Oneshoot 3 MAGIC SHOP

16.10.

https://www.youtube.com/watch?v=8NktXQhO0RA&t - vzpomínkové video které doporučuji pustit
   
           Bylo pozdní odpoledne a déšť neustával. Kapky padaly hustě, dopadaly na mokrou trávu, stékaly po listech stromů a vytvářely jemný, přesto pronikavý šum, který se mísil s rytmem mých kroků. Vítr se proplétal mezi větvemi, které se pod tíhou vody ohýbaly, a šustění listí tvořilo melancholickou symfonii, jakoby celé prostředí hřbitova zpívalo tichou píseň smutku i krásy. Vzduch byl těžký a syrový, chladný až do morku kostí, a přitom zvláštně uklidňující. V každém dechu jsem cítil, že svět je křehký, dočasný a přesto nádherný, stejně jako vzpomínky, které si nosíme v srdci.
Procházel jsem uličkami hřbitova, kamínky pod mýma nohama křupaly, a každý krok mi připomínal, že cesta končí, a přitom nikdy nekončí. Listy, které jsem pošlapával, byly nádherné a křehké, jejich barvy se mísily s šedí nebe, a přesto zůstávaly živé. Každý list připomínal chvíli, která už nikdy nebude, každý zvuk deště a větru mi navracel vzpomínky, které bolely stejně, jako byly krásné. Déšť smáčel moje rukávy, vlasy mi přilepoval k tváři, a přesto mě každý krok posouval kupředu, jako by mě neviditelná ruka vedla k místu, kde se spojují hudba, vzpomínky a ticho.
         V uších mi hrála píseň Teardrops. Každý tón se mísil s kapkami deště, s vírem listí a s mým vlastním tlukotem srdce. Slzy jsem od té doby bral jako očistu, jako připomínku, že bolest je stejně přirozená jako radost, a že někdy je potřeba pustit, co bolí, aby mohlo zůstat to, co krásné. Hudba byla můj tichý průvodce, můj most mezi tím, co zůstalo, a tím, co už je navždy pryč. Každý zpěv, každý tón, který se linul z mých sluchátek, se stal součástí prostředí kolem mě, mísil se s deštěm, větrem a šuměním stromů.
Uličky hřbitova se zdály nekonečné. Všude vlhký vzduch, mlha, kapky deště dopadající na bundu a vlasy, kamínky křupající pod nohama, ticho pronikající až k mému srdci. Každý krok byl jako součást rituálu, krok blíž k místu, kde se snoubí vzpomínky s realitou, a kde bolest s krásou vytváří jemnou harmonii. Nakonec jsem dorazil na konec cestičky a uviděl ji: jednu rudou růži položenou na kamenné desce. Byla nesmírně krásná — její sytá rudá barva byla jako plamen uprostřed chladného, šedého dne. Každý okvětní lístek se třpytil mokrými kapkami, a trny prosvítaly skrze ně, připomínaly, že krása je vždy spojena s bolestí.
          Při pohledu na růži jsem cítil, jak se moje srdce svírá — byla nádherná a zároveň bodavá, stejně jako vzpomínky, které si neseme. Klekl jsem si a pohladil náhrobek, kde byl vryt tvůj obličej s úsměvem, který jsem si pamatoval z koncertů, z videí, z okamžiků, kdy se zdálo, že všechno ztrácí význam, ale tvůj hlas mu dával smysl. Píseň hrála ve smyčce — byla to jediná, která mi sem nejvíce seděla, a zároveň byla mou oblíbenou. To jsem vyvrátit nemohl, ani kdybych chtěl.
Nebrečel jsem; slzy už padly před tím. Když Teardrops zazněla znovu, přišlo mi to, jako bys právě stál za mnou a položil mi svou hřejivou ruku na rameno. Avšak když jsem se otočil, ty jsi tam nebyl. Už nikdy tu nebudeš, aby jsi nás svým hlasem a náručí hudby obejmul a nepustil. Už zbývá jen to, co jsi pro nás nechal — krátké, ale nesmírně smysluplné.
Déšť se stal intenzivnějším, a já cítil, jak se kapky mísí se slzami, které jsem zadržoval. Stál jsem tam déle, než jsem očekával, a vzpomínal na každý smích, na každý tón, který jsi zanechal, na každý úsměv, který rozjasnil svět. Připadalo mi, že stále slyším, jak zpíváš — jemně, tiše, tak, že jen já to slyším v srdci. A přesto je to silné, protože to není jen moje. Je to hlas tisíců lidí, kteří byli ovlivněni tebou stejně jako já.
       Růže, kterou jsem držel, se leskla mokrými kapkami deště. Každý trn byl připomínkou, že vzpomínky nejsou bezbolestné. Každý trn byl jako symbol, že nic, co je opravdu krásné, nepřichází bez stínu a že právě proto má vše hlubší hodnotu. Krása a bolest jsou neoddělitelné — stejně jako tvůj život a všechno, co jsi zanechal.
Vzpomínal jsem na tvé koncerty, na okamžiky, kdy světla pódia osvětlovala tvou postavu a dav se rozechvěl očekáváním. Pamatuji si, jak tvůj hlas prostupoval tělem, jak každý tón zanechal v srdci otisk. Připomněl jsem si, jak ses smál, jak jsi dělal vtipy mezi písněmi, jak reagoval na fanoušky, jak se tvá energie přenášela. Bylo to víc než hudba — bylo to spojení, které nelze zapomenout.
Déšť padal stále, a já cítil, že kapky jsou jako jemné doteky vzpomínek. Každý tón Teardrops se spojoval s kapkami, se šumem listí a chladem vzduchu, a najednou jsem cítil, že všechno kolem — déšť, vítr, listí, kameny — je součástí vzpomínek na tebe.
Vítr zafoukal silněji, růže se pohnula a z přehrávače zazněly poslední tóny Teardrops. Nepřál bych si, aby skončily. Ale vím, že právě v tom je jejich kouzlo — stejně jako v tobě. Odešel jsi, ale nezmizel. Zůstal jsi v každé slze, která spadla, v každé písni, která nás utěšila, a v každém srdci, které jsi svou hudbou a svou přítomností dotkl.
        Vzpomínky na tebe zůstanou v našich srdcích navždy. Tvoje hudba nebude vymazána, stejně jako tvé úsměvy a tvář, které si uchováme v paměti. Každý tón, každé slovo, každý smích a každý okamžik, který jsi nám dal, zůstanou jako světlo, které nikdy nevyhasne, a připomenou nám, že jsi tu byl, a že v našich srdcích zůstaneš navždy.
A tak tu klečím, poslouchám Teardrops, a nechávám slzy a vzpomínky plynout. Déšť, vítr, chlad a ticho se stávají mými společníky, stejně jako tvá hudba, tvé tóny a tvůj úsměv, které nikdy nezmizí. Každý tón je připomínkou, že skutečná krása nepomíjí — a že tvůj úsměv, tvá hudba, trny růže a všechny vzpomínky, které jsi nám dal, budou žít dál, stejně jako my, kteří si tě pamatujeme.

         Toto je věnováno na památku Liama Payna, již je to bohužel rok co nás opustila jeho čistá duše. Jeho hudba mi dokázala pomoci stejně jako BTS, a i když jeho poslech u mě nebyl častý byl tu. A moc mě mrzí že musel opustit tento svět. Ale je vždy v našich vzpomínkách.