Oneshoot 3 MAGIC SHOP

ดารานางฟ้า

           Hong
          Přizpůsobit se životu na zemi nebylo nic jednoduchého. A ještě k tomu, když jsem měl být hercem. Jako anděl jsem nikdy nezažíval lidské emoce, jen jsem je pozoroval. Nevím jaké to je cítit. Proto jsem dostal hned od začátku přezdívku ,,Ten bez srdce''. Ale nikomu jsem nemohl říci pravdu, 1. Nikdo by mi nevěřil. Za 2. Je to zákon nebe.
Dnes jsem měl jít točit jakési drama s jedním  z nejznámějších a nejúspěšnějších herců, jenže je tu jeden háček. On je můj svěřenec. Jsem jeho anděl strážný, no nevím jaké to bude, snad vše bude v pohodě. Nakonec jsem nasedl do své dodávky a spolu s mým manažerem jsem se vydal na cestu na plac. Když jsme dorazili všude pobýhala posádka a já z toho byl jen vykulený. Pořád jsem si na to nezvykl. Nakonec mě můj manažer Lego dostral k režisérovy. Slušeně jsem ho pozdravyl a uklonil se mu, jak se sluší a patří. ,,Hongu vím že jsi začátečník, ale věř že ostatní herci tě povedou.'' řekl mi ještě režisér a pak odešel. 
Převlékl jsem se a pak už byl čas na to abych šel na plac. Byl jsem nervózní, prostě tohle mi nejde, nedokážu cítit emoce co lidi. Hrál jsem zde policistu, co zradí své oddělení, pro peníze, ale nakonec se zamiluje do kapitána. Jenže vše jsem hned musel pokazit. Narazil jsem do židle, zapomněl jsem text. Kvůli mě se toho dost protáhlo a to nemluvim o tom že jsem se nedokázala rozplakat, při jedné scéně kde jsme i točili reklamu pro sponzora. Když v tom jsem pocítil tlak na své ruce a byl jsem někam táhnut. Podíval jsem na onoho člověka co mě někam táhnul. Byl to on Nut. Nut můj svěřenec a hlavní herec. Dotáhl mě mimo lidi, a pak se na mě podíval. ,,Dívej se na mě.'' pronesl a já tak udělal. ,,Dýchej z hluboka.'' říkal dál a já vnímal jen jeho slova a dělal jsem co mi řekl. A vážně po chvíli jsem cítil slzy na svých tvářích. 
         Celí den pak utíkal. Točili jsme scény spolu i kde jsem byl jen já. Zrovna jsem procházel kolem jednoho automatu, když jsem zaslechl jeho hlas. ,,Dneska to bylo na nic. Ten nováček je hroznej. Sakra musím s ním vážně pracovat.'' trochu mě to zamrzelo. Proto jsem potichu odešel. 
Další den jsme měli točit scénu jak mě viděl že předávám informace. To šlo celkem jednoduše. Na tom jsem nic neskazil. Pak jsem já už nic netočil. 
         Takto to probíhalo dlouhý dva měsíce. Některé dny byli lepší, některé horší. Nejhorší pro mě byli asi scény kde jsme měli dělat nějaké intimní a romantické scény. Ale přežil jsem to.
Dnes jsme měli točit konečnou scénu. Bylo to že mě chce zastřelit, protože si myslí že jsem ho zradil. Vše bylo nachystané, voda byla spuštěna aby to vypadalo že prší, a my jsme mohli začít hrát. On přijel autem, a já když si ho všiml jsem začal utíkat jak bylo ve scénáři. ,,Stůj.'' křikl po mě a já tak udělal. ,,Ruce nad hlavu a otoč se ke mě.'' křikl další rozkaty. Udělal jsem tak. ,,Vážně, vážně mě zastřelíš?'' vykoktal jsem tak jak to bylo ve scénáři. ,,Zradil si nás, zradil jsi mě i přes to všechno co mezi námi bylo.'' křikl po mě. ,,Nikdy jsem tě nezradil, nic nevíš, a přesto si děláš závěry.'' řekl jsem. ,,Mluvíš nesmysly jen abych ti neublížil.'' pronesl. ,,A ty víš že mám pravdu, proto jsi ještě nevystřelil.'' pronesl jsem klidně. V tom se ozvala rána z pistole. Falešná kulka mě zasáhla. A já se sesunul na kolena. Když v tom jsem si všiml jak se ocelová trubka skrz kterou stříkala voda uvolnila a padala na něj. Rychle jsem se zvedl a rozeběhl jsem se k němu. Mé křídla se sformovala, tím se zastavil čas, který jsem vnímal jen já a on.  Nahl jsem se nad něj a pocítil jak ocelová trubka dopadla na má záda. Sykl jsem bolestí, i tak jsem se ale na něj stále díval. Když v tom se stalo něco co jsme nečekal. On mě políbil. Sám od sebe mě políbil. A já poprvé pocítil bušení mého srdce, rudnoucí tváře a pocit štěstí. Co se to sakra děje? Nic jsem nechápal. 
Po chvíli jsem se od něj odtáhl a klesl na kolena, křídla už v tu dobu zmizela. On se na mě vykuleně a překvapeně díval. ,,Zachránil jsi mě'' pronesl šeptem. Jen jsem se na něj usmál. 
         Utekl měsíc a za tu dobu, jsme se dost spřátelili, možná jsme k sobě začali i něco cítit. A já se cítil tak jinak. Dnes mělo být předávání cen. Nemohl jsem se dočkat až ho zase uvidím. Připravil jsem se do svého oblečení a pak jsem mohl vyrazit. Dojeli jsme k červenému koberci a já vystoupil z vozu. Nechal jsem se vyfotit a pak už jsem šel dovnitř. ,,Hongu.'' pozdravil mě Nut. ,,Nute rád tě vidím.'' pronesu a usměji se na něj. On se taky jen usměje. Pak už jsme si vedle sebe sedly a čekali na výsledky. ,,A cenu za hlavního herce získává Thanat Danjesda.'' vyslovil Gun a začal tleskat. Nut se zvedl a obejmul mě. Já ho objal zpět. On pak šel na podiu. ,,Tato, cena za tento film nepatří jen mě. Patří všem a hlaxvně té nejúžasnější osobě jménem Hong. Děkuji za skvělou spolupráci, i když to vždy nebylo růžové.'' pronesl a uklonil se pak už se vrátil zpět na místo. ,,Chci se tě na něco zeptat?'' zašeptal mím směrem. ,,Ano.'' ,,Budeš můj přítel.'' řekl a mé srdce začalo zběsile být. ,,Ano a rád.'' řekl jsem a on mi vtiskl polibek na rty.
V tom jsem ale kolem sebe uviděl bílo. ,,Hongu jsi anděl nemůžeš být s člověkem.'' uslyšel jsem hlas boha. ,,Ale já ho miluji, klidně at je ze mě člověk, ale nech mě být s ním.'' prosil jsem a brečel. ,,Víš že pokud budeš člověk už nikdy se do nebe nevrátíš?'' pronesl. ,,Je mi to jedno chci být jen s ním.'' řekl jsem. ,,Ať je tedy po tvém.'' řekl a já se probral vedle Nuta. A tak začal náš vztah.