Oneshoot 3 MAGIC SHOP

Would anyone see me For the person that I really am?

Byl jsem nikdo, pro své okolí. Neměl jsem přátele, neměl jsem rodinu, neměl jsem nikoho. Prostě nikdo. Tehdy jsem byl slepý, byl jsem hloupý že jsem ti uvěřil. Proto jsem pro ostatní nikým. Zavinil jsi že jsem všechny ztratil, že jsem ted sám. V depresích, a na úplném okraji společnosti. Lidi jakoby na mě zapomněli, už jsem pro ně nebyl. Jakobych byl neviditelný.  A věřte mi že jsem si přál být. Dokud jsme nepoznal jeho. Ten kdo mi změnil život, a pro něj jsem se stal někým. Pro něj se stala má existence důležitou. A to že jsem byl nikdo se stalo minulostí. Protože s ním jsem už byl někdo.  A jak se to vše stalo? Čti a dozvíš se.
               Sebastian 
          Tehdy jsem měl šťastnout rodinu, měl jsem bratra a nejlepší rodiče, který si kdo může přát. Měl jsem i hodně přátel, kterým jsem mohl věřit. Ale vše sluníčkové musí jednou skončit, přeci jen slunce vždy zakryjou mraky. A i mě mraky zakryly. Nikdy jsem nečekal, že můj nejlepší kamarád mi tolik ublíží.  Pamatuji si jakoby to bylo včera, když jsem za ním šel s tím že mu konečně řeknu, že jsem gay. Už jsem to před ním a ani před mými přáteli nechtěl skrývat. Proto jsem se dnes ráno odhodlaně vydal do školy. Došel jsem k naší skupince a na všechny jsem se usmál. ,,Kluci chci vám něco říci.'' pronesu když si k nim stoupnu. ,,Povídej.'' pronáší Jake. ,,,Já jsem gay.'' řeknu na jeden nádech a pohlédnu na kluky. Koukají se na mě s odporem. ,,Ty jsi nechutný buzerant.'' slyšel jsem od všech svých přátel, a ucítil jsem i první ránu na své tváři. 
Zbili mě mí vlastní přátelé, nechali mě ležet za školou, zmláceného a já neměl sílu se zvednout, a jít do školy. Ležel jsem tam, dokud jsem neupadl do bezvědomí. 
Probral jsem se v cizím pokoji, byl to bílí nemocniční pokoj. Nic jsem nechápal, nevěděl jsem co tu dělám, jelikož poslední co si pamatuji, bylo jak jsem upadl do bezvědomí za školou, když mě mí přátelé zmlátili. V tom do dveří vešel doktor. ,,Jste vzhůru.'' pronese řečnickou otázku. ,,Co se stalo? Proč jsem zde?'' ptal jsem se. ,,Přivezl vás nějaký muž, že vás našel zmláceného za školou. Máte zlomené žebro, a zlomenou ruku.'' pronesl doktor. Já na něj jen vykulil oči. ,,A mí rodiče?'' optal jsem se ho. ,,Už jsme jim volali, měli by tu být každou chvilku.'' řekl doktor a pak už odešel. Asi po  minutáh vešla ubrečená mamka do pokoje. ,,Kde je táta?'' optal jsem se hned. ,,Mi mi se budeme rozvádět, našel si nějakou mladší.'' říkala mamka plačtivě. ,,Ale, ale co já.'' pronesl jsem. ,,Musíš si vybrat zda budeš se mnou nebo s tátou. Ten se bude nejspíš stěhovat i někam jinam.'' řekla máma. ,,Já já nechci si vybrat.'' pronesl jsem. ,,Víš je toho na mě moc, myslím že by bylo lepší kdyby jsi šel s tátou, začít znovu.'' pronesla a já na ní vyvalil oči. Pak odešla a už se na nic neptala. 
         Druhý den přišel táta. ,,Slyšel jsem že se budeš stěhovat se mnou.'' Pronesl a já jen přikývl i když jsem si to sám nevybral. ,,Máma ti už zabalila, budeme se stěhovat do Soulu.'' pronesl táta. Nic jsem neříkal, připadal jsem si jakoby už stejně bylo rozhodnuto. ,,Viděl jsem v hlavě jedinou otázku. Všiml by si někdo že jsem pryč. Plakal by někdo, kdybych odešel z tohoto světa. Přišlo mi že ani rodičům na mě nezáleželo. 
Když mě propustili z nemonice, rovnou už jsme jeli do Soulu. Dům vypadal moc pěkně, školu mám prý zařízenou. Je to umělecká škola. Bude to stejné? Najdu si přátelé, kteří mě pak opustí? Tyto otázky jsem pořád měl v hlavě. Bál jsem se, neskutečně moc. Ale po nástupu do školy,  vše bylo jinak. Lidi neodsuzovali gaye. Byli přijímání a hrdě se procházeli po chodbách. Nikomu to nevadilo. Dokonce jsem si našel přátelé. Přijali mě. Snad i lásku jednou najdu. 

Would anyone want me
If they knew what was inside my head?
Would anyone see me
For the person that I really am?