Oneshoot 3 MAGIC SHOP

흑마법.

           YoonGi
           Láska byla zrádná a zlomyslná, a přesto ji lidé měli za krásnou. Nesnášel jsem to, možná pro to že jsem byl vždy sám. Nikdy jsem nepocítil žádný druh lásky. Byl jsem sám v hlubokém lese, v malém domě, který jsem nenáviděl. Byl jsem vynanec, byl jsem čaroděj, kterého se lidé báli i když neměli nikdy důvod. Nechápal jsem proč mě nenáviděli, co jsem jim kdy udělal, proč tohle všechno. Ale nic jsem s tím nezmohl.  Časem jsem vůči nim začal cíti vztek, odsoudili mě, vyhnali mě, a přitom mě ani neznali. Jediný mí přátelé byli zvířata, chápali mě, poslouchali mě, dokonce se mnou i mluvili. 
Dnes jsem procházel lesem, byl tichý jakoby se něco chystalo. Byl jsem z toho trochu rozrušený. Když v tom jsem uslyšel zvláštní zvuky. Bylo to vití o pomoc vlčice, která byla těhotná. Proto jsem se rychle vydal za jejím vitím. Když jsem tam přišel viděl jsem tak muže. Skláněl se nad vlčicí s nožem, a vlčice se nemohla ani pohnout. Bylo mi jí líto. Proto jsem muže od ní odhodil. za pomoci lián ze stromů, které jsem vyčaroval jsem ho přivázal ke stromu. ,,Co si myslíš že si dělal, na neviné a těhotné zvíře si dovolíš co ty špinaví člověče.'' prskl jsem po něm. ,,Hah co na mě mluví taková špína jako jsi ty.'' prskl výsměšně. Neovládl jsem se a kolem něj vyčaroval plameny. ,,Hulvát lidský, tak si tu shoř.¨'' řekl jsem nabroušeně. Už jsem odcházel, když jsem slyšel svyštění liány a pocítil jak byli přeseknuty ony liány co svazovali onoho muže. Jak jsem to cítil? Zabolelo to. Rychle jsem se otočil tím směrem a uviděl dalšího muže, který ho zachránil z ohně, onen muž byl nádherný a jeho tělo též. Tím jak se zhoupnul se mu totiž odkrylo břicho.
,,Tohle není konec.'' zašeptal jsem a nechal to nést stromy. 
          Od té události jsem ho sledoval, rozplíval jsem se nad ním a zároveň jsem zuřil. Dovolil si zachránit někoho kdo chtěl ubláži těhotné vlčici. Kdo chtěl zabít nenarozená vlčata. Pokud já jsem stvůra co jsou potom ti lidé. Neskutečně mě to vytáčelo. Ale neustále jsem na onoho muže myslel. Sledoval jsem ho i skleněnou koulí, díky ní jsem zjistil že se jmenoval JungKook. Byl krásný a přesto mě nehorázně štval. 
Sledoval jsem ho denně, dělal i dobré skutky, tak proč ho zachránil? Proč by nechal člověka který chtěl ublížit čistému zvířeti žít? Byl jsem z toho zmatený. Nic jsem nechápal.  Proto mě překvapilo, když do lesa znovu vkročil. Potají jsem ho sledoval z poza stromu. Když v tom promluvil. ,,Vím že tu jsi vylez.'' řekl a já vytřeštil oči. Jak ví že tu jsem. Po mém boku stála ona vlčice a začala vrčet. Vyšla jako první, já jí však následoval. ,,Věděl jsem že tu jsi.'' řekl a usmál se. Co se tu sakra děje. Proč by se na mě usmíval. Pomyslel jsem si. 
,,Jsem JungKook.'' řekl a já dělal jakobych to nevěděl. Nic jsem neříkal. ,,A ty jsi?'' optal se mě. ,,To tě nemusí zajímat, přeci víte kdo jsem.'' řekl jsem naštvaně. ,,Všichni ti říkají jen monstrum či čaroděj, nijak jinak.'' řekl a já trochu posmutněl, avšak hned jsem zase nasadil nepřístupnou masku. ,,Víc vědět nemusíš, stejně tě to nezajímá.'' řekl jsem jakoby nic. ,,Zajímá mě tvé jméno.'' řekl zpět. ,,Fajn jsem YoonGi řekl jsem.''  ,,Víš YoonGi zajímáš mě, co kdyby jsi přišel do Neonu, budu tě čekat.'' řekl a odešel. 
             Přemýšlel jsem zda mám jít či ne. Rozum mi říkal abych nechodil, srdce však říkalo opak. Tentokrát jsem se rozhodl řídit srdcem, a to nejspíš byla ta největší chyba. Vzal jsem na sebe obyčejné lidské oblečení a šel jsem. Poptal jsem se na cestu, když jsem došel před bar. Čekal jsem že tam bude hodně lidí, ale nikdo tam nebyl. Tedy až na malou skupinu kluků. Mezi nimi i ten co chtěl zranit vlčici. Zamračil jsem se. ,,Hele ten idiot vážně přišel.'' řekl výsměšně a všichni se rozesmáli. ,,Ale ale myslel jsi si že by tě JungKook jen tak pozval ven. Že by tě vůbec nějaký člověk chtěl. Jsi jen monstrum, jen nic co se musí skrývat, protože jsi zrůda.'' říkali všichni okolo a JungKook se jen smál. Nakonec políbil toho kluka. Ve mě bublal vztek. ,,Řekni že to není pravda.'' řekl jsem skrz zaťaté zuby. ,,Ale no tak myslel si si že mám zájem? O tebe to nikdy.'' řekl výsměšně a začal se u toho smát. ,,Odvolej to jinak si zahráváš s ohněm.'' řekl jsem znovu. ,,Nemám co odvolávat je to pravda. Jsi zrůda co si nezaslouží lásku.'' řekl znovu. To už jsem se neudržel a naštváním vyvolal magickou vlnu, která mě obalila. V jejich očí jsem zahlédl strach, ale já je varoval. Vlnu jsem nechal roztříšti po celé místnosti. Všichni byli mrtví, až na JungKooka, který lapal po dechu. Sklonil jsem se k němu a tiše mu zašeptal ,,Říkal jsem ti ať si nezahráváš s ohněm. Jsi větší zrůda než jsem byl kdy já, nikdy jsme vám nic neudělal, a ty jsi se rozhodl mi ublížit. Tak za to plať.'' nakonec naposledy vydechl. 
            Vydal jsem se zpět do lesa. Nyní jsem se teprve stal zrůdou, udělali ji ze mě, protože jsem jim věřil. A poddal se pocitu že by mě někdo mohl mít rád. Ale to už se nikdy nestane, už nikdy nikomu nenaletím. Už budu hlídat jen zvěř, která nikdy neublíží mě ani žádnému člověku. Mi nejsme zrůdy to oni jsou.