Oneshoot 3 MAGIC SHOP

빛이 돌아올 때 Happy Birthday Jimin💜

            Jimin
         Už byl konec celí sál stichl, ale já si užíval poslední vzpomínky na jásot fanynek, které tu byli jen pro mě. Ze zákulisí jsem sledoval potemnívající podium, na kterém stále stála moje kytara, byla opřená o židličku a reflektor ji osvětloval. Pomalu jsem se k ní rozešel. Pohladil jsem ji tak jemně, jakoby se pouhým dotekem mohla rozbít. Sedl jsem si na židličku a zhluboka se nadechnul ticha, a však byl stále prosicený atmosférou, která tu ještě před chvílí panovala. Musel jsem se nad tím usmát. Cítil jsem se, jakobych po dlouhé době jen byl. V tichu jsem slyšel ozvěnu kroků, které mě dovedli až sem, a věděl jsem že nebýt mích ostatních členů, nebyl bych tam kde jsem. 
          Zahrál jsem první tón a kolem mě se rozprostřela vzpomínka. Ne nebyla to jen vzpomínka byla to stopa naší cesty. Byla to naše první zkušebna, ve které jsem dřel do vyčerpání, abych vůbec mohl debutovat. Viděl jsem mladšího Jimina jak tvrdě trénoval, a přidal jsem se k němu.  V tom jsem si v zrcadle všiml dalších šesti stínů, každý měl jinou barvu, jinou energii, smáli se a já se k nim přidal. Rozléhal se zde smích, a pokaždé když jsem spadl, mě někdo z nich zvedl. Věděl jsem že oni mě padnout nenechají, že oni budou vždy ti co mi pomohou vstát, že se na ně mohu kdykoliv spolehnout. Každý byl jiný, každý svítil jinak, ale to rozzářilo potemnělé studio. Každý z nás zářil jinak, ale společně jsme rozzářili celí svět. 
         Další tóny mé písně who mě přenesou do jiné zkušebny. Koukal jsem na sebe do zrcadla, které se nacházelo předemnou. Viděl jsem v něm jak jsem se smál, jak jsem brečel, jak jsem byl unavený. Vidím v něm všechny chyby či zaváhání, doby kdy jsem to chtěl vzdát, či už jsem cítil že nemůžu, ale věděl jsem že nejsem sám, že nikdy nejdu sám. Viděl jsem kolem sebe kluky a vše co jsme zažili. Viděl jsem jak se NamJoon pyšně usmívá po každém našem vystoupení, které jsme zvládli. Jak se usmíval při každém ocenění které jsme získali. Pak se tam mihl YoonGi vypadal unaveně, ale z očí mu sálala síla, kterou vždy dokázal promítnout do hudby kterou skládal. Uviděl jsem Jina který se o nás vždy staral a rozesmíval svými vtipy, který se vždy smál když mu všichni řekli World Wide Handsome. Musel jsem se nad tím uchechtnout ale přiznat že se k němu přezdívka hodí. Hobi vždy ukazoval šťastnou tvář i když mu do smíchu nebylo. Viděl jsem jak ho mrzelo že neměl tolik fanoušků, viděl jsem jak vždy do tance dává vše, a nakonec ho lidé ocenily. JungKook náš nejmladší vždy byl dobrý ve všem a já občas i žárlil, ale vždy mi dokázal ukázat jak i já jsem důležitý. A nakonec Tae můj nejlšpí kamarád. Viděl jsem jak se směje, jak se spolu hádáme a pak se udobřujem. Jak soustředěně pracuje na písničkách a jak pochybuje. A přesto je tam kde je. A pak jsem viděl sám sebe v pevném obětí všech kluků, a věděl jsem že oni mě vždy podpoří že vždy budou se mnou. V tu chvíli jsem pochopil že  není důležité kdo jsem, není to v mém hlasu, ale ve vzpomínkách a smíchu s těmito lidmi. A v tom že i když se svět kolem nás mění my zůstáváme stejní. 
           Píseň jsem hrál dál, světlo se zvětšovalo a já cítil teplo, které mi dávalo, pocit že vše je správně. Slyšel jsem kolem sebe kroky, a když jsem se rozhlédl viděl jsem jak ke mě kluci přicházejí s úsměvem a YoonGi v ruce držel dort se zapálenými svíčkami. Usmál jsem se nad tím ale nepřestával jsem hrát. Oni jen mlčeli a poslouchali můj hlas, který se rozléhal sálem. Usedali kolem mě do kruhu a usmívali se na mě. A místo posledního akordu se jen rozesměji a kluci se ke mě přidávají. Smějeme se na sebe a nakonec se v kruhu i pevně obejmeme. ,,Všechno nejlepší Jiminie.'' řekli nakonec všichni společně. Možná to kdo jsem není jen o mě, ale i ve všech ostatních. Ve skupině, ve fanoušcích. Je v cestě kterou jsme tvrdě dláždili a už nikdy ji společně neopustíme. 
V tu chvíli jsem věděl že když světla, stadion a vše kolem mě zhasne. Nejsem sám, protože vše co jsme byli, jsme a budeme je naší součástí a dáme do toho všechno. 
          Protože to co máme nikdo nevezme jen mi sami. A to já už pochopil, nemusím být na nic sám, když mám kolem sebe rodinu a sílu, kterou nám naše společné hraní dává. 

Toto je příběh věnován Jiminovi k jeho 30 (31 dle korejského) narozeninám. Doufám že si příběh užijete, i když asi není klasický jako vždy.