Oneshoot 3 MAGIC SHOP

Destroy the cage

             Hayes
             Cítil jsem se jakobych byl prázdný. Jakobych nežil, a jen viděl vše kolem mě. Cítil jsem se neskutečně sám, neměl jsem sílu, byl jsem sám.  Všichni si mysleli že miluji být sám, ale ve skutečnosti jsem trpěl, ještí víc. Nesnášel jsem se za to jak všechny kolem sebe odháním, ale pak se cítím na dně protože nechci být sám, zavřený uvnitř svého temného malého pokoje. Byla to moje klec, do které jsem se musel každý den vracet. Stíny vytvářeli démony, světlo však bylo oslepující. Zvuky se odráželi od stěn, a působili ohlušujícím způsobem. 
Chci se toho zbavit, chci být zase svobodný, být bezstarostný jako mé okolí ale nejde to. Propadám se, propadám se hluboko do své mysli, do své beznaděje své samoty. Proč je to tak složité, proč je složité být svobodný a šťastný. Chtěl jsem obejmout, chtěl jsem obětí ze kterého bych nebyl někdy puštěn. Jediné co jsem měl byl motýlí obětí, od sebe. Chtěl jsem někoho kdo by mě miloval, ale přitom jsem nedokázal být v něčí přítomnosti. Tolikrát jsem byl zamilovaný, ale nikdy mi to nebylo vráceno. Tak moc jsem chtěl vědět jaké to je, nechtěl jsem jen koukat na ostatní. Mohu být někdy šťastný?
           Ash
         Mohl jsem mít koho jsem jen chtěl, všichni po mě letěli. Byl jsem hezounek, ale i boháč. Letěli na mě jak holky tak i kluci, mohl jsem si z nich vybírat, ale já takový nikdy nebyl. Nebyl jsem přelétaví, i když si to všichni mysleli. Chtěl jsem pravou lásku, chtěl jsem někoho rozmazlovat, a hýčkat. Ale je tak těžké najít někoho, do nejde jen po penězích a slávě. Je to tak otravné, dokud nepřišel do školy on. Kluk s krásně modrýma očima, hnědýma vlasama a krásnými dolíčky při úsměvu. 
             Hayes
             Nastupoval jsem na novou školu, na minulé mě šikanovali, tak jsem přemluvil rodiče, abych přestoupil. Vstoupil jsem do třídy hned po řediteli a čekal co se bude dít. ,,Studenti představuji vám vašeho nového spolužáka. Hayes Dikins.'' pronesl ředitel a ukázal na mě. Jen jsem se lehce usmál, a pak už ředitel odcházel. ,,Tak Hayesi běž si sednout vedle Ashe, je to jediné volné místo.'' řekla učitelka a já tak udělal. Sedl jsem si vedle onoho kluka, který na mě  neustále koukal. Bylo to lehce nepříjemné a trapné. ,,Děje se něco?'' optal jsem se ho. ,,Ne proč?'' řekl a usmál se, měl pěkný úsměv. ,,Že na mě tak koukáš.'' řekl jsem. ,,Jsi pěkný.'' řekne a já zrudnu. Sakra však mě ani nezná a už říká tyto slova. Odvrátím hlavu a už si ho nevšímám. Vykolejilo mě to. 
            Ash
           Ten kluk byl roztomilí, ještě jak se začervenal, jakmile jsem to řekl. Musel jsem se nad ním pousmát. Neustále jsem na něj koukal, byl roztomilí, přišel mi jiný než ostatní. Prostě mě něčím zaujal. Jakmile zazvonilo, myslele jsem si že si s ním popovídám, ale v tom se sem nahrnuli holky a začali na mě mluvit, on se prudce zvedl a odešel rychle pryč. Sakra. ,,Holky ticho nemám zájem jasný.'' řekl jsem a ony naštvaně odešli. Chtěl jsem jít za ním, když v tom vešel do třídy, protože zvonilo na hodinu. Zase si sedl do lavice a mlčel. Psal si zápisky a vypadal soustředěně. 
          Hayes
          Utekl už nějaký čas co jsem přestoupil na tuto školu. Ten kluk se se mnou chtěl neustále bavit. Ale já se bál. Bál jsem se že bude stejný jako ostatní. Že pozná co jsem zač, a že se mnou přestane mluvit. Že mě odsoudí stejně jako všichni ostatní. Musel jsem se mu vyhýbat, bál jsem se i těch holek. Párkrát mi vyhrožovali, když viděli jak se mnou Ash mluví. Nedokázal jsem se bránit. Jsem vážně k ničemu, i holky si na mě dovolují. 
,,Hej Hayesi počkej.'' křikl po mě Ash. Ne ne ne, prosím ne. Říkal jsem si a snažil jsem se zmizet. V tom mě však někdo zatáhl za ruku a otočil si mě k sobě. Byl to Ash. ,,Proč se mi vyhýbáš?'' optal se mě. ,,Já já.'' Nedokázal jsem ze sebe nic dostat a cítil jsem slzy v očích. Začali mi téci po tvářích. ,,ne ne neplač Hayi no tak.'' říká a stírá mi slzy. ,,No tak shhh klid.'' říká a přitahuje si mě do pevného obětí. Bylo to po dlouhé době, kdy mě někdo objímal. A já mu brečel do ramene. Pomalu jsem se však uklidňoval. Bylo mi s ním tak příjemě. ,,Klid Hayesi je to v pořádku, jsem tu jen já.'' říkal klidný a příjemným hlasem. ,,Proč se mi vyhýbáš?'' optá se mi znovu a klidněji. ,,Já mám strach.'' ,,Strach z čeho?'' optal se. ,,Já já prostě nemám přátelé, a ty holky taky nejsou milé, párkrát mi vyhrožovali abych se s tebou nebavil.'' řekl jsem.   ,,Neboj se nic ti neudělají, nedovolím to.'' řekl a já se na něj překvapeně podívám. ,,Víš líbíš se mi, líbíš se mi od prvního dne. Vím zní to šíleně, ale prostě mě k tobě něco táhne. Ani si neumíš představit, jak mi bylo když jsi mě ignoroval. Ale mám tě prostě rád a to nezmění nikdo.'' říká a já mu překvapeněn koukám do očí. V tom se ke mě skloní a přitiskne jeho horké rty na mé. Líbá mě a já se nakonec přidávám. Že bych už nebyl sám, že bych měl někoho kdo mi mě miloval? 
A ano s Ashem jsme spolu začali chodit. I přes nenávistné pohledy třídy, jsme byli spolu a i když jsem občas mýval své myšlenky Ash mi z nich vždy pomohl. A já mohl být konečně šťastný.