Oneshoot 3 MAGIC SHOP

When You Remember Me

        Harry
       Vynořil jsem se z myslánky, a měl jsem chuť nadávat. Nikdy jsem nepochopil proč mě Snape tak nesnáší, ale teď už to vím. Vyděl ve mě mého otce, toho kdo ho šikanoval, toho kdo mu vzal někoho, koho nadevše miluje. Už jsem vša začal chápat, a nemohl jsem se zlobit na Snapea, chránil mě, i když mě nenáviděl, za to mu budu vždy vděčný.
Proto jsem věděl že musím udělat vše, aby tato válka skončila. Věděl jsem že musím jít do zapovězeného lesa, že musím zemřít, proto jsem řekl Hermioně a Ronovi že musí zabít hada. Hermiona mě ještě objala a já pak šel. Před tím než jsem došel na ono místo, ještě jsem stiskl v ruce zlatonku, od Brumbála. Avšak když se otevřela a v ní byl kámen vzkříšení překvapilo mě to. Vzal jsem ho do ruky, a kolem sebe uviděl své zemřelé příbuzné. Byli tam moje matka, můj otec na kterého jsem měl vztek, i strýc. Pronesli jsme spolu pár slov, a pak už jsem šel. Jen jsem tam stál, a čekal co se stane, Hagrid ještě protestoval, ale neposlouchal jsem. A přišlo to, vzduchem se roznesl výkřik těch slov, na kterém Voldemot tak dlouho čekal. ,,AvadeKedavra.'' a já padl k zemi. Kdesi jsem se objevil, bylo to bílé nádraží a tam stál Brumbál. Ještě jsme spolu mluvili, ale mrtví jsem nebyl, protože mě poslal zpět. Nademnou stála Narcissa, a tiše šeptala ,,Je naživu. Je Draco naživu.'' jen jsem namáhavě v souhlas zakýval hlavou. Nakonec mě do náruče vyzvedl Hagrid a nesl mě do hradu.
Nevill byl tak statečný. Nikdo by to do něj nikdy neřekl, ale byl, chtěl bojovat dál. Nic nevzdával. A pak přišla ta chvíle, chvíle pro kterou jsem tu byl. Vymanil jsem se z Hagridovi náruče a kletbu střelil po hadovi, nic se však nestalo, ale překvapeného Voldemorta to zaměstnalo. A já stihl utíkat, a dál se vyhýbat novým a novým kletbám. Bojoval jsem a doufal že Hermiona s ronem zničí Hada. Dostali jsme se až na hradby odkud jsem i s Voldemortem skočil. Padali jsme spolu, a já se modlil aby jsem to přežil. A vážně přežili jsem. Ale i on, posílali jsme na sebe kletbu za kletbou, když v tom zeslábl. Had byl zabit, určitě ano. Poslední kletba, byla však jiná, a já měl před očima temno.
         Probral jsem se pod nějakým stromem, nevím kde to jsem. Byl jsem z toho zmatený. Jsi zrůda Lili, slyšel jsem pro mě známí ale mladší hlas. Byla to má máma a teta petunie, ale jako dítě. Kam jsem se to sakra dostal? Podíval jsem se na sebe, taky jsem byl dítě. Jak je to možné? Jak mohu být stejně starý jako moje máma? Ta je přeci mrtvá. Nic jsem nechápal. Když v tom ze stromu vylezl chlapec, poznal jsem v něm Severuse Snapea. Usmál se na moji mámu a o něčem se bavili. Nakonec jsem vylezl i já z poza stromu. Lekli se mě, bylo to vidět. ,,Kdo jsi?'' optal se mě Snape.  ,,Jsem Daniel, Daniel Redcliff.'' řekl jsem falešné jméno které mě napadlo. ,,Odkud jsi? Kde jsi se tu vzal? Ty jsi taky čaroděj?'' ptali se mě oba dva. ,,Ano jsem čaroděj, a já, já si nic nepamatuji, jen vím že jsem čaroděj.'' řekl jsem a sklopil pohled. Co jiného mohu dělat?
Nakonec Severus řekl, že můžu jít s ním. Vážně mě nechá u něj doma? A ano vážně mě tam nechal. ,,Ale jakmile přijde můj otec musíš být potichu on, on.'' nedokázal pokračovat a já ho nenutil. 
Každý den jsme se setkávali s Lili, povídali jsme si a stávali se přáteli. Dokud jsme nedostali dopisy. Na mém stálo Daniel Radcliff, Brumbál ví vážně vše. Ale jak je to možné, to by mě zajímalo. 
No nákupy na Příčné byli zajímavé, jelikož jsem neměl peníze, ale Lili se nabídla že mi to zaplatí. A já jí byl vděčný. Vážně jsme byli skvělí přátelé, asi jako já Ron a Hermiona. Jak mi chybí. 
        Škola začala, bylo tu rozzřazování. A tentokát jsem se nebránil ničemu. A když jsem se dostal do Zmijozelu jako Severus, musel jsem se na něj usmát. Tentokrát je mi jedno kde jsem skončil. Chci se odvděčit Severusovi za to co pro mě udělal, či možná v budoucnu udělá. Se Severusem jsme si rozuměli a spolu s Lili jsme trávili hodně času i když byla v Nebelvíru. 
Ale brzy to začalo, šikana od mého otce, bránil jsem Severuse co nejvíce jsem mohl, nenechal jsem je mu ubližovat, tohle si nezaslouží. ,,Ale ale Srabusi máš takovýho hlídače.'' smál se můj strýc. ,,Hah to říká ten praví, měl by jsi se naučit rozeznávat psa od člověka.'' prsknu p Siriusovi. ,,Drž hubu, a nauč se s kým mluvíš.'' Prskl Peter Petigriu. ,,Mluvím s někým kdo šikanuje mladší, nakonec se sám stane oddancem a zrádcem.'' řekl jsem vědnoucně a on jen vytřeštil oči. Správně jsem uhodil. 
          Škola utíkala, a mě se Severusem bylo dobře, můj otec a jeho skupinka se stáhla. Ale našli se doby kdy si potřeboval vybít vztek. Lili se od nás držela dál, nevěděl jsem proč. Ale když jsem ji viděl s tátou pochopil jsem. Dávají se dohromady. Severus z toho byl zničený.
Dnes jsme se zdržel, se Severusem jsme se měli sejít u jezera, ale já nestíhal. Když jsem tam přišel. Stál tam táta a jeho skupinka, Lili a další studenti. Severus levitovl ve vzduchu. Sakra tohle ne to je z té vzpomínky. Přemýšlel jsem jak to udělat aby si neublížil. Nakonec jsem prostě a jen použil na svého otce expeliarmus a rychle podchytil Severuse, než úplně dopadl na zem. ,,Co si myslíš že děláš Pottre.'' řekl jsem skrz zuby, vtipné vyjíždím po vlastním otci. ,,A ty Lili jsi jeho kamarádka, ale jen přihlížíš. Jsem z tebe zklamán. Možná s Pottrem tvoříš pár, ale Severus byl tvůj kamarád věřil ti.'' říkám skrz zaťaté zuby. Bylo mi Severusem tak líto. Tohle si nezasloužil. Nakonec jsem mu pomohl vstát a odvedl ho pryč. ,,Nic si z toho nedělej, máš mě my jsme přátelé.'' řekl jsem. On si svlékl hábit v našem pokoji a já tak mohl vidět jeho předloktí. Značku ještě nemá, a nikdy ji nezíská. ,,Víš Severusi slyšel jsem o Voldemortovi. Co ty si o tom myslíš?'' optal jsem se ho lehce. ,,Chtěk jsem se k němu přidat, ale mám strach, co mi může dát o co přijdu?'' říká to jako otázku, na kterou bych mohl vykřičet mnoho slov, ale nedokážu nic říci. ,,Řeknu to jen takto, věř v sám sebe, nepotřebuješ být silnějším a vrahem zároveň. Milované tím nezachráníš leda tak ztratíš a bude to bolet.'' říkám a přitom se mu dívám do očí. On se ke mě přibližuje a přitiskává své rty na mé. Přidávám se. ,,Máš pravdu nechci přijít o tebe.'' říká a já se usmívám. ,,Jsme v tom spolu.'' říkám upřímně.
            Voldemort sílil, nabíral lidi, a já se bál. Věděl jsem ale že jsem dost mocný abych ho znovu porazil. Ale co se stane pak? Změní se něco? Věřil jsem že se změní hodně. Musím tu být pro Severuse. Byl ten den. Den kdy mají zemřít mí rodiče, proto jsem se vydal do našeho domu v Godrigově dolu. Viděl jsem sebe v postýlce, mámu s tátou. A jen čekal. Severusovi jsem nic neřekl. Nesmí to vědět. Já zemřu nikdo jiný. Poslední dopis dostane až po tom. 
        Nepustil jsem ho do domu. Voldemort byl zmatený, neznal mě, nevědl co tam dělám, ale já věděl proč tam jsem. Jsem tam abych zachránil všechny už tehdy, aby nikdo jiný nezemřel a všichni žili tak jak mají. ,,Ale ale malé pískle.'' říkal výsměšně. ,,Nepodceňuj toho kdo tě zabije.'' říkám a sesíláme na sebe kletbu za kletbou. Ale nakonec se mi to podařilo. Zasáhl jsem ho, on však zasáhl i mě. Oba jsme poskvrnili sníh anším popelem, ale nikdo v budoucnu nezemře. 
        Severus
        Nemohl jsem ho najít Dan nikde nebyl. Musel jsem mu říci co k němu cítím. Vlezl jsem ještě do našeho pokoje, ani tam nebyl. Na mé posteli ležel jediný papír. Dal jsem se do čtení.
         Drahý Seve,
          Ani netušíš jak je to těžké, ale miluji tě, miluji tě a proto jsem rád že jsem tě tímto mohl zachránit, tebe a další. Nejsem tím kým mám být, a asi to nepochopíš, v tuto dobu už nejsem vůbec. Znovu se setkáme za pár let. Budeš mým učitelem. Bude to znít šíleně, ale jsem syn Lili a Jamese Pottrových. Tvého nepřítele, ale pamatuj nejsem můj otec, to už jsi z tohoto stráveného času mohl pochytit. Jsem někdo kdo chápe co jsi dělal a z jakého důvodu, proto jsem rád že už to dělat nemusíš. Já jako Daniel jsem mrtev, spolu s Voldemortem. Už nemusíš  chránit mě, ale musíš žít pro sebe. Pomož mi prosím v budoucnu v lektvarech myslím že v nich nebudu vynikat, ani když jsou mí rodiče na živu.
Ps. Miluji tě a to nic ani nikdo nezmění. Zase se setkáme, a já si to budu pamatovat. 
        Tvůj Daniel a v budoucnu Harry.
         Dočetl jsem to a neudržel jsem slzy, byl jsem z toho zmatený, ale i rád, že už vše vím, že mě zachránil od temných spárů. A že mi věřil  a dal mi lásku. Poznám ho, jednou ano. Byl jsem mu vděčný a dělal to o co mě žádal, začal jsem studovat lektvary a jejich učiteltsví, a nakonec se stal učiteleme v Bradavicích. A čekal až sem vejde Harry Potter, trvalo to, a já už ztrácel naději. 
Dnes je však další přivítání prváků. A já stále doufám že bude mezi nimi. 
          McGonagalová mluvila  a pak volala další a další žáky a pak řekla to jméno Harry Potter. A já jen tak tak jsem dokázal udržet pokerface, navázali jsme spolu pohled a já se lehc usmál. Úsměv my opětoval. A vážně Byl to Daniel i Harry, pomáhal jsem mu s lektvary a byli jsme přáteli. A možná kdo ví co bude dál, jednou budeme i více.