Oneshoot 3 MAGIC SHOP

나의 예술가.

           Jin
           Byl jsem nenáviděný student, šikanovali mě a já nevěděl proč. Možná jsem byl chytrý, ale nikdy jsem to nedával tolik najevo. Proto jsem se stal introvertem, uzavřený ve světě anonymity a kreslil na svůj Instagram. Vydával jsem různé obrazy, které jsem kreslil na tabletu. Nikdy jsem ho nedával z ruky. Na instagramu nesoucí jméno HeartOnTheWindow mě sledovalo hodně lidí. Tam jsem nebyl ten nenáviděný, ale uznávaný umělec. To mě těšilo. Kreslil jsem vše možné, lidi na zastávkách, děti hrající si na hřišti, či studenty, co se učili v knihovně.
Často jsem sedával v malé kavárně. Byl zde klid, příjemná vůně kávy, a příjemná jemná muzika. Měl jsem to tu rád, obsluhovala to tu postarší paní, které nevadilo, když jsem tu proseděl klidně celí den. Byl jsem zde častným zákazníkem, proto jsem znal chod, této kavárny. Jenže dnes bylo něco jinak. Za barem stál kluk, který mohl být o pár let mladší než já, usmíval se zvláštně uklidňujícím úsměvem, a to mě znervózňovalo. Sedl jsem si na své obvyklé místo, a čekal až přijde. ,,Dobrý den co si dáte?'' optal se příjemný, hluboký mužský hlas. Já se na něj překvapeně otočil. ,,Ohh, kde je paní Kim?'' optám se na otázku, která mě pálila na jazyku. ,,Ohh moje babička se necítila dobře, proto tu budu místo ní. Co si tedy dáte?'' řekl a já posmutněl. ,,Dám si čokoládové latte prosím.'' řeknu nakonec, on si to zapíše a odchází.
Po chvíli se vrátil i s mou objednávkou. Nakoukl nejspíš do mého tabletu, kde jsem měl otevřený můj instagram. ,,Ohh sleduješ ho? Kreslí vážně úžasně.'' řekne nadšeně. Já se na něj překvapeně podívám. ,,Jo kreslí vážně dobře.'' řeknu na konec, on pak odešel. Začal jsem kreslit. Kreslil jsem kavárnu, a jeho. Jeho s úsměvem, kterým se usmíval na zákazníky.
             Kreslil jsem celkem dlouho, když se nademnou ozval zase jeho hlas. ,,Dáš si ještě něco? Sedáváš tu takto často.'' ,,Ohh omlouvám se Paní Kim mě tu nechávala klidně až do zavíračky, ale pokud překážím půjdu.'' řekl jsem. ,,Ne ne takhle jsem to nemyslel, jen už dlouho máš dopito, a nic si nejedl, proto se ptám.'' řekl. ,,Ohhh dobře, přines mi to co je tvé oblíbené, jak pití tak jídlo prosím.'' řeknu a usměji se na něj. On se taky usměje a odejde. Nakonec tu takto prosedím celí den, obraz jsem měl hotový a tak jsem ho rovnou vydal. Pak už jsem s ahoj odešel. Tae
             Ten kluk byl zvláštní, musím se na něj zeptat babičky. Ale sleduje mého oblíbeného umělce, tak to bude okay. Nakonec odešel, a já mohl zavřít. Vše jsem uklidil a vydal jsem se domů. ,,Babi, co je to za kluka s tabletem? Seděl v kavárně celí den.'' optal jsem se jí, jakmile jsem se dostal domů. ,,Ohh to je Jin často tam tak sedí a něco dělá na tabletu. Ale je to milí kluk.'' řekne a usměje se na mě. ,,Jo vypadal v pohodě.'' řeknu a vlezu do pokoje.
Lehnu si do postele, zapnu instagram a prohlížím si profil HeartOnTheWindow. Zveřejnil nový obraz. Proto ho hned rozkliknu a prohlížím si ho. Počkat, to je kavárna, naše kavárna a to jsem já? Byl ten autor dnes v kavárně? Prohlížel jsem si jeho dílo a všiml jsem si na jednom z namalovaných oken, krásné malé srdíčko,které je jeho znakem. Musel jsem se nad tím pousmát.              Hned jsem mu musel napsat. /Tvé umění je skvělé. O to více, když v této kavárně pracuji, a jsem na tomto obrazu./ nakonec mu to odešlu. Jdu do koupelny a čistím si zuby, když v tom mi cinkne telefon. Hned ho popadnu do ruky. Je tam odpověď od něj. /Děkuji, tato kavárna je velice příjemná, proto jsem ji musel nakreslit. A tvůj úsměv mě uchvátil, proto jsem ho strvárnil. Omlouvám se, ani jsem se nezeptal./ stálo tam a já se musel pousmát. /To je v pořádku, nikdo mě ještě nikdy nenakreslil, a ty jsi můj oblíbený autor. Nezlobím se tedy./ odepsal jsem mu. Nakonec jsem usínal s úsměvem na tváři. Další den jsem se zase vydal do kavárny. Otevřel jsem a čeka na zákazníky. Když v tom vešel zase Jin. Musel jsem se nad tím pousmát.
         Jin sem chodil každý den, nejčastěji přicházel po obědě, nejspíš chodí na vysokou a byl tu do zavýračky. Stali jsme se kamarády. Dnes to ale bylo jinak. Jin sice přišel, ale měl pomuchlané oblečení a vypadal že nejspíš brečel. ,,Jsi v pořádku?'' optal jsem se ho, když jsem se dostal k jeho stolu. ,,Jo jasně díky. Dám si to co vždy.'' řekl tiše. Já šel udělat jeho objednávku, a přidal jsem k ní, čokoládový dortík. ,,Děkuji, to nemuselo být.'' řekl, když jsem to před něj položil. ,,Sladké pomáhá.'' řekl jsem a odešel.
          Obsluhoval jsem ostatní, a když jsem procházel kolem Jina, všiml jsem si toho co dělá na tabletu. On kreslil, vypadalo to nádherně. Chvíli jsem si to ještě prohlížel, ale pak už jsem musel zase do práce.
          Když jsem se dostal domů, unaveně jsem se svalil na postel. Podíval jsem se na instagram a všiml si nového příspěvku od HeartOnTheWindow. Byl to ten obraz. Ten obraz na Jinově tabletu. To znamená že Jin je můj oblíbený umělec. /Jine, jsi to ty?/ napsal jsem mu. On si to přečetl ale neodpověděl. Sakra.
Jin
         Tae mě sledoval na instagramu, sledoval můj umělecký profil. Ten roztomilí kluk? Jak ale zjistil že jsem to já? Viděl mě malovat? Co mám dělat. Neodpovídal jsem mu, bude stejný jako ostatní? Bude se mi smát? Ne to se nesmí stát. Proto jsem se kavárně vyhýbal. Jenže to nepomohlo, Tae mě bombardoval na instagramu. Proto jsem se dnes do kavárny vydal. Tae tam byl a zase se usmíval. Posadil jsem se na své místo a čekal.
         Byl jsem tam zase do zavíračky, a Tae mě požádal abych na něj čekal, a já tak udělal. ,,Jsem rád že jsi tu zůstal.'' řekl Tae když ke mě přišel. ,,Nechci se ti smát nebo tak nějak, jsi můj oblíbený autor, proč bych se ti smál.'' řekl a já se na něj překvapeně podíval. On však neváhala přitiskl se na mé rty. Od toho momentu Tae s mým svolením začal vyvěšovat mé díla v kavárně, ale i tak nikdo až na nás dva nevěděl že jsem to já. A tak to i zůstane. Stejně jako já vždy zůstanu s Taem a on se mnou. Naše srdce byli spojeny mým uměním, a srdíčka nás nerozdělí.