Oneshoot 3 MAGIC SHOP

A new beginning

             "I'm the one I should love in this world." (Epiphany, Jin) 
           Aspen
              Všichni si myslí že mít bohatou rodinu, je vše co si můžeš přát. Ale ne vždy to tak je, každýmu kdo to říká, bych nejraději odpověděl, že se s ním klidně vyměním. Má rodina mě nikdy nepřijímala, nikdy jsem nechápal co jsem jim vlastně provedl. Všichni měli jen oči na mém nevlastním bratrovi. Nějakým způsobem byl vždy lepší. I když škola mu nešla, tak všichni mu zobali z ruky. Vždy jsem se snažil přizpůsobyt své rodině, chtěl jsem k nim prostě zapadnout, ale nešlo to. Vždy to dopadlo špatně.
Dnes byla oslava narozenin mého nevlastního bratra, ale i já měl narozeniny. Věděl to vůbec někdo? Nemyslím si. Byli jsme u bazénu, já i Arkas. ,,Proč tu pořád seš? Nikdo tě tu nechce? Chceš to vidět?'' řekl zákeřně a strčil mě do vody. Neumím plavat, snažil jsem se tedy se nějakým způsobem držet na hladině. To se mi však nepovedlo. Když v tom jsem si všiml jak k bazénu přiběhla celá rodina, slyšel jsem prošení o pomoc, nebyli to mé. Doufal jsem že mě někdo vytáhne, ale tak se nestalo. A jediné co jsem slyšel bylo. ,,prosím nehněvejte se na něj, neuděla to schválně.'' A potom hlas mého nejstaršího bratra. ,,Strčil tě do bazénu, dokáže tedy i sám vylést.'' nakonec jsem zavřel oči a už se vodě nebránil.  
             Probral jsem se uprostřed obývacího pokoje. Rozhlížel jsem se kolem sebe, na stole stál dort, na kterém hořela svíčka. Rychle jsem se podíval na telefon a všiml jsem si datumu. Je to půl rok od toho kdy jsem se vrátil k rodině a mé první narozeniny. Rychle jsem vstal, protože jsem slyšel kroky, které mířili sem. ,,Aspene ty jsi praštil svého nevlastního bratra.'' křikl na mě můj otec a všichni se na mě přísně dívali. Jen Arkas měl vítězný ale ,,ublížený'' výraz. Jen jsem poslouhal jejich urížky. Je to úplně stejné. ,,Jak si to jako představuješ, takový rozmlazlený fracek, jako jsi ty. Takhle ničit rodinu.'' řekl můj nejstarší bratr Ben. Já se však pomalu blížil k Arkasovi. Ten tentokrát koukal vážně vyděšeně neví co chci udělat. ,,Tak já jsem tě praštil?'' řekl jsem hlubokým hlasem. ,,Nepředstírej.'' řekl můj druhý bratr Matt. Mám dohromady tři bratry a Arkase. Napřáhl jsem se a tentokrát skutečně Arkase praštil. Všichni na mě jen udiveně civěli. ,,No co řekl že jsem ho praštil tak jsem ho praštil.'' řekl jsem a dal mu ještě jednu facku. ,,Pamatuj si, chceš mě zněčeho vinit? Vrátím ti to.'' řekl jsem mu šeptem. ,,Co děláš, ty nevděčníku.'' řekl můj otec a chystal se mě přetáhnout jeho holí. ,,Tak poslouchej, od doby co sem zde jsem od vás dostal tolik ran, tolik urážek a zesměšnění. Vše co udělá Arkas, který ani není váš syn je svaté. Cokoliv udělám já je to špatně. A to jsem váš syn, tak to ne. To radši nikdy nebudu patřit do téhle rodiny.'' řekl jsem a odstrčil ho. On se zapotácel a málem spadl, kdyby ho Zen nechytl. ,,Co si o sobě myslíš.'' řekli všichni tři současně. ,,Co si o tom myslím? Co si o tom já myslím. Myslím si to že s vámi končím, už nepatřím do vaší rodiny.'' řekl jsem a hodil s ,,rodinou'' fotkou o zem. Překročil jsem ji a odešel. Nepřemýšlel jsem kam půjdu, jediné co jsem věděl, bylo to že musím pryč, nechci se jimi nechat stáhnout ke dnu.
               Jin
        Nechtěl jsem aby odešel. Měl jsem ho rád, i když nebyl má rodina. Ale když se sám tak rozhodl, nechal jsem ho. A i když mi neskutečně chyběl, nemohl jsem nic moc dělat.
Už je to půl rok od té doby co je od nás. Dnes má narozeniny, rád bych mu popřál, ale nechci ho rušit, přeci jen je se svou rodinou.  Proto když už je večer projíždím kolem jejich domu, abych zahlédl aspoň Aspenův stín. Pak jsme projeli dál. Když v tom jsem si všiml někoho krčícího se na silnici, a nejspíš i brečel. Rychle jsem vylezl z auta a rozešel se k němu. Nejvíc mě ranilo to že to byl Aspen. ,,Co tu děláš Aspene.'' optal jsem se ho jemně. ,,Odešel jsem.'' řekl plačtivě. Vyzvedl jsem si ho do náruče a odnesl ho do auta. ,,Doma mi řekneš co se stalo.'' řekl jsem jemně. 
         Cestou však usl a tak jsem ho opatrně přenesl z auta do jeho pokoje. ,,Co ti to udělali?'' zašeptal jsem si tiše. Byl jsem z toho zmatený. Proč byl venku? Jemě jsem ho pohladil po tváři a usmál se, když se mi na ruku natiskl. Musel jsem se nad ním usmát. Nakonec jsem z jeho pokoje odešel. ,,Co se děje Jine?'' optal se mě na chodbě můj děda. ,,Našel jsem Aspena jak brečí na silnici. Řekl mi že odešel z domu. Nemohl jsem ho tam nechat.'' řekl jsem upřímně. ,,To je v pořádku Jine udělal jsi správně že jsi ho vzal domů.'' řekl a usmál se. ,,Měl by si jít spát dědo.'' řekl jsem. ,,Ty taky Jine.'' nakonec jsme se rozešli do svých pokojů. 
Ráno jsem vstal z postele, převlékl jsem se a hned se vydal k Aspenovi do pokoje. Ještě spal, ale lehce se klepal. Proto jsem přešel k jeho posteli a položil mu ruku na čelo. Má teplotu. Hned jsem se vydal pro teplý čaj a studené obklad. Dal jsem mu ho následně na čelo a čaj nechal lehce vychladnout. Aspen se mezitím probral. ,,Vítej zase doma. Tady máš čaj vypij ho teplí.'' řekl jsem s úsměvem. ,,Já já děkuji Jinie.'' řekl a natáhl se po čaji. ,,Tady jsi přeci vždy vítán.'' říkám. Nakonec Apen po vypití čaje usnul. 
           Aspen
         Jin mě překvapil, ale byl jsem rád, že jsem tam, kde mě mají rádi. Nakonec po dopití čaje jsem usnul. Když jsem se probral, cítil jsem se mnohem lépe, proto jsem vylezl z postele, a rozešel se do kuchyně. Tento dům znám dobře, vyrůstal jsem tu. A vlastně Jina mám hrozně rád, všiml jsem si toho už dříve, mám ho radši než rodinu, možná k němu i něco cítím. Když jsem dorazil do jídelny, seděl tam Jin a děda. Rychle jsme se k němu rozeběhl a objal ho. Už je ti lépe Aspene?'' optali se mě oba navzájem a já se nad nimi musel uchechtnout. ,,Ano je děkuji moc.'' řekl jsem a usadil se ke stolu.
         Byl jsem rád že tu mohu být s nimi. Jin mi pomáhal se školou, a už tu nebyl nikdo kdo by mi bránil v úspěchu. Jin mě zaučoval i u něj ve firmě. Trávili jsme spolu hodně času a já byl za to rád, čím déle jsem s ním byl, tím více mé city byli hlubší a méně ovladatelné. Dnes mu to ale řeknu. Má narozeniny, proto mu už od rána peču dort.
Jsem zvědaví co na to řekne. Děda řekl že jde dnes ven, prý nám nechá volný dům a za to jsem mu byl neskutečně vděčný. Teď už jsem ale čekal na Jina, který má přijít každou chvíli, na stole bylo jídlo a dort.
Jin je tady, vejde do kuchyně a na jeho tváři se rozlil úsměv. ,,Všechno nejlepší Jine.'' řekl jsem s úsměvem. ,,Děkuji ti Aspene.'' řekl a já se na něj usmál. Podal jsem mu dárek  a čekal na jeho výraz. Usmál se tak krásně. Byl to náramek nekonečna. ,,Bude to zní šíleně ale mám tě rád více než jen kamarád či bratra. Mám tě rád už tak dlouho.'' řekl jsem mu a on se na mě podíval. ,,Taky tě mám rád.'' řekl a nakonec mi vlípl pusu. Pak už je to další příběh.