Oneshoot 3 MAGIC SHOP

나는 당신에게 갈 것이다.

   Jung Kook žil normální život, dokud se jednoho dne jeho rodina stala obětí tragické autonehody. Jeho svět se zhroutil a všechny jeho přátele opustil. Ztratil nejen své blízké, ale i všechny, kteří ho měli rádi. Sám a ztracený hledal způsob, jak pokračovat dál.
V temné chvíli jeho života potkal Min Yoongiho, tichého, ale silného muže, který mu nabídl rameno k pláči a pomoc při hledání nového smyslu života. Yoongi mu poskytl nejen útěchu, ale i sílu začít se znovu smát, smát se životu. Společně začali tvořit silné pouto přátelství.
           Ale Yoongi měl své vlastní démony. Byla to těžká doba, a on musel odejít z Jung Kookova života, slibujíc, že se vrátí. Po jeho odchodu Jung Kook opět zůstal sám, bez podpory, kterou mu Yoongi dával. A čas plynul. Yoongi však nezmizel úplně. Jednoho dne se před Jung Kookem objevil jako duch. Mrtvý, ale přesto přítomný. Snažil se Jung Kookovi vynahradit všechny chvíle, které mu nemohl poskytnout. Společně trávili čas a vzpomínali na všechny dobré chvíle, kdy byl Yoongi živý. Ačkoliv byl pouze duchem, jeho přítomnost byla stále silná.
Jung Kook se postupně začal znovu uzdravovat. Vzpomínky na Yoongiho ho provázely, ale postupně se naučil žít dál. Jeho život začal nabírat nový směr a objevil nové přátele, kteří ho podpořili, když to nejvíc potřeboval. Yoongiho duch však jednou zmizel. Ačkoli už ho Jung Kook neviděl, věděl, že slib, který Yoongi dal, se naplnil – vždy se vrátil, aby mu pomohl. A i když zůstal v srdci jako vzpomínka, Jung Kook si užíval nový život, obklopený novými přáteli, kteří mu pomohli najít ztracený smysl života.
           Jung Kook žil dál, i když to nebylo snadné. Yoongiho duch se s ním rozloučil, a přestože jeho přítomnost zůstala v jeho srdci, věděl, že život musí pokračovat. Vzpomínky na Yoongiho mu byly jako teplý vítr, který ho zahříval, ale zároveň ho i tlačil vpřed. Uvědomoval si, že musí žít pro sebe a pro nové přátele, které v průběhu času potkal.
Jednoho dne, když se procházel po městě, setkal se s několika lidmi, kteří se stali jeho přáteli. Byl tam Jimin, který měl vždy úsměv na tváři, i když sám procházel těžkými chvílemi. Pak byla tu i Hae In, stará přítelkyně z dětství, která se vrátila do města a znovu se s Jung Kookem spojila. Měli spolu dlouhé rozhovory o minulosti a o tom, jak se jejich životy změnily. S každým dalším dnem se Jung Kook cítil, jak se uzdravuje – nejen fyzicky, ale i emocionálně.
Ale i přes novou společnost a nové přátele mu někdy chyběl Yoongi. Byl to někdo, kdo mu rozuměl, někdo, kdo byl s ním v jeho nejtemnějších chvílích. A tak si Jung Kook začal uchovávat Yoongiho vzpomínky v malém sešitě. Zapisoval si vše, co mu Yoongi řekl, každý smích, každé slovo útěchy, ať už to bylo v čase radosti nebo smutku. Tento sešit mu dával pocit, že Yoongi je stále s ním, i když už nebyl fyzicky přítomen.
         Jednoho večera, když seděl ve své místnosti a přemýšlel o životě, zazvonil telefon. Byla to zpráva od Hae In. "Máš někdy pocit, že se na tebe dívá někdo, kdo už tu není?" zeptala se. Jung Kook zavřel oči a pomalu přikývl. Odpověděl jí: "Ano, někdy mám pocit, že Yoongi je stále někde kolem mě."  A přesně v tu chvíli, když měl telefon v rukou, uslyšel ve své mysli tichý šepot: "Budeš v pořádku, Kookie. Nikdy tě neopustím." Byla to Yoongiho slova, ale tentokrát je slyšel bez jakékoli fyzické přítomnosti.
Jung Kook se zhluboka nadechl a usmál. Možná už ho neviděl, ale věděl, že Yoongi byl stále přítomen v jeho srdci. Měl nové přátele, nové vzpomínky, a především – měl život, který se i přes všechny ztráty znovu rozsvítil.
V čase, kdy už Yoongiho duch nechodil kolem něj, Jung Kook začal chápat, že život je jako řeka – občas klidná, jindy divoká, ale vždy se pohybuje vpřed. A stejně tak i on. S novými přáteli a novým začátkem. Yoongiho slib byl splněn – vrátil se k němu, ale ne tím způsobem, jak by si to Jung Kook představoval. Jeho vzpomínky a láska byly stále živé, ale teď už ne jako duch. Byly součástí Jung Kookovy síly, součástí jeho příběhu.
A tak, i když Yoongi už nebyl s ním ve fyzickém smyslu, Jung Kook se naučil, že každý, kdo nás formuje, zůstává v nás navždy – ať už je to přítel, rodina, nebo někdo, kdo už odešel. A život, stejně jako láska, pokračuje dál.
Jung Kook začal nový život – ne jako člověk ztracený ve smutku a bolesti, ale jako někdo, kdo se naučil přijmout ztrátu, žít s ní a být vděčný za vše, co mu zůstalo. A především – věděl, že pokud bude někdy potřebovat pomoc, Yoongiho vzpomínka bude stále připravena ho vést na cestě života.