichni na škole nás znali, jako tu nerozdělitelnou 7. Párkrát jsme dokonce i spolu vystupovali ve škole. Učitelé nás dost podporovali, a později nás představili i jedné společnosti, která nás podepsala. 
         Jenže tam se začali dít pro mě divné věci. Začal jsem mít sny. Sny které se stávali později zkušeností. Bál jsem se toho, i když ne vždy to byli špatné sny, bylo to dost děsivé. Ale naše skupina šla dál. Dařilo se nám, i když pomalu, fanoušci se ale i tak našli. Miloval jsem to, a ještě více, když jsem mohl vystupovat s klukama. Rozuměli jsme si stále, a ani jsme se nehádali. Tréninky byli náročné, ale všichni jsme na sobě dost makali. Bylo to obdivuhodné, ještě když jsme chodili do školy. Ale všichni jsme to zvládali.
Čím častěji jsme byli spolu, jsem však začínal něco cítit k JungKookovi. Ale nemohl jsem nic říct. Nemohl jsem mu to říci, protože určitě není na kluky. Ale když jsem viděl Jina s NamJoonem a Hoseoka s Taem jak jsou šťastný žárlil jsem, ale nemohl jsem se dokopat k ničemu. Nechtěl jsem aby se semnou přestal bavit. To by byl úplný konec. 
            Dnes nám chtěl něco JungKook říct. Bál jsem se toho co to bude, ale čekal jsem. V tom zazvonil zvonek. JungKook šel s úsměvem otevřít, a z předsíně se ozýval dívčí smích. S klukama jsme se na sebe zmateně podívali. Pak do obýváku vstoupil JungKook s nějakou dívkou. ,,Kluci to je Sana moje přítelkyně.'' řekl a já cítil jak se mi roztříštilo srdce. Věděl jsem že není na kluky, ale tahle holka? S tou jsem se nemohl srovnávat. Je vážně hezká to jsem musel uznat  i já.  Sedli jsme si v obýváku a všichni až na mě se jí ptali na různé otázky. Její hlas mi byl nepříjemný, ale nedával jsem to na jevo.Místo toho jsem se jen falešně usmíval a pozoroval JungKooka jak je šťastný. 
           Už je to dvaměsíce co nám ji JungKook představil, trávil s ní hodně času, vodil ji na každou zkoušku. S klukama si rozuměla, ale já jsem se jí snažil vyhýbat. Nemohl jsem s ní být, má toho koho miluji a to bolí. Ale snažil jsem se to nedávat na sobě znát. 
            Dnes se mi zdál zvláštní sen ze kterého jsem se probudil s výkřikem. V tom snu byl JungKook přecházel přes přechod, na jehož druhé straně byla Sana. Usmíval se, když v tom se na něj vyřítilo auto, nestihl se mu vyhnout a auto ho srazilo. Byl jsem z toho spocený, bál jsem se, ne on nesmí zemřít. Nesmím to dovolit. 
Tento sen se mi zdál následující dny pořád dokola. Sem tam jsem tam uviděl i nějaká čísla a zjistil jsem že je to datum. 01.09 což jsou JungKookovi narozeniny. Ne je tak mladý on nezemře to mu nedovolím, musím tomu zabránit. Říkal jsem si v duchu, bylo těžké to nikomu neříct, ale nemohl jsem. 
          Byl ten den, den kdy měl JungKook zemřít. Den kdy měl jít ven se Sanou a oslavit své narozeniny. Kluci proti tomu protestovali, chtěli to oslavit dohromady, ale JungKook chtěl ven se Sanou, tak kluci nakonec svolili.  Když JungKook odešel, po chvíli jsem se vydal za ním. Sledoval jsem ho. Nemohl jsem to prostě dopustit. Byl tu ten přechod, a já už viděl Sanu. JungKook se za ní rozešel. V tom i to auto. Rychle jsem se k němu rozeběhl a odstrčil jsem ho. A ucítil obrovskou bolest. Letěl jsem i vzduchem a pak dopadl na tvrdou a mokrou zem. ,,Miluji tě JK.'' pronesl jsem poslední větu. ,,Ne ne ne YoonGi.'' slyšel jsem JungKookův hlas, než jsem upadl do smrtelného spánku. 
              JungKook
       Cítil jsem jen sílu, která mě odstrčila, pískání gum a velkou ránu. Otočil jsem se za sebe a uviděl auto, které někoho srazilo. Když jsem si uvědomil kdo to je, rychle jsem se k němu rozeběhl ,,Miluji tě JK.'' slyšel jsem jeho poslední slova. ,,Ne ne ne YoonGi.'' říkal jsem plačtivě. ,,zavolejte sanitku.'' křikl jsem po někom a čekal. Sanitka přijela, ale řekli mi že už je pozdě. Proto jsem hned volal klukům. ,,JungKooku co se děje?'' ptal se Jin. ,,Hyung, YoonGi, YoonGi on je.'' ani jsem to nedokázal říct. ,,JungKooku uklidni se co je s YoonGi.'' ptal se NamJoon. ,,Je mrtví hyung, zachránil mě před autem.'' řekl jsem nakonec těžce. ,,Kde jsi JungKooku jedeme za tebou.'' nadiktoval jsem jim adresu a oni po cvhíli dorazili. ,,Co se stalo?'' optal se mě znovu Tae. ,,Přecházel jsem přes přechod, když v tom jsem ucítil sílu která mě odstrčila a zvuky gum, spojené s ránou, a když jsem se otočil ležel na zemi, byl mrtví hyung. YoonGi mě zachránil.'' říkal jsem.  ,,Řekl že mě miluje hyung.'' řekl jsem šeptem. Kluci mě nakonec objali.
          YoonGimu jsme udělali velký pohřeb, přišlo hodně idolů, naše rodiny i fanoušci, všichni brečeli. Ale věděli jsme že YoonGi by chtěl aby jsme vystupovali dál. Proto jsme na něj nikdy nezapoměli, a zpíváme jen a jen pro něj a pro naše fanoušky. A YoonGi navždy zůstává v našich, srdcích a vzpomínkách. Ze začátku to pro mě nebylo lehké, viděl jsem ho všude, ale nakonec se mi povedlo s tím žít.