Oneshoot 3 MAGIC SHOP

Reflections of Desire

        Draco
        Všichni mě viděli jako sráče, jako svini ve které není nic dobrého. A vlastně měli pravdu, protože tuto masku jsem nikdy nesundával. Tedy pokud jsem nebyl sám ve svém pokoji. Tam jsem ji mohl alespoň na chvíli shodit. Už mě nebavilo být otcovou a Voldemortovou loutkou. Tehdy jsem vážně chtěl být Harryho přítel, ale díky výchově jsem to vzal špatně. Později jsem si to uvědomil. Kéž bych vše mohl vzít zpět, ale čas ovládat neumím. Až později jsem si pomalu začal uvědomovat, že k němu začínám cítit něco jiného než nenávist. Nevěděl jsem co s tím dělat, nemohl jsem to nikomu říci.
A tak jsem se k nim dál choval jako idiot, ale oči říkali více, než má slova. Toho si však nikdo nevšiml. Dostal jsem úkol, abych si získal znamení zla (ano tady ho Draco ještě nemá). Úkol zabít Albuse Brumbála, nevěděl jsem jak. Proto jsem bloumal školou, až jsem narazil na komnatu nejvyšší potřeby. Procházel jsem jí, když jsem objevil něco velkého a zakrytého plátnem. Strhl jsem tedy plátno, a předemnou se objevilo velké zrcadlo. Když jsem se do něj však podíval, neviděl jsem v něm svůj odraz. Tedy stál jsem tam, ale byl jsem starší a vedle mě stál usměvavý brýlatý muž. Byl to on. Harry Potter, usmíval se a objímal. Co to je? Co to znamená? Byl jsem z toho zmatený.
        Nakonec jsem utekl. Co to bylo za zrcadlo? Byl jsem zmatený, ale neustále jsem měl před očima, onen obraz ze zrcadla. Byl jsem šťastný a s ním. Je to budoucnost či jen falešná naděje? Neřešil jsem to a do komnaty nejvyšší potřeby jsem se den co den vracel. Vždy to byli trochu jiné obrazy, ale jedno bylo společné a to Já a Harry.
S těmito myšlenkami jsem se rozhodl, že musím udělat správnou věc. Musím jít za Brubálem a vše mu říci. Musím mu říci co po mě chtějí, třeba mi dokáže pomoci. Proto jsem si to mířil k chrliči, který vede do ředitelny. Vstoupil jsem do ní a rozhlížel se kolem do kola. ,,Co vás sem přivádí pane Malfoyi?'' optal se mě a já znejistil. Nakonec jsem to přeci jen řekl. ,,Dostal jsem úkol pane. Od Voldemorta, ale já nechci patřit k němu, nemohu být smrtijed.'' říkal jsem vážně. ,,A co tě v tom brzdí chlapče?'' optal se mě. ,,Já.. já někoho miluji pane, nechci ho ztratit svým rozhodnutím, i když už teď mě nenávidí.'' řekl jsem upřímě. ,,A povíš mi kdopak to je a jaký je to úkol Draco.'' řekl ředitel mile a zaujatě. ,,Já...'' zasekl jsem se, nakonec jsem si jen povzdechl. ,,Je to Harry Potter pane, já, svým způsobem ho mám ráda už od začátku. Ale díky své výchově neumím jednat s lidmi. A úkol? Mám.... Mám vás zabít pane.'' řekl jsem již plačtivě. 
,,To je v pořádku Draco, věř že tě ochráním. Musíme to ale říci Snapeovi ten nám pomůže.'' řekl Brumbál a já kývl na souhlas. Nakonec zavolal Snapea, když mě uviděl byl překvapen, ale čekal co mu bude řečeno. ,,Víš Severusi, tvůj kmotřenec mi řekl o jeho úkolu, a taky o tom že nechce sloužit pánu zla. Musíme to nějak vymyslet.'' řekl Brumbál a já sklonil hlavu, pod zrakem Severuse. ,,Dobře pane řediteli tak co s tím.'' optal se nakonec. ,,Musíš mě zabít ty. Draco tam sice bude, ale ty budeš ten kdo mě zabije. A taky musíme zajistit bezpečí Dracově matce.'' řekl ředitel. ,,Dobrá tedy.'' řekl Severus a odešel. ,,Rozhodl jsi se správně chlapče.'' řekl a pak už mě nechal jít. 
          ,,Ale, ale Malfoy kde máš své poskoky?'' řekl výsměšně Weasley. Nic jsem neříkal a snažil jsem se ho obejít. On do mě ale strčil. ,,Neumíš dávat pozor.'' prskl, i přes to že on strčil do mě. Jen jsem zvedl pohled a zadíval se do očí Harryho. Nic neříkal, ale bylo vidět že chování jeho kamaráda neschvaluje. ,,Omlouvám se Weasley.'' řekl jsem přiškrceně a pak už odcházel. Oni jen vyjeveně koukali. Tohle nečekali. 
Byla ta noc. Noc kdy má zemřít Brumbál. Musel jsem to skvěle zahrát, i když jsem věděl že já nikomu neublížím. Měl jsem ho jen odzbrojit a to jsem taky udělal. Odzbrojil jsem ho a pak už si to vzal na starost Severus. Nakonec jsme ale museli jít, jinak by na to někdo přišel. Harry ale běžel za námi. Jen jsem mu věnoval omluvný pohled. Ale jeho mi věnován nebyl. 
        Když se Harry objevil u nás na Manoru byl jsem zmatený, ještě k tomu jak vypadal. Co mu kdo udělal? Jak si to mohli dovolit? Vřel ve mě vztek. ,,Draco kdo to je? Poznáváš ho?'' Ptala se mě Belatrix. Věděl jsem kdo to je, ale nemohl jsem ho prásknout. Spoléhali na něj všichni, já na něj spoléhal. ,,Nevím kdo to je.'' řekl jsem rozhodně. V tom začali všichni navzájem metat kletby. Ale já dával jen takové, které by jim neublížili. Stihli utéci, utekli povedlo se jim to. Kdybych mohl skákám radostí. 
Čas plynul a já se držel, musel jsem, pro matku. ,,Můj drahý Draco ještě nemáš znamení že?'' ptal se Voldemort. ,,Ne pane ještě si ho nezasloužím.'' řekl jsem rozhodně. ,,To máš pravdu nezasloužíš si ho.'' řekl a poslal na mě cruciatus jako trest. Vykřikl jsem bolestí, víc jsem ale ze sebe nevydal. 
         Věděl jsem kam Harry jde ale vypadalo to, že i mí spolužáci to věděli. Proto jsem se s nimi za nimi rozeběhl. Byla to komnata nejvyšší potřeby. Bylo tam tolik harampádí, ale já mířil jen za Harrym, avšak ještě jsem narazil na zrcadlo z Erisedu. Viděl jsem zase nás dva, šťastné. V tom přiběhl Harry s jeho přáteli. Všichni jsme tasili hůlky. Byl jsem připraven ji použít, ale ne na trio, ale na ty dva. ,,Proč jsi mě neudal Draco. Belatrix, poznal jsi mě ale nic jsi neřekl. Proč?'' Nemohl jsem mu to říci ne teď. V tom někdo poslal kletbu na Hermionu a Ron se za těmi dvěma rozeběhl. Jen já a Harry jsme tam spolu stáli. ,,Diadém je támhle.'' řekl jsem a ukázal za něj. ,,A proč jsem tě neudal? Protože tě miluji. Uvědomil jsem si to později, ale už tehdy jsem chtěl být tvůj kamarád, ale díky výchově jsem to vyádřil špatně. Ale miluji tě a nelitují toho.'' řekl jsem a utíkal pryč, aby to nevypadalo blbě. Když v tom se rozezněl křik. A já pak uviděl oheň. Neměl jsem kam utéci a tak jsem šplhal spolu s Blaisem na horu z věcí. Goyle spadl dolů do ohně. Když v tom kolem nás proletěl Harry a ti dva na koštětích. Nečekal jsem že by se pro nás vrátili, ale vážně se vrátili. A Harry mě vytáhl na jeho koště, a pak jsme uletěli ven. Hermiona probodla bazilišším zubem diadém a hodila ho do ohně, dveře se pak zabouchli. Už už jsem utéci, když si mě Harry k sobě přitáhl a políbil mě. ,,Taky tě miluji.'' řekl. ,,Slib mi že přežiješ.'' zašeptal sem a on pak odcházel. Nedokázal to slíbit. 
         Když Voldemort přišel na nádvoří s tím že je Harry mrtev, opustila mě naděje. Matka mě volala k sobě. A já pomalu šel. Došel jsem až k ní. ,,Harry Potter je mrtev.'' křikl Voldemort, když v tom někdo spadl na zem. Byl to on Harry.  A tak jsem se k němu rozeběhl a hodil mu svou hůlku, kterou mi tehdy sebral. Vše začalo, smrtijedi utíkali, ale já jen stál a koukal. 
A Harrymu se to nakonec povedlo. Porazil ho. Voldemort padl. Pomalu jsem se k němu rozeběhl a dlouze ho políbil. ,,Miluji tě.'' řekl jsem mu. On se jen usmál a polibek mi oplatil.