Oneshoot 3 MAGIC SHOP

The Touch That Heals

Bylo po válce vyšli jsme z toho s výhrou a to jak díky Nevillovi, Dracu Malfoyovi a samozřejmně našemu zlatému chlapci. Když už je o něm řeč, ten se po tom vytratil jako pára nad hrncem. Čekali bychom že bude slavit spolu s ostatními ale to ne. Bůh ví kam zmizel a nikdo ho nedokázal vypátrat. Nebo aspoň ministerstvo kouzel ne.
I našeho blondýna by neskutečně moc zajímalo kam se poděl, proč? Protože mu chtěl poděkovat, to díky němu neuhořel v komnatě nejvyšší potřeby, a díky němu je pán zla poražen. Nikdo už se nemusí strachovat vyslovení jeho jména už se totiž nemá jak vrátit. Nad tím se každý musel usmát, protože vyhráli. Všichni blahopřáli Nevillovi a pak i sobě navzájem. Největší nepřátelé se objímali, a u toho brečeli. Jen plavovlásek se neusmíval a zlatý chlapec byl k nenalezení. Blondýn musel uznat že je skvělé že pán zla už nikomu neublíží, ale nedokázal se radovat, když tam nebyl on. Ten komu chtěl poděkovat, stejně jakoby mu poděkovala jeho matka, kteráx bihužel zahynula ve válce. Když si na ni vzpomněl ucítil slzy na tváři, i přes to že Malfoyové nebrečí, slzy propustil.
         Nakonec Draco opustil pozemnky bradavic, a přenesl se poblíž jejich domu a už už by tam zamířil, kdyby ze stájí, které patřili k sídlu neuslyšel bolestné sténání. Rychle se tam rozešel a to co tam uviděl ho vyděsilo. Na kopě slámi ležel zkrvavený mzž, který zbarvoval i slámu pod sebou. Hned v něm poznal zlatého chlapce. ,,Harry vykřikl vyděšeně a klesl vedle něj na kolena. Harry jen zmučeně zasténal. ,,Sakra kde jsi se tu vzal, a proč jsi tak dobytý.'' ptal se i když tušil že mladík není schopen mu odpovědět. Proto ho vyzvedl do náručí a opatrně ho nesl do domu. Donesl ho až do svého pokoje, kde ho položil na postel a kouzel si přilevitoval lavor s teplou vodou a žínkou. Hned se jal Harryho očišťovat, i když by na to mohl použít kouzlo raději to udělal sám. Protože ho tak mohl i prohlédnout, a zjistit rozsahy poranění. Dracovi se to vůbec nelíbilo, proto se rozhodl zavolat Poppy skrz letax. Ta mu hned odpověděla a o pár chvil později se vyskytla na Malfoy Manor kam málo kdo měl přístup. Ale teď už byl sám, proto sem mohl zvát koho chtěl, a věděl že zrovna Poppy mu pomůže. Ta spráskla ruce jakmile uviděla mladého Pottra ležet dobitého na lůžku. ,,Co se mu stalo?'' ptala se, ale drako sám nevěděl. ,,Nevím našel jsem ho ve stájích. Nejspíš nechtěl aby ho takto nikdo viděl, a tak zmizel z Bradavci, ale nevím proč se přesunul zrovna sem?'' dumal Draco. ,,Pomůžeš mu že? Uzdravíš ho Poppy nesmíme o něj přijít, musí mi přežít.'' říkal jsem vážně. Už ve 4 ročníku jsem si uvědomil že k němu něco cítím, bál jsem se že se mu něco stane, ale nemohl jsem nic dělat. Otec, Pán zla a mé následovnictví by ho mohlo dost ohrozit, proto jsem se choval jak největší idiot pod sluncem. Důležité ale je že jsme to zvládli. A teď musí přežít, a musíme si promluvit. Musím mu vše vysvětlit, a přiznat se mu. Třeba mě přijme, třeba vše bude jinak, třeba ke mě taky něco cítí. Ne to je blbost, vždyť jsem mu ubližoval, jak by ke mě mohl něco cítit.
       Byl to už měsíc, co se Harry léčil u mě doma, neprobíral se, a já nevěděl co s tím. Poppy říkala že se určitě probere, jen musí mít dostatek času, ale já ztrácel naději. Nevěděl jsm co mám dělat, nechtěl jsem být pesimista, ale bylo to tak těžké. Vidět někoho koho milujete, a kdo pro vás vyhrál svět, takto trpět a nemoci nic udělat. Bylo to mučivé a nekonečné, v hlavě mi běhali různé myšlenky, ale nedokázal jsem je zahnat. Spal jsem u něj, kdyby se náhodou probral, ale nic se nedělo. Ale to že dýchal mě uklidňovalo protože to byla známka toho že žije.
Byla hluboká noc, když mě probral pohyb vedle mě. Rychle jsem se vyšvihl do sedu a chytl hůlku do ruky. Když jsem se rozhlédl, zjistil jsem že je to jen Harry co se posadil. Počkat co? Harry se posadil. O můj bože Harry je vzhůru. ,,Harry tak moc jsi mě vyděsil, jsi v pořádku ty žiješ.'' říkal jsem a pevně si ho přitiskl na svou hruď. ,,Kde kde to jsem? Co se stalo?'' vykoktal ze sebe. ,,Vyhrál jsi Harry a jsi u mě doma. Odešel jsi z Bradavci když všichni slavili, a našel jsem tě u nás ve stáji. Byl jsi hodně zraněný nejspíš ze zápasu. Nemohl jsem tě tam nechat, tak jsem tě vzal sem, a Poppy se o tebe postarala.'' říkal jsem a lehce se usmíval. ,,Ale jak jak jsem se dostal sem?'' ,,To nevím, vím jen že jsem tě našel ve stáji, dost poraněného.'' řekl jsem upřímě a položil mu ruku na rameno. 
Harry nakonec po hodině ještě usnul. Nechtěl však abych ho nechával samotného tak jsem si lehl k němu. Bylo to tak příjemné cítit jeho tělo na tom svém i když přes oblečení.
Tuto noc se mi spalo nejlépe za celou tu dobu. Věděl jsem že už se probudil a že už ve bude zase lepší. Další den ráno jsem udělal snídani a pak dal vědět Poppy. Jídlo jsem odnesl Harrymu do postele, který už je vzhůru. Vypadá tak roztomile když byl rozespalý a vlasy mu trčeli všude. Hodně dospěl za tu dobu co jsem ho ,,nenáviděl''. Kéž bych mohl vrátit čas a vše změnit. ,,Tady máš snídani Harry.'' pronesl jsem s úsměvem a podal mu ji. ,,Díky Dracco.'' řekl a to jak vypustil z úst mé jméno mi přineslo mrazení po celém těle. ,,Děkuji že jsi se o mě staral, ale měl bych jít, přeci ti tu nebudu překážet.'' říkal a už se zvedal z postele. ,,Nepřekážíš mi tu, jsem rád že tu jsi a já vím že jsi v pořádku.'' říkám a pokládám mu ruku na tvář. ,,Ani nevíš jak jsem se o tebe bál. Myslel jsem si že už se neprobudíš. Byl to tak dlouhý měsíc, ale nakonec jsi se probudil.'' říkám a mezitím jsem ho hladil po tváři. ,,To já děkuji tobě, že jsi mi tehdy hodil hůlku, že jsi se o mě postaral, i když jsi nemusel. ,,Neděkuj mi rád jsem se o tebe postaral, já, já miluji tě Harry už od 4 ročníku, mi nejsi lhostejný víš.'' říkal jsem a cítil jak rudnu. Tohle je poprvé co mu to říkám a doufám že to má podobně, ale i kdyby mě odmítl byl bych rád že to aspoň ví. ,,Taky tě miluji Draco, jen jsem nevěděl co to znamená, a bál jsem se si to přiznat. Ale miluji tě.'' říká a já se mu nakonec přitiskávám na rty.