Oneshoot 3 MAGIC SHOP

Slíbil jsem jí

Tento příběh je smyšlený a inspirovaný světem Harryho Pottera, který vytvořila J. K. Rowlingová.

Používám pouze některé názvy (např. Bradavice, koleje, jména postav), ale děj, vztahy a svět jsou mé vlastní autorské pojetí.
V tomto příběhu neexistuje Voldemort a události se odvíjejí v alternativním vesmíru (AU), kde se Severus Snape stará o Harryho Pottera a příběh sleduje i vztah Harryho a Draca.

Příběh je fanouškovskou fikcí, určenou pouze pro zábavu.

         Severus
         Ředitel s tím nesouhlasil, prý má další příbuzné. Nechtěl abych se o Harryho staral, ale já Lili slíbil že se o něj postarám. To mi nikdo nevezme, já sliby plním. Proto jsem Harryho vzal do své náruče, a i s ním se chystal do svého domu do Tkalcovské ulice. Použil jsem mudlovskou dopravu. Přeci jen Harry Potter byl malí na to abych s ním cestoval po kouzelnicku. Harry cestou usnul, proto jsem ho položil do postele a začal chystat jeho noví pokojíček. Připravil jsem mu postýlku, hračky, kouzlem natřel zdi na modro. A pak jsem ho opatrně dal do postýlku. Neboj Lili já se o něj postarám. 
Harrymu klidný spánek však dlouho nevydržel, začal plakat a křičet. Rychle jsem k němu tedy přešel a snažil se ho uklidnit, nejspíš měl špatné sny. Houpal jsem ho v náruči a nakonec klidného ho donesl do své postele, kde jsme nakonec spolu usnuli. 
Takto jsme spolu usínali každou noc, dokud Harry trochu nevyrostl, později to začalo být lepší. Již od 7 let jsem ho začal učit lektvary a pomalu mu vše vysvětloval. Říkal jsem mu o jeho rodičích a vše mu vyprávěl. Sice jsem jeho otce neměl rád, ale jeho matka byla skvělá, proto jsem se snažil Harrymu vyprávět jen a jen pravdu. I když u Jamese a jeho přátel jsem vynechal to že mě šikanovali. Když začala škola, Harry byl v Bradavicích se mnou, i když se to Brumbálovi moc nelíbilo, ale Harry byl vždy v mé komnatě a nikdo o něm nevěděl. I když tedy Harry byl dost zvědavé dítě.
         Harry rostl a dnes přišel den, kdy jde poprvé do Bradavic. Dal jsem mu na výběr že může jet se mnou, nebo jet vlakem s ostatními. Vybral si že pojede vlakem, a já byl rád. Jelikož ve vlaku vznikají první přátelé. Proto jsem ho odvedl na nástupiště 9a3/4, s úsměvem mu mávala, a byl jsem zvědaví, co mi řekne, až přijede do Bradavic. 
A bylo to zde, prvňáci vchází do velké síně a já mezi nimi hledal Harryho. A našel jsem ho vypadal vysmátě a za to jsem byl rád. Pak už bylo rozřazování. ,,Draco Malfoy.'' řekl McGonagalová, a blonďatý kluk předstoupil a sedl si na stoličku. ,,Hmm už vím. Zmijozel.'' řekl klobouk a on si šel sednout na místo. ,,Harry Potter Snape.'' pokračovali dál. On se na mě usmál a usedl na stoličku. ,,Hmm budeš mocný kouzelník, myslím že budeš rád u svého otce. Zmijozel.'' řekl moudrý klobou a Harry se odebral do zmijozelu. Pak to pokračovalo dál. Nakonec ředitel všem popřál šťastný školní rok a pak všichni začali jíst. Všude byl smích a šepot a já si to užíval. 
         Harry přišel do mích komnat. ,,Tak co Harry jak bylo ve vlaku?'' optal jsem se ho. ,,Bylo to skvělé našel jsem si kamaráda je to Draco Malfoy, a je se mnou ve zmijozelu.'' řekl nadšeně a já se nad ním musel usmát. ,,To jsem rád, ale nezapomeň myslet i na učení ano.'' řekl jsem a on se jen zatvářil. 
Harry byl vážně chytrý, škola mu šla a stíhal i přátelství. I když občas mi přišlo že se chovali více než přátelé.
      Roky ubíhaly a z malého chlapce vyrostl mladý muž. Harry už nebyl ten zvědavý, rozcuchaný kluk, kterého jsem kdysi bral do náruče, ale přesto jsem v něm pořád viděl to dítě, které jsem slíbil ochránit. Byl chytrý, odvážný a v lektvarech měl přirozený talent – možná po mně.
Často se potuloval po Bradavicích s tím svým přítelem, Dracem Malfoyem. Na první pohled se zdáli rozdílní jako oheň a led, ale něco mezi nimi vždy jiskřilo.
Viděl jsem ty pohledy, jak si někdy déle podrželi zrak, jak si sedávali blízko sebe v knihovně, jak se smáli jen svým vlastním vtipům. Nechtěl jsem dělat unáhlené závěry, ale uvnitř jsem tušil pravdu.
Jednoho večera jsem procházel chodbou směrem ke sklepení, když jsem zaslechl tlumené hlasy.
Zastavil jsem se u dveří staré učebny lektvarů – kdysi mé vlastní. Dveře byly pootevřené. Tiše jsem nakoukl dovnitř.
Harry stál blízko Draca, oba byli nervózní, ale šťastní.
„Myslíš, že to někdy pochopí?" zeptal se Draco tiše.
„Snape?" pousmál se Harry. „Nevím. Ale doufám, že ano. Je to jediný člověk, kterému na mně opravdu záleží."
Pak se naklonil a jejich rty se setkaly v tichém, nejistém polibku.
Zamrzl jsem. Na okamžik se ve mně střetlo tisíc myšlenek – šok, neklid, možná i obava. Ale pak... jsem cítil klid. Harry byl šťastný. A to bylo to jediné, co jsem Lili slíbil. Tiše jsem zavřel dveře, aniž by mě postřehli, a odešel. Rozhodl jsem se čekat. Nechat je, aby přišli sami, až budou připraveni. Trvalo to několik týdnů. Harry se choval trochu nejistěji než obvykle, občas mi chtěl něco říct, ale vždy to spolkl.
Až jednou večer, po hodině lektvarů, zaklepal na mé dveře.
„Tati?" ozvalo se nesměle.
„Ano, Harry?" podíval jsem se na něj.
Za ním stál Draco, nervózní, ruce zastrčené v kapsách hábitu.
„Chtěli jsme ti něco říct," začal Harry a polkl. „Já a Draco... jsme spolu."
Chvíli jsem mlčel. Oba na mě hleděli s obavami, čekali křik, hněv nebo odmítnutí.
Místo toho jsem vstal a přešel k nim. „Věděl jsem to už nějaký čas," řekl jsem tiše. „Čekal jsem, až mi to řeknete sami." Draco zrudl a Harry vypadal, že se mu ulevilo. „Pokud je to, co cítíte, upřímné," dodal jsem po chvíli, „pak nemám důvod být proti. Ale očekávám, že budete oba rozumní – jste stále studenti, a navíc... Zmijozelci." Harry se usmál a Draco přikývl.
Když odešli, zůstal jsem chvíli stát u krbu a díval se do plamenů. Lili, pomyslel jsem si. Slíbil jsem ti, že se o něj postarám. A dnes jsem pochopil, že to znamená i nechat ho jít vlastní cestou.