Oneshoot 3 MAGIC SHOP

More Than This

              Niall
        Správné držení, hlava vzhůru, úsměv pro lepší vzhled a úklonky, darované všem. Jedna velká snobárna a hudba která by uspala každého. Falešní lidé, kteří předvádějí své bohatství, v podobě drahých šatů a šperků, falešný smích a flirt, který se ani tak nedá brát. Na konci sálu stupínek se dvěma trůny a já stojící po jednom boku a po druhém můj mladší bratr. Na trůnu sedí můj otec král Boby Horan vedle něj má matka královna Maura Horan, můj mladší (ano vím že Greg je starší, ale tady je mladší) bratr Greg Horan stojí vedle otce jako jeho nástupce a já vedle mé matky. A kdo jsem? Jmenuji se Niall Horan I. a jsem druhý princ Irského království. Pořádá se zrovna charitativní ples právě plný falši a výtah kdo je bohatší. Nesnáším to, nesnáším tuto zlatou klec, ale už dlouho tu nebudu, rozhodl jsem se utéci. Víc toho už nezvládnu, proto dnes bude ten den. Ale musím rychle, a aby si mě nikdo nevšiml. ,,Matko, otče půjdu ven na vzduch není mi moc dobře.'' řekl jsem a po jejich souhlasu jsem se lehce poklonil a mířil jsem si to ven ze sálu. Pár mladých slečen mě zastavilo, ale já šel prostě dál. Rychle jsem prošel pro důležité věci, které budu potřebovat, převlékl jsem se do normálního oblečení a už jsem si to mířil ven. 
Projít kolem stráží nebylo nijak těžké, a já už se jen protáhl mezi mřížemi hlavní brány. Mířil jsem si to na letiště. Musel jsem jet autobusem abych se tam lehce dostal. Na letišti jsem si koupil lístky směr Londýn. Pak už jsem jen čekal na své letadlo. Naštěstí mě nikdo nepoznal, a proto to nebylo nic složitého. Teď už sedím v letadle a čekám až vzlétneme. V letadle jsem na chvíli usnul. 
           Londýn byl obrovský a pro mě skoro neznámí. Byl jsem zde jen jednou a to jsme projížděli jen v autě. Proto jsem byl ztracený hned co jsem opustil letiště. Ale bylo mi to jedno. Procházel jsem se ulicemi a hledal nějakí levnější hotel. Když v tom jsem do někoho vrazil. Dokonce bych spadl, kdyby mě neobjali silné paže. Podíval jsem se na onoho člověka. A byl to dosti pohledný kluk. Postavil mě na nohy a já se usmál. ,,Děkuji za to že jsi mě nenechal narazit si zadek.'' řekl jsem se svým přízvukem. ,,Nejsi odsud že?'' řekl a já na souhlas kývl. ,,Jsem Liam, a ty vypadáš ztraceně.'' řekl s lehkým uchechnutím. ,,Jo jsem Niall a jsem z Irska tak trochu jsem sem utekl.'' řeknu mu nakonec pravdu a on se na mě zmateně podívá. ,,Utekl?'' řekne a já kývnu. ,,Ohh jinak víš o nějakém bydlení tady? Nemám kam jít a hledám nějaké levnější místo.'' řeknu mu nakonec. ,,Jo byt vedle toho mého je na prodej není drahý.'' řekne a já se na něj usměji. ,,Vezmeš mě tam prosím?'' optám se ho a on s úsěvem kývne. Vede mě na to místo.
Nevypadá to tak špatně, na to kolik to stojí. Hned jsem to panu domácímu zaplatil a Liamovi poděkoval. Byl vážně milí na to že mě vůbec neznal, a já jsem mu zase až moc důvěřoval, ale byl vážně milí. Utekl jsem sem ale vůbec jsem si neuvědomil co tu vlastně budu dělat. Krom zpěvu, neumím skoro nic. Vyšel jsem z bytu namířil jsem si to do malé pekárny, která byla nedaleko. Za pultem byl pohledný brunet. ,,Dobrý den co si dáte?'' optal se mě. ,,Co do poručíš?'' optal jsem se ho s úsměvem. ,,Tak za 1. neflirtovat jsem zadaný, za 2. máme dobré vše a za 3. moje oblíbené jsou banánové muffiny.'' řekl též s úsměvem. ,,Ohh omlouvám se jestli to znělo jako flirtování nejsi můj typ, jen se hodně usmívám.'' říkám trošičku uraženě. ,,A dám si tedy čtyři ty banánové muffiny a nějaké kafe jestli máš.'' říkám znovu s úsměvem a on kýve. ,,Mám latte stačí?'' optá se a já kývu. Sednu si k jednomu stolku a čekám na svou objednávku. 
           Po chvíli se rozezní dveře a dovnitř vstoupí nízký brunet s rošťáckým úsměvem a rozcuchanými hnědými vlasy. Rozejde se k Harrymu (jméno z vysačky) za pultem a dlouze ho políbí. Musím se nad nimi pousmát. ,,Ohh počkej zlato musím odnést objednávku tomu blonďákovi.'' říká Harry a on ho pouští a nechává projít. ,,Děkuji a jinak sluší vám to.'' řeknu a mrknu na něj. On se jen usměje. ,,Jsem Harry a tohle je Louis.'' řekne a políbí Louise. ,,Jsem Niall Horan.'' říkám a podávám jim ruku. Oni na mě vytřeští oči. Sakra znají mě? ,,Jakože ten Niall.'' lehce vykvykne Louis a já mu zacpu pusu. ,,Ano a ticho prosím, nikdo to nemusí vědět.'' říkám s prosebným pohledem. Oni jen na souhlas kývnou. 
S Louisem a Harrym si dlouho povídám, vlastně až do zavíračky. A dokonce zjišťuji že bydlíme ve stejném domě jen oni o patro výše. Musel jsem se nad tím pousmát, mám kamarády. Když jsme na našem patře akorát vychází Liam. ,,Ohh ahoj Nialle, Harry a Louisi.'' říká překvapeně. ,,Potkal jsem je v pekárně, znáte se?'' ptám se i když je to jasné. Oni jen kývou na souhlas. 
         Dny tady plynuli, a už utekli 4 měsíce, začal jsem pomáhat Harrymu v pekárně, a zjistil že mají skupinu, proto jsem si je občas šel poslechnout. Zněli vážně skvěle. Občas jsem si zazpíval s nim. Chodili jsme společně ven, na kávu či jsem trávil volno s Liamem, rozuměli jsme si, a já si pomalu začal uvědomovat že jsem se do něj pomalu zamilovával. 
Vše se však zlomilo, když jsem zjistil že má přítele, několikrát jsem brečel Louisovi a Harrymu na ramenou, protože milovat někoho, kdo vám to neoplácí bolí. Ale nic jsem s tím nemohl udělat. Proto jsem se sním snažil trávit čas co nejvíce. Jenže čím častěji jsem je vídal, tím více to bolelo, tím více jsem se v tom ztrácel a utápěl. Proto jsem to musel udělat, musím odejít. Musel jsem se vrátit tam kam patřím, a tam kde to nebude tolik bolet. Řekl jsem to Harrymu A Louimu, neřekl jsem jim však že je to z kvůli Liamovi, řekl jsem jim že mě prostě našli a že se musím vrátit domů, kvůli korunovaci. Myslel že se tím něco změní, ale ne nezměnilo.
          Liam
          Se Zaynem nám to už dlouho neklapalo, nevěděl jsem proč jsem to neukončil dříve. Proč jsem to neskončil, když jsem začal něco cítit k Nialovi. Myslel jsem si že je to jen krátkodobé pobláznění proto jsem to se Zayne dál držel. Ale neměl jsem. Teď odjel, nevím kam, nevím zda se vrátí. Nic jsem nevěděl, a Harry s Louisem mi nechtěli nic říci, nevím asi věděli více než já, nebo nevím. Ale určitě na mě byli naštvaní a já nic nechápal.
          Niall
     Korunovace se blížila, proto jsem poslal pozvánky i Harrymu, Louisovi a Liamovi s tím jeho přítelem. I když tedy Harry s Louisem mi psali že už spolu nejsou. Bolelo to i tady, myslel jsem si že zapomenu, ale neustále jsem na něj myslel. Rodičům jsem vše řekl ze začátku byli zklamaní, ale řekli že jen chtějí abych byl šťastný. A to mě nejvíce dojalo. Vždy se najdou lidi kteří mě budou nenávidět, ale důležité je že mám svou rodinu.
       Liam
       Přišla mi pozvánka na korunovaci Irského prince Horana, nechápal jsem to. Proč by mě zvali na korunovaci, a pak mi to došlo. Niall byl přeci Horan. Niall Je princ? Niall mě chce vidět? Pojedu za ním do Irska? Měl jsem chuť křičet, ale věděl jsem že musím začít balit. Ale nejdříve jsem vyběhl za Harrym a Louisem. ,,Co ty tu?'' optal se zmateně Harry. ,,Niall mě pozval na korunovaci.'' řekl jsem na jeden nádech. ,,Jo nás taky.'' řekli. ,,takže poletíme spolu.'' řekl jsem a oni mě nadšeně objali. Já jim obětí opětoval. 
A nakonec dnes sedíme v letadle a letíme do Irska za Niallem, konečně mu budu moci říci co k němu cítím. Budu ho moci obejmout, být s ním. Byl jsem jak malé dítě na cukru. Pořád jsem se musel hýbat radostí. Na letišti nás vyzvedli auta a vezli nás k zámku. Byl krásný a velký. Niall už čekal venku. Hned se k nám rozeběhl a objal kluky. Předemnou se zastavil a usmíval se, byl však nervózní.
          ,,Obejmeš mě?'' optal jsem se ho s úsměvem a on mi skočil do náruče. Pevně jsem ho stiskl v obětí. ,,Jsem rád že jsi tu.'' zašeptal. ,,Jo to já taky.'' opětoval jsem mu slova. Nakonec nás odvedl na pokoje. U mě se však zastavil, vešli jsme dovnitř a mě mohli vypadnout oči z důlku. ,,Nevěděl jsem zda přijedeš sám nebo ne. Ale když mi kluci napsali že jste se rozešli, byl jsem rád, protože já, mám tě rád Liame vlastně proto jsem odjel. Nemohl jsem tě vidět s někým jiným.'' říkal a já na něj překvapeně koukal. Nakonec jsem se k němu rozešel a přitiskl své rty na jeho. Byli tak sladké. ,,Taky tě miluji, uvědomil jsem si to později, ale jsem tady a ty taky.'' říkal jsem. ,,Ale jak to bude jsi král.'' řekl jsem. ,,A král má svou královnu.'' řekl se smíchem. Já ho jen pevně obejmul.
Bylo nám jedno jak to lidi vezmou mi jsme se milovali a nidko nás nerozdělí.