Oneshoot 3 MAGIC SHOP

운명의 짐승

         YoonGi
        Náš svět je děsivý, utíkáme a přesto chráníme svého člověka, pokud ho tedy najdeme. Já i můj bratr Hoseok jsme jediný našeho druhu, nebo já nikoho jiného neznám. Utíkáme už přes 30let. Potulujeme se v lesích a snažíme se lidem vyhýbat, ne vždy to jde, ale daří se nám. Můj bratr na mě dáv pozor i když je o rok mladší. Jsem rád že ho mám.
        Dnes byl les celkem tichý, jakoby se něco chystalo, ani ptáci nezpívali. Děsilo mě to, a to musel vycítit i můj bratr, který se mě snažil utišit, i když sám vypadal vyděšen. Procházeli jsme lesem a naslouchali. Slyšeli jsme lidi, ale nepřikládaly jsme tomu žádnou hodnotu, často tu chodili, ale přeci jen jsme stále zůstávali ostražití. Jenže asi ne dostatečně. Jelikož po chvíli jsem uslyšel bolestivé vytí mého bratra. Rychle jsem se na něj otočil, a viděl jak mu z boku trčí šíp. Zběsile jsem se otáčel, abych vystartoval po tom kdo to udělal. Spatřil jsem ho, měl jsem chuť po něm skočit, ale můj bratr mě nenechal. Co se to děje? ,,Sakra, sakra tohle ne.'' říkal a klekl si k mému bratrovi, nestartoval jsem, ale pořád jsem na něj vrčel. ,,Omlouvám se, tak moc se omlouvám'' opakoval onen muž dokola. Vzal mého bratra ve vlčí podobě do náručí a někam ho nesl. Já ho následoval. Donesl ho do stanu a položil na postel. Po chvíli vešel další tentokrát postarší muž. Hned se vrhl k mému bratrovi a začal ho ošetřovat. Nakonec ho položili na kožešinu blízko ohně, který byl ve stanu. Ošetřovatel odešel a já si lehl ke svému bratrovi. Onen muž si k nám klekl, a hladil mého bratra po hlavě. Já však nepřestával vrčet. ,,Já mu nechci ublížit.'' řekl mi a usmál se. Nakonec si přisunul onu postel a usnul vedle nás. Probudili mě divné zvuky, rychle jsem se probudil a podíval se na svého bratra. Vedle mě však už neležel hnědý vlk. Ale kluk s hnědými uši a ocasem. To je, to je nemožné. Pomyslel jsme si a začal nahlas štěkat a výt. Ten kluk se pohotově probral a zmateně se rozkoukal. Když uviděl mého bratra v lidské podobě byl zmatený stejně jako já. 
No nakonec zase usnul. Ráno jsem se probral a můj bratr ještě spatl. Proto jsem do něj začal šťouchat čumákem. On se rozespale protáhl a podíval se na mě. Stále jsem byl z toho vyděšený a on tak nahodil zmatený pohled. Když se však chtěl zvednout na všechny štyry vykřikl. Ano vykřikl nevil. ,,Co se to stalo?'' říkal zmateně a já na něj jen koukal. To se ale už probudil i on. ,,Ty, ty už nejsi vlk, máš ocas a uši. Takže se mi to nezdálo.'' koktal. A já jen zaštěkal. ,,Četl jsem o tom. Říká se tomu vlčí strážci.'' říká dál. A mi na něj jen zírali. ,,Je to to že existovali vlci, kteří chránili lidi, a když našli svého soulmate mohli se změnit na polovlky, ale v nejhorším se stále dokázali měnit na vlky.'' říkal a mi ho poslouchali. ,,Jinak jsem TaeHyung.'' řekl. ,,Já jsem Hoseok a tohle je můj bratr YoonGi.'' řekl za nás Hobi. ,,Těší mě.'' říká zamilovaně TaeHyung. ,,Počkej to znamená že ty jsi můj soulmate, a už  budu chránit jen tebe.'' pronesl zaraženě Hoseok, a i mě to došlo a Tae na souhlas kývl. 
         Nakonec nás Tae odvedl do svého paláce, kde bydlel se svou rodinou. Všichni na nás zvláštně koukali, ale nic neříkali. Byl jsem tak rád za Hobiho, ale zároveň mi chybělo naše hraní. Už jsem to nebyl já a on, už to byl Tae a Hobi a já byl sám. Proto jsem se často toulal po zahradách. A i když Tae říkal že je to v pořádku, tak lidi na mě koukali. Bylo to občas dost nepříjemné. 
Dnes mě Tae ale ven nepustil, prý má přijet jeho bratranec SeokJin a tak prý nemám chodit ven, dokud mě nepředstaví. A i když mě to štvalo, nechtěl jsem zklamat Hobiho. To on je šťastný a já mu nechci dělat problémy. Proto jsem jen ležel na sluníčku a užíval si jemný vánek, který se proháněl mou černobílou srstí. ,,AAAAAAA'' uslyšel jsem vysoký křik, a podíval se před sebe. Předemnou stál celkem vysoký mladík a vypadal vyděšeně. To už u něj ale stál Tae a Hoseok byl vedle mě. ,,Co to kurva je TaeHyung.'' vypískl vyděšeně. ,,Jine toto je Hoseok můj vlk můj soulmate.'' řekl a ukázal na Hoseoka. ,,Toto je YoonGi můj bratr.'' řekl Hobi jeho směrem. ,,Jsou to vlci, krvelačný bestie.'' říkal Jin vyděšeně a já jen sklopil hlavu. To já jsem ta bestie Hobi už je normální. Rychle jsem se zvedl na čtyři a utíkal jsem pryč. Proč to řekl, nezná nás? Proč mě soudí? Já si nevybral být vlkem. Nechci tu být. Nechci se plést Hobimu a Taemu, chci pryč. Taky chci být šťastný.
          Jin
        ,,Sakra Jine co to do tebe vjelo. Potkal si je poprvé a YoonGi ti nic neudělal.'' říkal mi naštvaně Tae, když zmizel Hobi s tím že ho jde najít. ,,Jsou to bestie copak to nevíš.'' říkal jsem naštvaně. ,,Je to můj soulmate a jeho bratr Jine.'' říkal. ,,Nic takového není.'' říkal jsem dál. ,,Jsi idiot Jine.'' řekl naštvaně Tae. Naštvalo mě to, proto jsem se vydal pryč. Musel jsem si pročistit hlavu. 
Procházel jsem se lesem, když v tom jsem si všiml meděda. Sakra co tu dělá medvěd? Chtěl jsem se potichu vydat pryč, jenže jsem špatně šlápl, zvrtl si nohu a s výkřikem jsem padl k zemi. Medvěd se otočil mým směrem, a pomalu se ke mě rozešel. Křikl jsem o pomoc, ale bylo to marné, tady mě nikdo neuslyší. Už jsem se loučil se životem když v tom...
          YoonGi
         Uslyšel jsem čísi vyděšený křik a tak jsem se tam rychle rozeběhl, a cestou vyl, abych dal vědět Hoseokovi. Když jsem tam doběhl vyděl jsem toho Jina a naproti němu medvěda. Vypadalo to že se Jin nemůže hnout. Proto jsem se k němu rozeběhl a medvěda jsem stěží shodil. Rvali jsme se, uštědřil mi i pár bolestivých ran, které krváceli, ale nakonec jsem vyhrál. Pak už jsem jen padl k zemi a bolestně oddechoval. ,,Děkuju.'' slyšel jsem poslední šepot než jsem odpadl. 
            Jin
           Přiběhl sem Hoseok i Tae. Když viděli YoonGiho jak se jeho srst zbarvuje krví, zle se na mě podívali. Ale nakonec si všimli medvěda a vše jim došlo. Tae mě vzal do náruče a Hobi zase YoonGiho. ,,Zachránil mě, i když nemusel.'' řekl jsem tiše Taemu. Ten se na mě jen usmál. Jakmile jsme dorazili, Tae poslal vojáky pro medvěda, a k nám zavolal lékaře. Nejdřív se chtěli vrhnout ke mě, ale já jen řekl. ,,První toho vlka, zachránil mě a je vážněji zranění.'' řekl jsem a on jen na souhlas kývl, a i když ho Hobi nejdřív nechtěl pustit k YoonGimu, nakonec ho začal ošetřovat. Pak mi zavázal nohu a odešel s poklonou. ,,Omlouvám se, jak jsem se choval, jen vždy mi říkali že vlci neexistují.'' říkal jsem omluvně a Hobi jen kývl. 
           YoonGi se probral, kluci tu nebyli a tak jsem se k němu pomalu přiblížil. On se však odtáhl a otočil odemne hlavu. Proto jsem ho za ni chytil a namířil jí na sebe. ,,Nemusíš mi odpouštět ale děkuji ti, zachránil si mě, i když jsi nemusel.'' řekl jsem mu a políbil ho na hlavu. On jen kývl a lehl si mi hlavou do klína.
           YoonGi
         Bylo u něj takové příjemné teplo, a příjemně. Nehnul jsem se od něj až jsem usnul. Když v celím  mým tělem projela ostrá bolest. Probralo mě to. Neskutečně to bolelo jakoby se mi lámali kosti. Bolestí jsem odpadl. Když jsem se probral byl jsem člověkem, stejně jako Hobi. Nic jsem však nedělal, a tak jsem si lehl do  Jinova klína a znovu usnul. 
         Jin
         Ráno jsem se probral a zděšením vykřikl. Ležel na mě polonahý kluk. Kam zmizel ten vlk? Když se onen kluk probral, zmateně se na mě podíval. Potom se podíval na sebe a vyděsil se. V tom sem přibehl Tae a Hoseok. Když si všimli co se děje, Hobi hned objal YoonGiho. A Tae po něm hodil oblečení, do kterého se oblékl. ,,Počkat počkat. YoonGi to znamená že Jin.'' řekl Hobi a větu nedokončil a YoonGi zrudl. ,,Co já?'' optal jsem se. ,,Jsi jeho soulmate.'' řekl Tae a já na něj vykulil oči. Podíval jsem se na YoonGiho a ten jen kývl. Nakonec jsem ho jen políbil a už neřešil nic jiného než šťastný pocit v mém srdci.