Oneshoot 3 MAGIC SHOP

Deadly love

         Stiles
          Ten den jsem ještě netušil co se odehraje, o pár hodin později. Nevěděl jsem, že naše hádka bude poslední, jak se spolu budeme bavit. Ten den jsi se my vyznal se svými city, které ke mě chováš, ale já ti řekl že ti je nemohu opětovat. Že k tobě nic necítím. Začal jsi na mě křičet, že je to nesmysl a že tě milovat musím. Pamatuji si že jsem vyběhl z tvého domu, a i přes to že jsem astmatik, jsem běžel, co nejrychleji ke svému autu. Nasedl jsem a prudce nastartoval, a zběsile vyjel pryč. Brečel jsem, vzlykal jsem a snažil jsem se popadnout dech. Přez zaslzené oči jsem nedával pozor, a probralo mě až troubení nákladního auta, kterému jsem se už nestihl vyhnout. Necítil jsem bolest, cítil jsem jen uvolnění. Cítil jsem úlevu a svobodu. Nic jsem nechápal, rozhlédl jsem se kolem sebe, a viděl jsem, jak ležím na mokré zemi. Kolem mě jsou lékaři a snaží se mě oživit. Nepovedlo se. Zemřel jsem na místě, naštěstí řidič nákladního auta přežil. 
Pak kolem mě bylo už jen bílo. Všude jen bílé světlo a nic jiného. 
           Derek
        Stiles vyběhl tak rychle, nestihl jsme ho ani zastavit. Neběžel jsem za ním, věděl jsem že potřebuje čas. Možná jsem na něj neměl křičet. Nemůže za to že ke mě nic necítí. Brečel jsem, ale vinou. Bál jsem se o Stiles. Když v tom se mi rozezní telefon. Volá mi Scott. Urychleně zvednu telefon. ,,Co potřebuješ Scotte?'' ptám se rychle, ale z jeho telefonu slyším jen divné zvuky, podobné vzlyků. ,,No tak Scotte.'' vykřiknu. ,,Stiles, Stiles je mrtvý Dereku.'' pronese ztěžka. ,,Jak to jako myslíš? Jak mrtvý? Co se stalo?'' ptal jsem se. ,,Měl autonehodu zemřel na místě.'' řekl. Sakra to ne, měl jsem to být já. Sakra, tohle ne, to si nezasloužil. Hodil jsem telefonem o zeď. Neměl jsem být takový sobec, kdybych si to ještě nechal pro sebe, tohle by se nestalo. 
Hned jsem se rozjel ke Stilesovi domů. Scott, Pan Stilinski a Mellisa už tam byli, všichni se objímali a brečeli. Chtělo se mi taky brečet, ale musel jsem to zadržet. Musím být silný pro ně. ,,Už, už jste volali ostatním?'' ptal jsem se tiše. A oni se na mě otočili. Scott jen zakýval hlavou v nesouhlas. 
           Vše bylo najednou tak těžké, připravovat pohřeb, někoho koho jste milovali, není jednoduché. Nemohl jsem na něj přestat myslet. Nemohl jsem přestat myslet na tu hádku. Kdyby jsme se nepohádali, kdybych na něj nevyrukoval s tím že ho miluji. Nestalo by se to. To má sobecká láska ho zabila. Co jsem čekal že mě bude taky milovat? Sakra. Mám noční můry, nemůžu spát, chybí mi. Měl jsem to být já, ne Stiles. 
Jeho pohřeb  byl nádherný. Všichni se tam sešli a uctili jeho památku. Zůstal jsem u hrobu jako poslední. Klekl jsem si k náhrobku a položil jsem na něj svou ruku. ,,Mrzí mě to Stilesi, kdybych nebyl sobecký, kdybych se ti nevyznal, tohle by se nestalo. Neměl jsem se ti vyznávat, akorát jsem tě zabil.'' říkám k jeho náhrobku, na kterým je i jeho fotka. Pomalu se zvedám, když v tom si povšimnu postavy stojící pod stromem. Více na ní zaostřím. Byl to Stiles, bledý a celí v černém. ,,Já už ti odpustil.'' ozývala se slova kolem mě. Pak se postava otočila a odcházela, tím mi zmizel Stiles z dohledu. To bylo naposledy co jsem slyšel jeho hlas a viděl jeho tvář.

Crash of Fate

Shattered voices, bitter cries,
A love once bright now torn by lies.
Words like daggers, sharp and cruel,
Hearts left bleeding, dark and full.

Tires screeching, flashing light,
Anger lingers through the night.
Metal twists, a deafening sound,
Glass rains softly to the ground.

Pain erupts, a hollow chest,
Fading breath, an aching rest.
Memories flicker, slip away,
Shadows dance in dimming grey.

Silence falls, the fight is done,
No more battles, no more sun.
One last whisper, lost to time,
Love and sorrow intertwine.