Oneshoot 3 MAGIC SHOP

하이브리드 우정

            Co vše dokáže změnit magie, jedno metro a jeskyně do neznáma? Jemu změnila celí život, obrátila ho vzhůru nohama dokud, nenastal čas se vrátit zpět, a opustit vše co si zde zamiloval? 
                 TaeHyung
                Stál jsem na peronu metra a čekal na ten podzemní přeplněný vlak. Nesnáším metro, nesnáším to jak se všichni mačkají, protože pospíchají. Ale jinak se dopravit nelze, když tramvaje mají výluku. Nadešel čas aby vlak přijel. Všichni se hrnuli dopředu, aby se namačkaji co nejvíce dopředu, aby v už tak přeplněném metru našli místo, jen já si v klidu čekal. Když v tom jsem pocítil zvláštní táhnutí. Silnější než vítr, které ono přijíždějící metro rozvířilo. Ucítil jsem zvláštní slanou vůni, jaká je cítit u moře. A v tom jsem si všiml že tunel už je pryč. Místo něj je tam jeskyně, která vede na písečnou pláž. Bylo slyšet i šumění moře. Byl jsem z toho zmatený, ale stejně jsem kráčel vpřed. Nadšeně jsem si sundal boty, a nechal své nohy zabořit do sluncem vyhřátého písku. Ale byl jsem zmatený, kde to jsem? Jak jsem se sem dostal? Byl jsem přeci v metru. A když jsem se rozhlédl kolem sebe, nic tam nebylo. Vydal jsem se tedy lesem. Když v tom jsem si všiml malého králíčka, jak se snaží dostat ven z jakési pasti. Hned jsem k němu přispěchal, vypadal vyděšeně, ale já věděl že pomoc potřebuje jinak si ublíží ještě více.  ,,Hlavně klid ano, chci ti jen pomoci.'' říkal jsem s klidem. On se uklidnil, jakoby mi rozuměl. Nakonec se mi povedlo, jeho tlapku vyprostit, jeho bílá srst se na onom místě zbarvovala do ruda. Proto jsem vzal svůj šátek a zavázal mu jím tlapku. Vzal jsem si ho do náruče a nesl ho sebou. Bylo to jakoby mi nějakým způsobem ukazoval cestu.
           Nevěděl jsem kam jdu, nechal jsem se vést králíčkem a nic nechápal. Kolem mě šuměli stromy, všude to vonělo květy a ovocem a bylo to příjemné. Teplo, zpěv ptáků, příjemné letní počasí. Místo ze kterého by jste nikdy nechtěli pryč. A pak jsme došli na nějakou louku s domky, které vypadali tak krásně. Zdobeny květy, krásně udržované. V tom mi králíček seskočil z náruče a utekl do jednoho z domku. V tom vyšli dva kluci, jeden s králičími uši a jeden s kočičími. Počkat králičí uši? To byl ten králíček? Byl jsem překvapený. ,,Děkuji ti že jsi zachránil mého brášku vše mi v rychlosti pověděl.'' řekl ten s kočičími oušky. ,,Počkat co se tu děje. Vy jste hybridi?'' řekl jsem zmateně a oni na souhlas kývli. 
,,Vítej ve vesnici hibridů v zemi Sanja.'' řekl onen kluk a usmál se. Jeho úsměv mě donutil se taky usmát. ,,Jsem poslední žijící hybridi zde. Jsou tu ještě další naši přátelé, ale kdo jsi a jak jsi se tu vzal?'' optal se mě kočičí hybrid. ,,Ohhhh pomalu, nejdříve jsem TaeHyung, stačí Tae. A vy?'' ,,Já jsem YoonGi  a králíček je JungKook.'' řekl a usmál se. ,,Těším a jak jsem se tu vzal? No byl jsem v metru v mé zemi, a najednou se to změnilo vv jeskyni s pláží a mořem. No pak jsem šel lesem a uviděl JungKooka v té pasti a pak mě sem dovedl on.'' řekl jsem. ,,Oh to je zvláštní'' řekl YoonGi. 
           JungKook s YoonGim mě vedli za jejich přáteli, NamJoonem, Jiminem, Hoseokem.
Trávil jsem s nimi čas, bylo to hrozně fajn, jiné než s lidmi. Různě jsme s nimi blbli, ať  už v jejich lidské podobě či jejich zvířecí. Jenže vše se jednoho dne pokazilo.
Zrovna jsme byli v lese a různě blbli, když přišli lovci. Pochytali kluky a když jsem je chtěl bránit omráčili mě. Probudil jsem se až za mřížema, v jakémsi žaláři. ,,Ale ale tak jsi se nám probudil..'' řekl mě neznámí hlas. ,,Kdo jste? Proč jste je pochytal? Nic vám přeci neudělali.'' říkal jsem rozhořčeně. ,,Nechali mě tu, nemají právo být v té vesnici kterou jsem postavil a oni mě vyhnali. A kdo jsem tak to se tebe netýká'' prskl. ,,Jsou to živé samostatné bytosti, nemáš právo je držet.'' říkal jsem. ,,Vážně a co uděláš pro to abych je pustil?'' optal se zákeřně. ,,Cokoliv jen je nech jít.'' řekl jsem smířlivě. ,,Vážně cokoliv, zůstaneš tady a já je pustím co ty na to?'' řekl s potutelným úsměvem. ,,Fajn, jen je nech prosím jít.''  ,,Dobře nechám, jen pojď se mnou, pustíme je společně, ať vidí co je pravé přátelství.'' řekl a vedl mě v želískách kamsi. ,,Ale ale kluci, podívejme se, váš kamarád se pro vás chce obětovat.'' řekl a usmál se. ,,Ne Tae to nedělej.'' ,,Ty sem nepatříš Tae nedělej to.'' překřikovali se. ,,Zasloužíte si být volní.'' řekl jsem a pak jen koukal jak je nechal odvést tam kam patří.
              ,,No vida a zbyl jsi tu jen ty.'' řekl. Já jen sklopil hlavu a nechal se vést. Dovedl mě do velké komnaty. ,,Tady budeš spát. Nikam jinam než do jídelny nechoď pokud tě sám nepřijdu vyzvednout.'' řekl a já jen kývl. On nakonec odešel.
Už jsem tu nějaký čas Jin jak jsem se dozvěděl není zas tak špatný, ale něco předemnou skrývá. Proto teď večer kráčím k jeho komnatě, když v tom uslyším, křik a pláč. Hned tam tedy vtrhnu a uvidím něco co mi vyrazí dech. Jin už není Jin ale malá lama, která se krčila strachem v rohu postele. ,,Jine shh, klid nic se neděje, vše je v pořádku.'' šeptal jsem a hladil ho po jeho drobném těle. Byl tak hebký a roztomilí. Nakonec jsem ho ukonejšil až k spánku. 
A já usnul taky, aniž bych chtěl. Probral mě naštvaný  křik. ,,Co tu kurva děláš?'' křičel již Jin. ,,No slyšel jsem křik a pláč, a když jsem se vešel podívat byl jsi hybrid, byl jsi malá roztomilá lama.'' říkal jsem vklidu. On na mě jen vykulil oči. Nic neříkal. ,,To jsi neměl vědět.'' řekl šeptem že jsem ho sotva slyšel. ,,Proto jsi tu chtěl kluky? Proč jim to prostě neřekneš?'' ptal jsem se to. On nic neříkal. ,,Dnes za nimi zajdeme a vše jim řekneme, oni to pochopí.'' řekl jsem a i když bylo vidět že chce protestovat, nenechal jsem ho.
                A vážně, teď míříme do vesnice. Jin je v jeho podobě v mé náručí. Ani jeden nic neříkáme. Je vidět že Jin se bojí. ,,Tae co ty tu? Jin tě pustil? Ty jsi utekl?'' překřikovali se. ,,Ne Jin je tu se mnou a ukážu na malou spící lamu. Lehce ho začnu budit. ,,Ale no tak je to tak příjemné.'' říká Jin rozespale. ,,Jsme tu Jine.'' řeknu a on vytřeští oči.  ,,Jine?'' řeknou zmateně kluci. ,,Ano jsem taky hybrid.'' řekl Jin. ,,Já, omlouvám se, jen jsem nechtěl být sám,, ale bál jsem se vám to říct..'' řekl Jin. ,,To je v pořádku Jine.'' řekl NamJoon a všichni se objali. A já zase pocítil to táhnutí a už jsem byl pryč. Neviděl jsem vesnici, neviděl jsem kluky. A uvědomil jsem si že jsem ztratil přátele, ale pomohl jsem jiim se dát dohromady.
Čas zase začal plynout, a já byl sám.  Ale ne na dlouho, přeci jen jsem kluky potkal i ve svém světě a stali se zná přátelé, i když jsem poprvé Jinovi polil řůžovou mikunu, jsme všichni spolu.