Oneshoot 3 MAGIC SHOP

떨어진 우정 카드

             Čas plynul, utíkal a rodiče pozorovali vyrůstat své děti. Nechtěli, aby žili v tom, čem žili oni, proto se úplně distancovali. Báli se, aby je to neovlivnilo. Kde se zrovna teď nacházíme? Kde začíná náš příběh? V čem je rozdíl? A proč mluvíme o čase? Čas je totiž relativní, dokážeme ho pouze změřit, ale nedokážeme sami říci, kolik času nám zbývá. Proto každý vlastní své hodiny. A náš příběh začíná v onom malém, již nám známém hodinářství.
        Draco Malfoy, ten, jež pomohl v Bradavicích díky hodinám, které ho vrátily zpět, stále pracoval v jeho hodinářství, které se objevilo vždycky tam, kde bylo nejvíce potřeba, jako nám známá tajemná komnata. I tak jsme občas mohli nazvat právě toto hodinářství. Pomáhal lidem opravit jejich hodiny, rozdával úsměvy, ale Draco dnes není naší hlavní postavou. Naší hlavní postavou bude kluk, který právě vchází do dveří.
             Jimin
           Jimin utíkal s hodinkami v ruce a hledal hodinářství. Hodinky nebyly jeho, byly jeho nejlepšího kamaráda, a on mu je chtěl nechat opravit. Byly to zvláštní hodinky, byla na nich koala. Bylo to moc roztomilé. Přiběhl před staré hodinářství, které viděl snad poprvé, a i tak vstoupil dovnitř. Zvonek se ozval a on si všiml mladého cizince za pultem s bílými vlasy. „Dobrý den," řekl a on se mu podíval do očí a usmál se. „Copak bys chtěl?" optal se, a Jimin položil hodinky na pult.
„Dobře, jen chvilku počkej tady, já ti je hned opravím," řekl a odešel dozadu. Jimin čekal a po pár minutách se vrátil s úsměvem: „Pro koho pak jsou? Tvé nejsou, že ne?"
„Jsou pro kamaráda," řekl Jimin, a Draco se jen usmál: „Tak to ti je dám zadarmo, protože jsem pro tvého kamaráda." Jimin vyšel a mířil k domu NamJoona. Přiběhl, ale dům vypadal prázdně, dokonce byla cedule na prodej. „Ne, co se tu děje?" pomyslel si a snažil se dostat dovnitř, ale nešlo to. NamJoon byl od dětství jeho nejlepší kamarád. Ale pak, před pěti lety, se náhle odstěhoval – aniž by vysvětlil proč. Jimin vzpomínal na všechny ty noci, kdy spolu stavěli domečky z karet, smáli se a plánovali, co všechno spolu jednou podniknou. 
            Čas plynul, a Jimin si uvědomoval, že i když se NamJoon vrátil, svět kolem nich už nebyl stejný. Když se NamJoon vrátil, chvíli byli zase blízcí. Jimin cítil radost, jakoby se vrátil kousek jeho dětství. Ale pak se objevila jeho přítelkyně, a všechno se začalo rozpadat.
Jedno odpoledne seděl Jimin na lavičce a přemýšlel, když se tam objevila NamJoonova přítelkyně. Usmála se na něj, ale v očích byla tichá výzva. „Víš, Jimin..." šeptala, „máš pravdu, že jsi jeho kamarád, ale opravdu myslíš, že tě vidí jen tak? On tě sleduje. Sleduje každý tvůj pohyb."
NamJoon seděl kousek dál a snažil se neslyšitelně sledovat její výraz. Srdce mu bušilo, protože věděl, že Jimin slyší jen části, že slyší jen to, co má slyšet. „Co to má znamenat?" přemýšlel NamJoon. „Opravdu si myslí, že by mě mohl zradit?"
„Podívej se, jak se chová k ostatním. A teď k tobě..." šeptala dál, a Jimin cítil, jak mu slova pálí v uších. Cítil, že jeho přátelství, jeho důvěra, všechno, co se budovalo roky, se začíná rozpadat.
           Jimin utíkal od lavičky, pocit beznaděje se mu vtiskl do hrudi. Běžel k Dracovu hodinářství a tam se sklonil přes pult. „Draco... já nevím, co mám dělat," zašeptal. „Všechno se rozpadá... domeček z karet, který jsme stavěli s NamJoona, naše přátelství... je  je pryč."
Draco, který stál za pultem a sledoval jeho útrapy, mu položil ruku na rameno: „Jimine, víš, že čas je relativní. Ale přátelství, důvěra... to je něco, co si člověk musí chránit. Ne každý vydrží zkoušku času. Někdy se stane, že lidé změní směr, někdy se stane, že důvěru ztratíš navždy."
Jimin přikývl, ale věděl, že jeho srdce už nikdy nebude stejné. Když se NamJoon snažil omluvit za to, co se stalo: „Jimine, já... promiň. Ta slova, co mi řekla... nevím, proč jsem jí věřil. Bylo to špatně, teď už to vím..." Jimin se jen odvrátil. „Už je pozdě, NamJoone. Nemůžu ti věřit. Už nechci být tvým kamarádem. Já věřil vždycky tobě, ale ty jsi mi nevěřil, i když mě znáš dlouho. Nechápu to."
         Domeček z karet, který kdysi symbolizoval jejich přátelství, se rozpadl na podlaze, a Jimin pocítil, jak se s ním rozpadly všechny vzpomínky na bezpečné dětství, důvěru a radost. Jakoby se rozpadl uvnitř něj, cítil tu těžkost, ale zároveň volnost.
NamJoon stál a díval se, jak se karty rozletěly do všech stran. Každá karta byla symbol jejich společných let – každý smích, každé tajemství, každé slovo, kterému Jimin věřil. A teď? Teď se všechno rozpadlo, a NamJoon cítil, že není nic, co by mohl udělat, aby to napravil. Věděl že je to jeho vina, to díky němu se jejich přátelství, jejich křehký domeček z karet se rozpadl.
            Jimin pak seděl v hodinářství a sledoval, jak se svět zpomaluje. Hodiny tikaly, ale pro něj byl čas zastavený. Přátelství, kterého si cenil, se rozplynulo jako písek mezi prsty. Draco stál vedle něj, mlčel, nechal ho, aby si prožil svůj smutek, věděl, že někdy nejvíc pomůže, když jen nechá čas plynout. Protože čas pomalu vše vyléčí. 

Vše co je pro nás důležité bývá křehké, a dokážeme to ztratit. Proto je důležité, aby jsme si toho vážili a snažili se to nezničit. Každý si zaslouží druhou šanci, pokud to však dokáže druhá osoba unést.