Oneshoot 3 MAGIC SHOP

다채로운 꿈? 더 이상 화려한 현실이 아니다💜

               JungKook
               Všichni a všechno bylo černé a bílé. Neviděl jsem jinou barvu než černou a bílo. Lidi si ze mě kvůli tomu dělali srandu, nebo to nechápali. Vždy mě trápilo že nevidím jiné barvy, že vidím jen černou a bílou. Mí rodiče se mi vždy snažili vysvětlit, jak dané barvy vypadají, ale já si je nedokázal představit. Doufal jsem že se někdy stane nějaký zázrak, že se najde někdo, kdo mě donutí vidět barvy. Jedné noci bylo však něco divného.
Ležel jsem v posteli a usínal jsem. Zavřel jsem oči a oddal jsem se spánku. Byl jsem na nějaké louce, někde u lesa. Když v tom jsem uprostřed uviděl obrovský strom. A pod ním jsem uviděl něco co mi vyrazilo dech. Byl to kluk, měl červené vlasy, bílé tílko a modré kalhoty. A když jsem si uvědomil co se děje, překvapeně jsem vykřikl. ,,Já vidím barvy.'' byl jsem z toho zmatený, ale i nadšený. Hned jsem se rozeběhl k onomu klukovy. Seděl pod oním stromem a pletl věneček z kytek, které byli všude kolem něj. Jejich barvy byli oslepující. ,,Kdo kdo jsi?'' pronesl jsem vyklepaně. On se na mě jen podíval. Neodpovíděl mi. ,,Kdo jsi? A jakto že kvůli tobě vidím barvy?'' ptal jsem se dál. ,,Ty jsi má barva a já jsem tvá.'' řekl tiše, ale ozvěna to roznesla všude kolem a já se samím hlukem brobudil. 
            Zhluboka jsem dýchal. Byl jsem z toho zmatený, kdo byl ten kluk? Jakto že jsem viděl jeho barevně? Vážně mi dokáže vrátit barvy? A kde ho najdu? Samé otázky a žádné odpovědi. Nakonec jsem vstal z postele, oblékl jsem se a rozešel jsem se do školy. Pořád mi ale v hlavě běhalo vzzezření onoho kluka. Nevím kdo to je, neznám ho, ale mám ho neustále v hlavě. 
Vešel jsem do třídy, usedl jsem na své místo, a čekal než začne hodina. Do třídy po zvonění vešla učitelka, stoupla si před katedru a začala mluvit. ,,Žáci vyndejte si čítanku tu modrou prosím.'' řekne učitelka. Když v tom někdo zaklepal a do třídy vešel ředitel s někým za jeho zády. A v tom mě to praštilo do očí. Červené vlasy, tentokrát bílá mikina a modré kalhoty. Zase ten kluk, ten kvůli kterému vidím barvy. ,,Žáci přivádím vám nového žáka. Jmenuje se Kim TaeHyung a prosím vás aby jste byli milí, a vycházeli spolu.'' pronesl a pak odešel. ,,Dobře tedy TaeHyungu sedni si vedle JungKooka, je v poslední lavici u okna. On se za mnou rozešel. ,,A vy si vyndejte onu modrou čítanku.'' říká učitelka a já vytahuji čítanku, o které si myslím že je ta správná. ,,JungKooku tahle je zelená, je to ta druhá.'' říká jemným a příjemným hlasem TaeHyung. Jakobych zkameněl, ale když jsem si uvědomil co říkal, rychle jsem sáhl po druhé čítance, a dal jí do prostřed lavice, aby viděl i on. 
Po zazvonění na přestávku se k Taemu rozešla snad celá třída. Bylo to nepříjemné, ale nemohl jsem nic dělat. ,,Tae nebav se s tím divňochem, pojď za námi.'' pronesl jeden ze spolužáků. ,,Proč bych se s ním neměl bavit, v čem je divnej.'' ptá se Tae nechápavě, a já se bojím toho, jak zareaguje, když zjistí že nevidím barvy. ,,Je barvoslepí, nevidí barvy.'' říká jedna holka s výsměchem. ,,To že nevidí barvy, neznamená že je divný, narozdíl od vás je něčím speciální.'' řekl Tae naštvaně. 
            ,,Nevšímej si jich JungKooku, jsou hloupí'' říká mi Tae. ,,Máš pěkné  vlasy co je to za barvu.'' říkám mu, a neuvědomuji si ani co říkám. On se na mě překvapeně dívá. ,,Jsou červené, jako krev.'' říká Tae nadšeně. ,,Červené, a kalhoty jsou jaké barvy, je pěkná.'' pronesu zase. ,,Jsou jako obloha jsou modré.'' říká Tae, ,,počkat ty vidíš jaká je to barva?'' ptá se a já kývu hlavou. ,,Vždyť jsi barvoslepí ne?'' ptá se zmateně Tae. ,,To ano, ale na tobě barvy vidím. Je to divné.'' říkám. ,,To je skvělé.''
           Nakonec jsme se s Tae kamarádili, a on mě učil barvy. Díky němu jsem je vážně pomalu začal vidět. Nejdříve na něm, ale pak se to začalo dávat i do prostoru. A nakonec vidím svět konečně barevně. A to jen díky Taemu. Jsem mu za to neskutečně vděčný. A doufám že s ním poznám i další věci.