Oneshoot 3 MAGIC SHOP

사랑은 때때로 떠난다

             YoonGi
        Doháněli mě mé myšlenky, kdykoliv jsem byl s JungKookem. Říkali mi že hojen zdržuji, že pro něj nejsem ten pravý. Říkali mi že bych měl odejít, a nechat ho, aby byl šťastný s někým jiným. Že pro něj nejsem dost dobrý, že nejsem dobrý pro někoho. Proto jsem se jednoho dne sbalil, a chtěl jsem odejít, aniž by to JungKook zjistil. Jak by to zjistil? Tak že právě ležel v mé posteli. ,,Kam jdeš YoonGi hyung?'' optal se mě unaveně. ,,Spi JungKookie je ještě moc brzy.'' šeptal jsem. ,,Miluji tě Gi.'' zašeptal a nakonec zase usnul. Mé srdce se sevřelo. Tak moc mě bolelo vědět že ho opustím, ale je to pro jeho dobro. Proto jsem se na něj naposledy podíval položil vedle něj dopis na rozloučenou a odešel jsem. 
         JungKook
         Ráno jsem se probudil, sahal jsem po posteli a snažil jsem se nahmatat méhho přítele. Ale YoonGi nikde nebyl. Neležel vedle mě, postel ani nehřála. Rychle jsem se posadil na posteli a rozhlížel se, jeho některé věci byli pryč. Na posteli vedle mě jen ležel bílí popsaný papír. Vzal jsem ho do ruky a uvědomil jsem si že je to YoonGiho písmo. Proto jsem se hned pustil do čtení.
         ,,Drahý JungKookie
           Omlouvám se že tě tu nechávám samotného, ale bohužel nemohu s tebou být. Nejsem pro tebe dost dobrý. Nechci tě držet po zadu, nechci tě stahovat do svých problémů. Nechci tě zatěžovat proto tě prosím, aby jsi na mě zapomněl. Najdi si prosím někoho, kdo pro tebe bude dost dobrý, najdi si někoho kdo tě nebude držet pozadu tak jako já. Prosím tě, aby jsi byl šťastný i beze mě. Jednou se určitě setkáme, doufám že v tu dobu budeš mít krásného přítele, se kterým mě jednoho dne seznámíš. A i když to neskutečně bolí, věřím že budeš šťastný více než se mnou. Mrzí mě to, ale navždy tě budu milovat. Tvůj YoonGi''
Dočetl jsem dopis a cítil jsem na svých tvářích slzy. Odešel, nechal mě tu samotného. Jsem sám bez někoho koho miluji. 
             Utekl půl a já pomalu začínal znovu žít. Na YoonGiho jsem myslel neustále, ale snažil jsem se žít dál. Našel jsem si kamarády, kteří mě podrželi, kterým jsem se mohl se vším svěřit, a vždy mě uklidnili, že je vše v pořádku. 
Asi po dalším měsíci jsem začal cítit city k Hobimu. Jednomu z mých kamarádů. Zjistil jsem že on cítí něco ke mě. Proto jsem spolu začali chodit, byli jsme šťastný a naši přátelé nám to přáli. Byli jsme šťastný, a i přes to že jsem neustále myslel na Yoongiho a doufal jsem že je v pořádku, Hobi to chápal.
Po roce jsme stále s Hobim spolu, dokonce i naši přátelé tvoří páry Jimin se dal dohromady s Jinem a NamJoon s TaeHyungem. Byl jsem za ně tak rád, všem to spolu moc slušelo. Dokonce jsme spolu začali i různě blbnout na YouTube. 
          YoonGi
        Má psychika se odost zlepšila, proto jsem se rozhodl vrátit se, od bytu jsem měl stále klíče, proto jsem šel rovnou tam. Nepřemýšlel jsem nad tím že by tam mohl být JungKook nebo tak. Proto když jsem z bytu slyšel hlasy, překvapilo mě to. Strčil jsem klíč do zámku a odemkl jsem. Pomalu jsem vešel dovnitř bytu. Když jsem vstoupil do obýváku, všichni se na mě překvapeně podívali. ,,YoonGi.'' vykoktal překvapený JungKook, který se lísal k jednomu z těch kluků. Jen jsem na něj překvapeně koukal. ,,Co tu děláš?'' optal se mě. ,,Byl to můj byt, pořád mám klíče.'' řekl jsem a zvedl klíče, aby je viděl. ,,Ohh omlouváme se.'' řekli ti kluci. ,,To je v pohodě jen jsem tu nokoho nečekal. Myslel jsem že tu bude prázdno.'' řekl jsem. ,,Nemohl jsem to tu nechat, čekal jsem že se jednou vrátíš.'' řekl JungKook a já se na něj překvapeně podíval. ,,Jinak YoonGi toto je Hobi můj přítel pak je NamJoon s TaeHyungem a vedle nich Jin s Jiminem.''' řekl JungKook a já se na něj usmál. ,,Jsem rád že jsi šťastný.'' řekl jsem s úsměvem, i když jsem čekal lehkou bolest, nad tím že si někoho našel. Ale to jsem přeci chtěl. 
Kluci jsou nakonec fajn, vycházíme spolu dobře, a jsem rád že jsem zase doma.