Oneshoot 3 MAGIC SHOP

Noctis Heres

             Crimson
       Tehdy jsem ještě pořádně nevěděl co to znamená být upír. Užíval jsem si, pil jsem krev, ale nikdy ne z lidí, ale mohl jsem si to dovolit, jelikož jsem byl poslední následník rodu Sanguisborn. Jenže když bezdůvodně lidská rasa zabila mé  rodiče, nevěděl jsem co mám dělat. Neměl jsem zkušenosti s vedením upírů, a nějaká čarodějka si toho všimla. Přišla ke mě s tím že mi pomůže, odmítl jsem jí. Vyhodil jsem jí, jenže ona ještě pronesla. ,,Na 100let za svou píchu budeš uvězněn v tomto obrazu, zachrání tě ten, kdo tě jednou bude milovat a nenávidět zároveň. Probere tě kapka jeho krve.'' A já cítil pevné řetězi, jak se omotávají kolem mých rukou, hlasitě jsem vykřikl, ale pak už jsem viděl jen rudé světlo, které mě obklopilo, a nejspíš vytvořilo obraz. 
              Blue
             Prudce jsem se probudil, tento sen se mi neustále opakuje. Neustále vidím jak ležím s mužem v posteli. Líbám ho na hrudník, a povídáme si. Ale vždy zmizí, jakmile zašeptám jeho jméno Crimson. Pak se budím spocený, a můj vlastní bratr na mě zmateně kouká. To pro něj dělám to co dělám, zabíjím upíry, protože jakmile zabijeme posledního nástupce budeme volný a už nebudu patřit k The Bleak Oath, a budu s bráchou moci odejít jinam.
              Dnes mi přišel telefonát od mého ,,bratra'', že má pro mě konečnou zakázku. Věděl jsem tak nějak co to znamená. Je čas, a někdo přinesl onen obraz. Měli jsme to domluvené, jakmile nám někdo obraz toho upíra někdo přinese, naši lidé ho zničí, aby se museli obrátit na mě na restaurátora. Proto jsem věděl co se po mě bude chtít. Hned jsem si vzal své věci a spěchal do galerie. Dorazil jsem a už tam na mě čekali. ,,Pane Draemire představuji vám Blua je to náš restaurátor a o vás obraz se postará, je velice šikovný. Blue to je Siles Draemir dodává obraz upířího prince'' říkal můj kamarád Jordan a přitom se mu zablesklo v očích. ,,Těší mě jsem Blue Carrow.'' přitom jsem mu podal ruku. Byla tak chladná, pomyslel jsem si. ,,Tak kde je ten obraz?'' optal jsem se a oni mě odvedli ke stěně kde obraz vysel. ,,Dobře nehte mě a já ho spravým.'' řekl sjem a oni odešli. Všiml jsem si že některé sklo zůstalo i na obraze. Zaujal mě jeho náhrdelník, vím co to je. Je to znamení že už pil krev, každý upír co už pil krev, ať už z člověka či ze sáčku ho měl. Pomalu jsem se dotkl obrazu v místě náhrdelníku, a sjížděl po něm dolů, když v tom jsem se řízl o jeden zapomenutý střep. Neucukl jsem, věděl jsem že je to potřeba, k tomu aby jste ho dostali ven. 
V tom se v místnosti až skoro zhaslo. Byl jsem zmatený, otočil jsem se a všiml si jak tam vysí. Pomalu jsem se k němu rozešel. Po schůdcích jsem k němu vystoupal a kouchal jsem se. Byl nádherný. Pomalu jsem k němu natáhl prst s kapkou krví na něm. Přejel jsem mu po rtech, když v tom prudce otevřel rudé svítivé oči. Trhl jsem sebou a lehce couvl, ale pak jsem si uvědomil že mi nic neudělá. Pomalu jsem se k němu přiblížil a začal ho odpoutávat. Padl k zemi, a mi už nebyli v oné místnosti. Byli jsme zase v galerii. 
         Jenže nejspíš omdlel proto jsem ho vzal na ruce a odnesl ho k sobě domů. Pak jsem se vrátil pro obraz. Na něm jsem hned začal pracovat. 
Spal celí den, ale nechal jsem ho. Když v tom někdo zazvonil. Do mého domu se vrhli dva muži, onen Siles a nějaký koho jsem neznal. ,,Co tu sakra děláte a jak víte kde bydlím.'' vykřikl jsem po nich. Ani jeden nic neříkal. Jsou tu pro něj. ,,Odneseme ho vem ho Ravene.'' řekl Siles a ten druhý ho už bral do náruče. ,,Pokud znám tu pověst tak bez mé krve moc dlouho nepřežije.'' řekl jsem a oni se na mě koukli. Ale stalo se to moc rychle a já se zhroutil na zem v bezvědomí. 
Prodbral jsem se až v cizím pokoji, napojený na kanilu a brali mi krev. ,,Co to sakra děláte.'' vykřikl jsem. ,,Nemůžeme tě tu držet, a on potřebuje tvou krev na uzdravení, pak už jí nepotřebuje.'' řekl Siles. 
       V tom se tu ukázal on. ,,Jsi vzhůru.'' řekl jsem překvapeně. ,,Děkuji ti, nemusel jsi to dělat, a stejně jsi to udělal.'' pronesl upřímě. Nakonec ty dva vyhodil a sám tu zůstal. Povídali jsme si spolu. Byl něčím fascinující. 
Začal jsem být nesvůj, protože jsem k němu začal něco cítit. A to bylo špatné. Měl jsem ho přeci zabít, ne se do něj zamilovat. Jenže malá gesta které dělal, to jak byl dětisnky neviný, prostě jsem to nechápal. Jak je to možné že je takový. Jak mu mám odolat, jak ho má zabít. Věděl jsem že jeho lidé mi nevěří. Ale nic se nedělo. A já pomalu začal litovat, že patřím tam kam patří. 
          Crimson
       Raven, Siles, ale i Alaric mě varovali, říkali že Blue patří k The Bleak Oath, a já to věděl, od samého začátku jsem věděl kdo to je. Protože jsem si o něm dokázal mnoho zjistit. A mrzí mě co jemu udělali, nikdo by neměl vraždit neviné. Nevím proč to tehdy upíři udělali, byl to dětský domov a tohle si nikdo nezasloužil. Proto nechápu že mě ještě nezabil. Měl tolik příležitostí. Místo toho mě donutil se do něj zamilovat. Nevím zda to dokážu, ale vím že mu nikdy neublížím, a pokud mám zemřít tak jeho rukou. 
        Dnes se choval divně, věděl jsem že se něco děje. Možná že už ani on nechce dál, možná přišel čas zemřít. Na střeše jsem našel jeho nůž, a pak jsem viděl jak ho hledá. Proto jsem mu ho dal na postel a čekal. Když vešel do jeho pokoje byl zmatený. ,,To je přeci to co si celí den hledal že?'' říkám i když odpověď znám. On popadl nůž a prudce se otočil a přiložil mi nůž ke krku. ,,,Víš kdo jsem. A víš proč jsem.'' říkal a já mu jen koukal do očí. ,,Vím kdo jsi.'' potvrzuji. ,,Víš že tě musím zabít.'' říká a já znovu souhlasím. ,,Jsi tak hloupí, že jsi mě u sebe nechal.'' řekl výsměšně. ,,Pokud mě máš zabít tak do toho.'' řekl jsem, vzal jsem jeho ruku s dýkou a zabodával ji do místa kde mám srdce. Nebránil jsem se. ,,Proč?'' ptal se mě. ,,Proč by jsi mě tu nechal, když víš kdo jsem.'' říkal. ,,Protože tě miluji. Díky tobě mé dny po 100 letech jsou zase veselé a plné barev. A pokud mám zemřít, chci aby to bylo právě tvou rukou. Protože si zasloužíš být volný, a i když mi nebudeš věřit, já nejsem ten kdo má něco společného s tím co se stalo před 10 lety, jak bych mohl, když jsem byl v obraze.'' říkal jsem mu a přitom sem mu koukal do očí, aby viděl že nelžu. 
            Blue
        Má pravdu, jak to mohl být on? Byl zavřený. Sakra, pořád tlačí dýku do jeho srdce. Proto jsem trhl rukou. ,,Sakra já nemůžu vždyť tě taky miluji.'' říkám už plačtivě a klesám na kolena. On se ke mě sklání a chytá mou ruku, která je plná jizev po mučení, od šéfa The Bleak Oath. ,,Muselo tě to bolet.'' říkal když mě léčil. ,,Mrzí mě to.'' šeptám a on mě pevně objímá. 
       Nakonec jsem se rozešel do The Bleak Oath. Musím to zjistit. ,,Říkal jsi že za to může Crimson, že to on vyvraždil dětský domov, ale přeci byl zavřený v obraze. Nemohl to být on, proč by jsi to na něj házel, je přeci neviný.'' křičel jsem po něm. ,,Ale ale, snad jsi se nám nezamiloval.'' říkal výsměšně. ,,A i kdyby tobě to může být jedno, ale on za nic nemůže, prostě jsi tak sobecký, tak toužící po moci že ho chceš prostě zabít.'' říkal jsem znechuceně. On mi vrazil facku. 
,,Tak pozor chlapečku, ještě můžu zabít i tebe.'' ,,Tak do toho, ale jeho necháš bejt, jinak to bude pro tebe horší.'' říkal jsem. V tom sem vtrhli. Crimson a další upíři. Crimson mě začne hned rozvazovat. ,,Nikdo z nás ti nic neudělal, to vy jste vraždili naše lidi, mi jsme za tohle nemohli, toužit po moci a zabíjet upíry, myslíš si že se upíři nebudou bránit? Zabili jste víc našich lidí než mi vašich.'' říkal skrz zataté zuby. ,,Nezabijeme tě teď ale pokud si něco zkusíš, zemřeš.'' pronesl a i se mnou jsme odešli. Ještě jsme vyzvedli mého bratra a odstěhovali jsme se do jeho domu. Konečně jsme byli volní a šťastný. A spolu už napořád.