Oneshoot 3 MAGIC SHOP

새로운 시작

          Bylo sobotní ráno a sedm přátel se sešlo u malé kavárny na okraji Seulu. RM, Jin, Suga, J-Hope, Jimin, V a Jungkook cítili, že potřebují den jen pro sebe – den bez koncertů, fanoušků, světel a kamer, den, kdy mohou být prostě jen spolu. Kavárna byla útulná, s velkými okny a vůní čerstvě pražené kávy, a každý si objednal svůj oblíbený nápoj. RM seděl u okna a sledoval řeku, která se klikatila mezi stromy. V duchu přemýšlel, jak zvláštní je život – jak je plný očekávání, tlaků a nároků. "Někdy mám pocit, že všichni čekají, že budu někým, kým nejsem... ale tady, teď, s nimi, můžu být jen já. A to je pocit, který je k nezaplacení," pomyslel si.
      Jungkook mezitím vytáhl svůj skicák a nadšeně ukazoval nové kresby – všechny postavy z jejich posledního koncertu byly nakreslené s přehnaně komickými obličeji. "Podívejte, RM je superhrdina a já jsem jeho věrný pomocník!" zvolal. V se uchechtl: "Aha, jasně... a já jsem mimozemšťan?" "Ne, ty jsi král mimozemšťanů," opravila ho Jin a všichni propukli smíchem. Jimin si zakryl obličej rukou a smál se tak, že mu tekly slzy. Suga jen kroutil hlavou a tiše se usmíval, protože věděl, že tyhle malé okamžiky radosti jsou to, co dělá jejich přátelství tak pevným.
         RM položil hrnek a podíval se na své přátele. "Občas mám pocit, že svět od nás chce být něco, čím nejsme. Ale když jsem s vámi, můžu být prostě sám sebou." Jimin přikývl a jeho úsměv byl něžný: "Přesně tak. Můžeme být kdokoliv a dělat cokoliv, a přesto se máme rádi." Suga, který obvykle držel emoce uvnitř, se nakonec přidal: "Je fajn mít lidi, kteří tě berou takového, jaký jsi. Každý z nás má chvíle, kdy je sám sobě těžký, ale když jsme spolu, všechno jde líp."
         J-Hope vyskočil z lavičky: "Tak pojďme ven! Trochu pohybu neuškodí." A tak se vydali do nedalekého parku, kde tráva byla stále trochu mokrá od ranní rosy a stromy šuměly ve větru. Běhali po trávníku, házeli si frisbee, padali do trávy a smáli se tak, až je bolelo břicho. Jin vyprávěl historky ze svého dětství o tom, jak se ztratil na trhu a jak jeho kamarádi běhali všude kolem, aby ho našli. "To jsme my teď," řekl V, "držíme se spolu, i když svět je někdy zmatený."
         Jimin se na chvíli odtrhl a sedl na lavičku u stromu. Pozoroval ostatní a přemýšlel, jak je zvláštní, že i po tolika letech, kdy každý z nich prošel svými vlastními problémy, je jejich přátelství stále neochvějné. "Nikdy bych nevěřil, že najdu lidi, se kterými můžu být opravdu sám sebou. A teď, když je mám, nechci je nikdy ztratit," pomyslel si.
        JungKook si sedl vedle něj a jemně se pousmál: "Víš, že tohle jsou ty chvíle, které si budu pamatovat navždy? Když jsme tu jen my, a není potřeba nic dokazovat ani někoho zachraňovat před světem. Jen jsme tu a smíme být šťastní." Jimin přikývl, a když viděl, jak se jeho mladší přítel snaží skrýt lehké zrudnutí, musel se smát.
        RM se postavil a podíval se na všechny. "Pojďme udělat něco bláznivého. Něco, co si budeme pamatovat." J-Hope okamžitě vyskočil: "Ano! Co třeba improvizovaný taneční battle?" Jin jen zavrtěl hlavou, ale Suga se naopak lehce usmál a přidal: "Myslím, že to bude sranda." A tak se pustili do taneční soutěže uprostřed parku. Smích, pád na trávu, lehké hádky o to, kdo je lepší... všechno to patřilo k jejich dni.
          Po několika hodinách hraní se všichni posadili u řeky a sledovali, jak se město pomalu ztrácí ve zlatavém západu slunce. RM se opřel o zábradlí a přemýšlel: "Život je někdy těžký a nespravedlivý, ale tyhle okamžiky, kdy jsme spolu, dávají všemu smysl. To je to, co drží svět pohromadě." J-Hope si hrál s větvičkou a smál se hloupostem, Jimin se opřel o deku, kterou přinesl, a Suga jen tiše sledoval hladinu řeky.
         JungKook se naklonil k V a šeptl: "Jsem rád, že jsme tu spolu." V se usmál a přikývl, a všichni věděli, že právě teď je to, co mají, důležitější než cokoli jiného – jejich přátelství, jejich důvěra, jejich společné smíchy i tiché chvíle. A jak se město pomalu ponořovalo do večerního šera, všichni seděli vedle sebe, někdo si opřel hlavu na rameno druhého, někdo jen tiše pozoroval oblohu, ale v každém z nich bylo cítit stejné poselství – bez ohledu na to, co přinese svět, jejich pouto je pevné a jejich přátelství je jejich domov.
         A právě tam, v ten den, v ten klidný okamžik, se cítili svobodní, silní a úplní – věděli, že společně zvládnou cokoli, protože je drží víc než jen láska k hudbě nebo úspěch. Drží je jejich vzájemná důvěra, smích a vědomí, že se mohou vždy spolehnout jeden na druhého. Byli to oni – sedm kluků z 21. století – kteří se nebáli být sami sebou, a zároveň věděli, že v sobě mají domov.